NOVÉ POJETÍ HODNOTY
NOVÉ POJETÍ HODNOTY
Josef Seják, Ing., CSc. – Přičlenění environmentálních statků do ekonomiky v době transformace na tržní hospodářství, 1993
Pro liberální tržní systémy tvoří základ ekonomický růst, rostoucí produkce a spotřeba na hlavu, což může být v přímém rozporu s udržitelností a šetrným zacházením s přírodními zdroji. Vlivem nedokonalé soutěže a nepružnosti trhů základních potřeb je často preferováno luxusní zboží. Vznikají tak falešné potřeby, bez kterých mohou lidé žít. Přirozená potřeba lidí lépe žít získala zvrácenou podobu ve vysoké spotřebě.
Na základě těchto závěrů „humanističtí ekonomové“ (Lutz, Lux 1988) – vyslovili hypotézu, že trh chybuje jako mechanismus sociálně potřebné alokace – tvoří neustále tendence k nespravedlivému rozdělování, ne pouze individuálně, ale i globálně Sever – Jih.
Přímo opačný postoj k těmto problémům zaujímají neoklasici. Znají pouze odpověď podle které neregulovaný trh je nejlepší regulátor: „ponechme věcem volný průběh“. Navíc snaha o uspokojení vlastních osobních zájmů vede nejlépe a nejúčinněji ke zvětšení společenského užitku. Je to ekonomický růst, který způsobuje zlepšování v materiálních podmínkách, bez ohledu na stupeň nerovnosti a bez ohledu na jeho kolísání v čase. (???)
Společnost vidí pouze jako skupinu izolovaných jednotlivců, odmítají společenský rozměr hospodářství, jeho kooperativní účinek a z toho plynoucí efektivnost. Životní prostředí chápou jako externalitu trhu, něco s čím se nemuselo počítat.
Přesto na konci tunelu vytvořeného paradigmatem „akumulace bez konce“, snahou zvýšit zisk při snižování mezd, svítá naděje. V Japonsku spojením vlastnictví a práce se pracovní výsledek sám váže s nejnižší úrovní tvorby zisku – podnikání není řízeno akcionáři, ale „vedoucími zaměstnanci“, vybranými zaměstnanci zdola. Dříve než se omezí dividendy dělníků, omezí se dividendy jako takové. Vzniká nová kultura rozvoje, založená na osobnostních kvalitách (!!!!!) a nikoliv na hromadění zisku.
Nové pojetí se prosazuje v chápání ekonomické hodnoty. Budoucnost bude patřit tomu ekonomickému systému, který zachová životní prostředí lidstva.(!!!?) Těžištěm se proto stává vzácnost jako taková, pojem ekonomické hodnoty nepřihlíží k tomu, zda trhy existují nebo ne. Patří do něj jakékoliv životního prostředí týkající se funkce, které přispívají k lidskému blahobytu a za které jsou lidé ochotni platit (buď v praxi nebo prohlášením).
Subjektivní pojetí ekonomické hodnoty (hodnotu danou pouze jednotlivcem) je nahrazováno objektivním pojetím, které respektuje nejen preference individuí – jednotlivců (poptávková strana, vyjádření vzácnosti), ale zahrnuje také kolektivní standardy nebo normy udržitelnosti a zapojuje také náklady, které vyplývají z požadavků udržitelnosti a ekonomické výkonnosti.
Toto je základem objektivního pojetí ekonomické hodnoty v ekonomické teorii, z kterého vyplývají organizační principy, okolo kterých různé ekonomické nástroje mohou být řízeny a zapojeny do expertního hodnocení sociálně-ekonomického systému.
Takové pojetí ekonomické hodnoty srovnává mezní náklady (nabídková křivka) s mezními užitky (poptávková) křivka pro funkce životního prostředí. V této souvislosti environmentální ekonomové určili čtyři hlavní funkce životního prostředí:
1) přírodní surovinová základna (obnovitelné a neobnovitelné zdroje);
2) soubor přírodních statků;
3) schopnost vstřebávat odpady;
4) život podporující systémy.
Právě hodnota (obsahující plně funkce životního prostředí) není preferenční jako ekonomická hodnota, ale může být do ekonomického rámce přenesena expertním oceňováním.
Hodnotit zdroje znamená hodnotit toky služeb poskytovaných přírodním bohatstvím (ochotou platit nebo uznat tyto toky). Zjednodušeně je lze přiřadit do následujících skupin:
- čistě soukromé služby;
- veřejné služby;
- čistě veřejné služby.
Určit některé nové netržní hodnoty životního prostředí nemusí mít praktický význam, jestliže nebudou zapojeny do ekonomického rámce. Odvrátit katastrofu znamená okamžitě zapojit hodnoty životního prostředí do hospodářského a ekonomického rozhodování – jedině toto je spolehlivá cesta k udržitelnému životu.(!!!!!)
Správně hodnotit statky životního prostředí znamená prosadit:
1) nové hodnoty – sociálně ekonomické paradigma;
2) nový informační systém – „úroveň účtování“;
3) působení hlavního směru a nových nástrojů pro hodnotovou realizaci.
Je jasné, že pojetí ekonomického vyjádření zátěže životního prostředí je vysoce teoretické a zjednodušené proti reálným podmínkám. Ve skutečnosti znečištění je mnohofaktorový fenomén, který nemůže být měřen v jedné jednoduché variaci. Je také velmi těžké určit podobu obou křivek.
Z druhé strany je to vhodný organizační princip, který je schopen překonat nátlaky subjektivního pojetí ekonomické hodnoty. Tento postup by mohl být uvažován jako tendence, kterou by se mohly řídit, a také se ve skutečnosti řídí, různé ekonomické nástroje.