Bylinky;--)
Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
Pro rozmarýn je charakteristický vysoký obsah silice, tříslovin, flavonoidů a rostlinných antibiotik.
Obsahuje i další sloučeniny, které společně vytvářejí komplex látek blahodárně působících na organismus.
Jak vypadá
Vytrvalá, stále zelená rostlina dosahující výšky 1 až 2 metry. Tento bohatě větvící keř má vstřícné listy, které mají jehličkovitý tvar, jsou kožovité a celokrajné. Listy jsou dlouhé asi 3 cm a mohou dosahovat šířky až 3 mm. V úžlabí listů vyrůstají drobné, světle fialové květy. Kvete v průběhu léta. Celá rostlina velmi příjemně voní.
Kde se rostlina vyskytuje
Rozmarýn se pěstuje v květináčích a zahradách.
Jaké jsou účinky
Rozmarýn byl velmi ceněn již Řeky a Římany. Mezi jeho významné vlastnosti patřila schopnost zahřívat organismus. Používal se k léčbě žloutenky, neboť čistil játra; zvyšoval odvodňování těla a podporoval trávení.
Rozmarýnový list lze použít vnitřně i zevně.
Vnitřně: Rozmarýn povzbuzuje činnost žaludečních šťáv, podporuje tvorbu a vylučování žluči, tiší křeče zažívacího traktu a má močopudný účinek. Ordinuje se při chronických potížích spojených s nedostatečnou produkcí žaludeční šťávy a žluči, nadýmáním a bolestí břicha.
Jako jedna z mála rostlin dokáže zvyšovat krevní tlak. Posiluje krevní oběh, mírní chlad v končetinách, neboť patří mezi drogy, které zahřívají. Ulevuje při nervovém i fyzickém vyčerpání a tím zlepšuje kondici. Pomáhá odbourávat pocit únavy psychogenního původu.
Zevně: V koupelích na špatně se hojící rány, neboť má desinfekční a mírně prokrvující účinky. Osvědčil se také k čištění pleti. Díky obsahu silic, se z něj uvolňuje při použití do koupele příjemná vůně, tím osvěžuje namožené svaly i ducha.
Na co si dát pozor
Ve velkých dávkách může vyvolat stavy opojení, křeče a poškození ledvin. Nesmí se užívat v těhotenství.
Pozn.: Své účinky má i pokud jej použijeme jako koření. Ovšem i zde platí, že jsou úměrné použitému množství.
Jitrocel je vytrvalá bylina, s růžicí přízemních listů. Listy jsou kopinaté, na okrajích nezřetelně zoubkované, žilnatina má 7-5 nápadných, podélných nervů. Z přízemní růžice vyrůstá několik vysokých stvolů, které nesou květy. Ty jsou uspořádané to krátkých klasů. V době květu vyrůstají z klásku. Kvete od jara do podzime.
Jako plevelnou rostlinu ji najdeme ho na polích, u cest, v příkopech, na loukách.
Jaké jsou účinky
Jitrocel má již od středověku pověst všeléku. Jeho čerstvá šťáva se používala zevně "na rány", tedy k vyčištění, zbavení hnisu a případně také k zástavě krvácení (Řekněte mi matičko, co že rány svírá, po čem člověk těžce raněn, přece neumírá.).
Používá se jak vnitřně - nejčastěji ve formě čaje (nálevu) nebo jitrocelového sirupu, tak zevně. Vnitřně: List jitrocele má významné protizánětlivé a čistící účinky, působí při nachlazení a zánětech horních cest dýchacích, které jsou spojeny s kašlem nebo se silným zahleněním, k usnadnění odkašlávání a uvolnění hlenů.Rovněž upravuje potíže trávení spojené se zácpou. Jitrocel je doporučován i při chorobách dvanácterníku, žaludečních vředech a špatně fungujícím trávení. Semeno jitrocele snižuje hladinu krevního cukru, léčí játra a žaludek a mírně upravuje peristaltiku tlustého střeva, čili působí mírně projímavě. Zevně: Velmi známé je používání obkladů z čerstvých rozmačkaných listů nebo šťávy z čerstvých listů na nejrůznější oděrky, spáleniny a na otoky po bodnutí hmyzem. List jitrocele se uplatní i v kosmetice, jako složka pleťové voda.
