Hledání nové identity _(výtah)
Hledání nové identity _(výtah)
Martin Škabraha: “Další příčinou ale je, že ti, kteří by na zachování demokratických výdobytků měli mít zájem, nerozpoznávají své zájmy tak jednoznačně. Právě v tom spočívá role stranického systému. Jeho reprezentační schopnost je vázána na schopnost artikulovat zájmy jednotlivých společenských skupin a formulovat je v podobě koherentních ideologií, odkazujících i na „kulturní specifika“ dotyčné skupiny či třídy.” (.068)
“Identity ovšem neleží na ulici, je třeba je vytvářet a artikulovat, protože jsou vždy reakcí na měnící se prostředí – ani identita staré dělnické třídy nebyla ničím jiným než odpovědí na historicky specifické výzvy.” (.068)
“Na současné sociální demokracii mi nejvíce vadí to, že sama sebe nechápe jako aktéra, který by se na utváření takových identit aktivně podílel. Zdá se, že smysl existence a působení strany spočívá pro její vůdce v získání vládní moci, tedy ve volebním vítězství, a pokud se ho nedocílí, je to jen signál k přípravě ofenzívy v dalších volbách… Jistě, bez uchopení moci nelze prosazovat zájmy voličů (a lobbistů). Politická strana, pokud je oddaná své myšlence, ale rozhodně nemůže redukovat svoji existenci na tento de facto tržní model, měla by provozovat i spoustu veřejně prospěšných aktivit, které jsou nezávislé na úspěchu či neúspěchu ve volbách – např. iniciování družstevních a obecně neziskových forem podnikání nebo spoření, které by pomáhaly vytvářet ostrůvky alternativ vůči neoliberálnímu kapitalismu.” (.068)
“V těchto tématech by sociální demokraté mohli také nacházet společnou řeč s komunisty, jejichž nulový koaliční potenciál je mj. důvodem, proč se koaliční potenciál sociální demokracie od nuly vzdaluje jen za tu cenu, že strana výrazně ustupuje od svých klíčových principů. A z druhé strany jde o témata, jež by neměla být vzdálená ani demokracii křesťanské, která – pokud se vzdá xenofobních, homofobních a jiných protofašistických rysů – je přirozeným partnerem sociálních demokratů.” (.068)
Lukáš Rázl: “Strana musí žít. Musí žít skutečným vnitřním stranickým životem – diskusemi, referendy, primárkami. Strana musí přestat kázat vodu a pít víno. Je-li například prohlubování přímé demokracie jedním z hlavních modernizačních témat soudobé politiky, strana ji musí začít realizovat u sebe jako první! A s plným nasazením. A takto elektrizována následně přenášet svůj život i navenek. Nejen do volebních kampaní, ale třeba i v pořádání poutí nebo ve finanční či osobní participací na humanitární pomoci spoluobčanům (např. pomoc při povodních). Tedy v projevech, které stranu zviditelní, a přitom mají nejen politicky, ale i lidsky smysl.“ (.083)
Základem úspěšné levicové politiky je zapojení strany do širokého proudu živé občanské společnosti. (.083)
Václav Adam: “Levicové strany by se měly více otevřít široké veřejnosti a spolupracovat s odbory, zájmovými spolky, různými iniciativami. Měly by se snažit zvýšit členskou základnu a pak bude mít i smysl rozšiřovat prvky přímé demokracie uvnitř stranického života. Měly by navázat kontakty s ideově blízkou odbornou veřejností. “(.084)
Štěpán Kotrba: “Nicméně pasivita ČSSD je definována odcizujícími faktory parlamentarismu. Zodpovědnost poslanců svým volitelům (členům strany) a voličům je formální. “ (.0814)
Vladimír Špidla: “Důvod, aby silněji než kdykoli před tím využívala k podpoře svých myšlenek neparlamentní prostředky přímé akce, je proto nasnadě.”(.0815)
“Manifestace, petice a intenzivní diskuse směrem ven, zejména s angažovanou veřejností, se stávají nevyhnutelnými. Nesmí se jednat o snahu lidem marketingově vnucovat hotová řešení, ale o aktivní úsilí s nimi probírat návrhy na změny v konkrétních oblastech života.” (.0815)
