PLODNÍ INDOVÉ
PLODNÍ INDOVÉ
100+1 zahraniční zajímavost, 1988, č. 13, s. 8
DER SPIEGEL, Hamburk
Statistiky indického ministerstva zdravotnictví o plánovaném rodičovství, jakož i údaje amerického statistického úřadu dokazují, že Indie, která má dnes (1988) 800 miliónů obyvatel, předčí už počátkem tisíciletí Čínu, která byla v roce 1988 s více než jednou miliardou obyvatel nejlidnatější zemí na světě.
Předseda indické vlády Rádžív Gándhí i jeho poradci sledovali populační explozi v zemi s velkými obavami. Snem tohoto pragmatického premiéra bylo dostat zaostalou zemi pomocí „kvantového skoku“ do jednadvacátého století. Zvýšení produktivity a technologická revoluce pro něj představovaly nejvyšší priority. Na druhé straně vysoká porodnost znamenala chudobu a negramotnost.
Gándhí však již byl nucen pochopit, že tak obrovský kolos, jakým je Indie, lze měnit jenom velmi pomalu. Už před desetiletími byl v Indii zaveden program plánovaného rodičovství. Na jeho základě vznikla rozsáhlá infrastruktura: 12 tisíc hlavních zdravotnických center a 90 tisíc pobočných zdravotnických zařízení se 40 tisíci lékaři, 185 tisíci ošetřovateli a 390 tisíci poradci. Celý program byl dále ještě podporován pomocí obrovské osvětové kampaně, kterou vedly sdělovací prostředky.
Byly použity všechny možné triky, jak Indy přesvědčit o přednostech malé rodiny. Vesnicemi i městy procházeli sloni ozdobení symbolem plánovaného rodičovství – rudým trojúhelníkem s obrázkem manželského páru s třemi dětmi a s nápisem: Dvě nebo tři děti, ne více. V obzvlášť konzervativních oblastech indického venkova, kde žijí tři čtvrtiny všeho obyvatelstva, házeli rozhořčení lidé po slonech kameny.
Haríš Khanna, vedoucí nadace plánovaného rodičovství, navštívil Čínu, aby studoval, jak tuto otázku řeší tam. Zjistil, že tam existují oproti Indii nemalé rozdíly:
-
V Číně se ženy vdávají průměrně ve dvaadvaceti letech, zatímco v Indii v osmnácti.
-
V Číně je státem propagovanou normou jedno dítě, zatímco v Indii to byly ještě nedávno tři děti. Nyní razí vláda jako ideál rodinu s dvěma dětmi; většina venkovských rodin však má čtyři a více dětí.
-
V Číně klesl populační přírůstek na 21 dětí připadajících na tisíc obyvatel, zatímco v Indii je to 33 dětí.
Výsledek: Přírůstek obyvatelstva činil v Číně 1,4 procenta, zatímco v Indii 2,25 procenta.
Generální tajemník indické společnosti pro plánované rodičovství, bývalý vicemaršál letectva Lál se ovšem také obává obrovské katastrofy, „kdybychom se uchýlili k drastickým opatřením“. A jeho spolupracovnice Krišna Puríová věří, že „čínská cesta je jedinou schůdnou cestou, pomocí níž můžeme zemi zachránit“.
V minulých letech bylo sice v Indii sterilizováno 30 miliónů mužů, ale ti všichni měli už před zákrokem tři čtyři děti.
Plánovanému rodičovství se brání zejména chudé vrstvy obyvatelstva, což je prakticky polovina všech Indů. „Chudáci chtějí hodně dětí, které by jim potom pomohly zvýšit příjmy celé rodiny,“ vysvětluje Lál mizivý úspěch svých snah. Na venkově pracují děti na polích, ve městech jsou zaměstnány jako sloužící, ševci, podomní obchodníčci, ale také jako pomocné síly v obchodech a továrnách. Na 44 miliónů dětí pomáhá tímto způsobem svým rodinám malým, ale životně důležitým příspěvkem.
Práci propagátorů plánovaného rodičovství ztěžuje také vysoká negramotnost. Celé dvě třetiny indického obyvatelstva neuměly číst ani psát. „K tomu, abychom mohli prosadit kontrolu porodnosti, je velmi důležité vzdělání,“ říká Krišna Puríová. Jako příklad uvádí jihoindický stát Kéralu: číst a psát tam umí 70 procent obyvatel a populační přírůstek ta klesl na 1,3 procenta, což bylo i pod čínským průměrem.
Osvětové kampaně také často ztroskotávají na babylónské mnohojazyčnosti indického subkontinentu. Vzhledem k patnácti úředním jazykům a více než tisíci dialektům jsou centrálně řízené akce prakticky nemožné.
Kromě všech těchto nesnází uvádí Krišna Puríová ještě jednu překážku – hluboké náboženské cítění Indů. Podle hinduistické víry, kterou vyznává 642 miliónů Indů, je zrození dítěte boží dar.
I když byla zákonem zvýšena nejnižší věková hranice žen pro uzavření sňatku z patnácti na osmnáct let, jsou mnohá děvčata provdána už ve čtrnácti nebo v patnácti letech. Tím se automaticky zvyšuje i období plodnosti každé manželky.
Nic však neuškodilo kampani za plánované rodičovství více než sterilizační program, který velmi propagovala bývalá ministerská předsedkyně Indira Gándhíová a její syn Sándžaj, který zahynul v roce 1980 při leteckém neštěstí. Jenom v období výjimečného stavu od dubna 1976 do dubna 1977 bylo podle oficiálních údajů sterilizováno 7,9 miliónu mužů. Ve skutečnosti to však bylo hodně přes devět miliónů mužů, z nichž mnozí byli ke sterilizaci donuceni násilím anebo lstí.
„Žádná vláda, která se zasazuje o účinné snížení porodnosti, nebude zvolena (?!),“ říká lékařka Ráginí Džainová z Dillí. Když Indický národní kongres (strana Indiry Gándhíové) utrpěl porážku v parlamentních volbách v roce 1977, přičítali vedoucí činitelé strany tento neúspěch v prvé řadě na vrub sterilizační kampani.