Pozn: Je obsažen v celé čadě čajů v kombinaci s jinými rostlinami - mateřídouškou, proskurníkem, podbělem nebo lékořicí, ale není od věci si připravit čaj ze samotného jitrocele.
Jsou to drobné, příjemně voňavé byliny až polokeříky rostoucí v trsech. Plazivá lodyha bývá až třicet centimetrů vysoká a většinou u země dřevnatí. Kvete od května do září, květy jsou na konci lodyhy uspořádány do květenství červenofialové barvy.
Co nať mateřídoušky obsahuje
Hlavní obsahovou látkou jsou silice a třísloviny.
Jaké jsou účinky
Látky obsažené v mateřídoušce mají silný antiseptický (bránící množení a vývoji mikroorganismů) účinek.
Tradičně se mateřídouška používala při onemocněních dýchacích cest a špatném trávení. Nezanedbatelné místo měla v použití při opilosti, ale také při bolesti hlavy a nočních můrách.
Používá se jak vnitřně, nejčastěji ve formě čaje (nálevu), tak zevně.
Vnitřně: Nejznámější je užívání mateřídoušky, jestliže potřebujeme napomoci v odstranění hlenů a proti kašli. Hlavně v době nachlazení, protože má schopnost dezinfikovat dýchací cesty. Můžeme ji však také užívat jako prostředek harmonizující trávení. Zabraňuje tvorbě plynů a účinkuje proti průjmu.
Zevně: Mateřídouška je vhodná k omývání ran a to i hnisajících. Koupel, do které přidáme odvar z mateřídoušky působí celkově povzbudivě. Její dezinfekční účinek můžeme využít při zánětech v ústní dutině.
Příprava čaje
Jednu čajovou lžičku sušené natě přelijeme šálkem vařící vody. Doporučujeme sladit medem. Takto připravený čaj pijeme několikrát denně.
Izolovaná silice je ve vyšších dávkách toxická, při vnitřním užívání hrozí nebezpečí dráždění ledvin.
Jaké jsou účinky
Ve středověku jí pokrývali podlahy pro provonění místnosti. Ze sušených listů se připravoval dietní nápoj. Podával se také při průjmech a k podpoře vylučování moči.
Dnes: Tužebník se používá vnitřně.
Vnitřně: Tužebník je bohatý na látky, které dokáží snížit teplotu, vyvolávají pocení a působí proti zánětům a bolesti. Zanedbatelné není ani zvyšování produkce moči. Používá se při onemocněních provázených horečkou a bolestí svalů a kloubů, při bolestech kloubů a zánětech močových cest, které zvýšenou tvorbou moči dokáže pročišťovat.
Na co si dát pozor: Nadměrné dávky mohou vyvolat nežádoucí účinky podobné jako jsou u kyseliny salicylové - zejména u pacientů se žaludečními a dvanáctníkovými vředy.
Hřebíček (Flos caryophylli aromatici)
Ale může působit také mírně dráždivě. Hřebíček obsahuje především vysoké množství silice až 20%, obsahuje i malé množství tříslovin, pryskyřice, slizu, flavonoidů a olej.
Droga se nejčastěji podává formou éterického oleje s dávkováním po kapkách či formou lihové tinktury s dávkováním okolo 10 kapek. Můžeme podávat i formou prášku obyčejně 2 krát denně na špičku nože před jídlem. Hřebíčková silice znamenitě tlumí citlivost a bolestivost zubního nervu. Hřebíčkovým čajem či tinkturou z něj lze s úspěchem vymývat nehojící se zahnisané rány a bolestivé kožní infekce. Tinkturou můžeme i promazávat revmatické projevy či dnu. Hřebíčkový olej v aromalampě desinfikuje dýchací cesty a léčí průduškové záněty. Podle zkušeností ajurvédy je to, že povzbuzuje činnost srdce.