Štěpán Kotrba: ”V tom s Vladimírem Špidlou bezvýhradně souhlasím. Nicméně na rozdíl od něj mám konkrétní zkušenost s aktivitami sociálních demokratů, kteří se po boku občanské veřejnosti zapojili do aktivit nazvatelných „přímou akcí“. Nikomu strana s těmito aktivitami nepomohla – organizačně, ekonomicky.” (.0814)
Vladimír Špidla: “Česká strana sociálně demokratická musí kolem sebe shromáždit intelektově a morálně silné osobnosti a podnítit širokou diskusi. To mimo jiné vyžaduje rozpracovávat klíčová společenská témata, intenzivně publikovat a diskutovat. Strana musí se svou členskou základnou získat zpět osvětový charakter, který k ní historicky patří. Prostě a jednoduše, nejsme žádný marketingový projekt.” (.0815)
Štěpán Kotrba: “Dnes je třeba většinu komisí vybudovat znovu. Bez mandátu kritizovat politiky a oponovat jim tato činnost nemá smysl. Stejně tak tuto činnost už málo kdo bude dělat zdarma. To bylo možné kdysi, kdy strana neměla nic a to málo co měla, rozdělovala uvážlivě. Třičtvrtě miliardy utracených za Paroubkovy portréty zdiskreditovaly dobročinnost i v sociální demokracii. Dnes už je odborné poradenství pro politiky ČSSD jakož i jiných partají buď za peníze, nebo za podíl na politickém vlivu.” (.0814)
Martin Pleva: “Na závěr se tak před námi otevírá ideová a ideologická rovina problému – ta souvisí i s potíží, se kterou si ČSSD léta nedokáže poradit a která se ještě dokonce při posledních volbách vyhrotila: naše největší levicová strana nedokáže získat střední vrstvy, středové voliče (což není totéž) a zejména mladé lidi. Ačkoliv jednoznačně stojím za tím, aby byla sociální demokracie zakořeněna „pevně vlevo“, uvědomuji si samozřejmě, že získat politický střed je pro volební vítězství vždy rozhodující. Tento střed ale není dost dobře možné a už vůbec ne moudré získat tím, že se bude ČSSD posouvat ideově do středu (???), nýbrž tím, že se i středoví voliči přidají k vítězné alianci, neboť rozpoznají, že tak nejlépe budou chráněny a hájeny jejich zájmy.087 Poučme se od našeho protivníka: pravice nepřetáhla na svou stranu střed nějakým vyměknutím neoliberalismu a antisociálního huráreformismu, ale jednoduše soustředěnou ideologickou masáží, která dokonce přiměla lidi k tomu, aby hlasovali pro zhoršení podmínek svého života.” (.087)
Snadnější bude roztáhnout záběr politiky od leva do středu. Jak z celé analýzy vyplývá, dnes nejde jen o zachování sociálních výdobytků, ale především o aktivní zapojení do utváření společného světa a to je parketa pro střední třídu jako stvořená.
Martin Pleva: “Ne, nenavrhuji žádnou goebbelsovskou propagandu (tu levice při své současné slabosti zorganizovat skutečně nezvládne, takže není třeba se bát), navrhuji ale např. vydávání sociálnědemokratického časopisu, zdarma distribuovaného do co největšího počtu domácností.Soudím totiž, že kardinální význam pro příští úspěšnost sociální demokracie a levice v ČR vůbec má – jakkoli starorežimně to zní – „ideová práce“. Nebojme se toho, před ideologiemi v politice neutečeme, budou vždy, a záleží už jen na tom, jaké ideologie a v čí prospěch se prosadí. Ano, voliče je třeba vychovat – je třeba jim nabídnout a vštípit určité hodnoty solidarity, spravedlnosti a netržního pohledu na lidi a svět, zkrátka protiklad současného hédonistického, kariéristického a individualistického sobectví. Bude třeba se také utkat s postmodernou a její těkavě povrchní antiideovostí a jejím cynickým výsměchem ideálům, protože lidé budou muset pochopit, že postmoderní virtuální divadlo jen odvádí pozornost od skutečného stavu věcí a plní dnes funkci Marxova opia lidu. Jen budou-li lidé levicově smýšlet, budou také levicově volit. (.087)
Možná odpověď Martinu Plevovi od Martina Škabrahy:
“Celé si to ovšem žádá důraz na kultivování aktivního občanství, které neredukuje rovnost na přijímání sociálních dávek, ale realizuje se především v možnosti participovat na utváření společného světa.”(.068)