Hřebíček a zuby:
Hřebíček působí velmi příznivě a i jako účinná prevence před vznikem paradontózy a zubního kazu. Pro tyto účely je výborná hřebíčková tinktura: 10 g hřebíčku a asi polovinu větší tyčinky skořice naložíme do 0,5 litru lihu (alespoň 60%) a necháme nejméně 14 dní uzavřené na teplém místě louhovat. Potom tekutinu přecedíme a uschováme v tmavé uzavřené láhvi. Tinkturou si pravidelně 2 x denně vyplachujeme a masírujeme dásně.
Stejně účinně jako tato ústní tinktura a současně i kvalitní osvěžovač dechu může sloužit i hřebíčkový olej. Stačí jedna kapka tohoto éterického oleje do sklenice vody. Tento olej pomáhá také proti bolestem zubů. Při potížích se namočí kousek vaty a pak se s ním ošetří zub, můžeme do zubu i vložit.
Hřebíčkem proti vráskám:
Vráskám, záhybům a podobným projevům můžeme předcházet s tímto léčivým nálevem:
5 hřebíčků přelijeme šálkem vřící vody a necháme 20 minut přikryté louhovat. Tímto nálevem si pravidelně ráno a večer natíráme obličej a postižená místa.
Hřebíček ve směsi s tymiánem, černým či zeleným čajem představuje jeden z nejúčinnějších přírodních dezinfekčních prostředků, který je možno podávat vnitřně i zevně. Je účinný například při úplavicích jako léčebné klyzma těžkých střevních infekcí.
Hřebíček je také výborný v kuchyni, například pro aromatizaci kompotů, k marinování sledů, kysaného zelí, hub, konzervací ovoce, k dochucení vepřového a skopového masa, zvěřiny.
Má dobré hojivé účinky, které mají i další uplatnění - především proti průjmům, střevním katarům, při silné menstruaci, špatném trávení, nadýmání, katarech dýchacích cest, plicní tuberkulóze, žaludečních vředech, cukrovce, vodnatelnosti, jaterních a ledvinových chorobách, zánětech močového měchýře, krvácení, k posílení dělohy před porodem, léčba všech zánětlivých onemocnění v podbřišku, například častý zánět vaječníků. Je-li podáván zároveň vnitřně i zevně, léčí bílý výtok. K tomuto účelu jej používáme nejenom jako čaj, ale i vně jako součást složky sedací koupele. Zevně se užívá nejen na výplachy při gynekologických zánětech a i na hemoroidy, celkově zmírňuje zároveň svědivost sliznic. Při vnějším používání kontryhele slouží silný odvar k omývání ran, ekzémů, bércových vředů, čerstvá šťáva z natě se může použít na zesvětlení pih, ve formě koupele se doporučuje pro neduživé děti, kterým posiluje svalstvo. Droga účinkuje protizánětlivě, svíravě, staví krvácení, mírně močopudně a tlumí křečovité stahy svalstva. Užívá se také při křečovitých bolestech svalstva nebo při krvácení z nosu, ve formě kloktadla se užívá např. při zánětu dásní.
Svou dobrotu projevuje tato bylinka tím, že nemá žádné vedlejší účinky a při běžném dávkování ji můžeme užívat dlouhodobě.
V těhotenství se vždy o užívání poraďte s lékařem! - některé zdroje uvádí kontryhel jako nevhodný v období těhotenství – proto ho doporučuji užívat do otěhotnění, a po té až poslední měsíc před porodem pro posílení dělohy.
Upozornění: Pozor - přesto že u žen plodnost zvyšuje, u mužů ji snižuje!!!
Hlavní složka- nať kontryhele
Vedlejší složky– třezalka tečkovaná, nať řebříčku, nať šalvěje, nať hluchavky
Dvě lžíce směsi zalijeme ½ l vroucí vody, necháme přikryté 15 minut vyluhovat. Přecedíme a pijeme třikrát denně po třetině výluhu.