Předškolní věk (od 3. - 6. let)
hlavním vývojovým tématem je iniciativa - vytváření základů sebeprosazení
rozvíjení účelné aktivity a její regulování
do popředí vývoje vstupuje vstup do širších sociálních kontaktů
vývojový markerem je spontánní regulace aktivity a povaha sociálních interakcí
Sociální vývoj
normy chování usnadňují orientaci v sociálním prostředí (Kohlberg – premorální úroveň, orientace na odměnu)
ke konci období zvnitřnění norem – pocity viny při jejich porušení –základy svědomí (musím se tak chovat i když mě nikdo dospělý nehlídá), hodnocení vychází z výsledku, nikoli z pohnutky
rozvoj sociálních dovedností – prosociální chování (děti jsou ho schopné pokud se cítí bezpečně a jistě)
- agresivita (učí se odlišovat instrumentální agresi – jako prostředek, od agrese, která je sama cílem – radost z ublížení)
Rozvoj identity
„já jsem“ – vliv norem - hodnocení jinými
- identifikace se vzorem (přebírání postojů, názorů)
- „anticipace budoucích možných rolí“ – rolové hry – učí se při nich obsah rolí na symbolické úrovni
- osobní teritorium a „majetek“- předměty, oblečení - jsou součástí identity
(bouřlivá reakce na poškození hračky, nechuť k novému oblečení….)
Pohlavní role
po 3/4 roce chápe nezměnitelnost vlastní pohlavní identity bez ohledu na vnější znaky (např. kluk v dívčím oblečení)
rozvíjí se pohlavní role (to kluci nedělají….)
Socializační rizika
rozvod rodičů – vzhledem k rozvoji poznávacích procesů nedovede nahlížet z pozice někoho jiného, vztahuje k sobě – moje vina
- chybí-li model jedné ze sexuálních rolí, špatně se následně učí od vrstevníků („chová se divně…“, tak je vrstevníky stejného pohlaví odmítán)
Vrstevnické vztahy a role
- signál sociální zralosti
- soupeření X spolupráce (ta je těžší a méně atraktivní)
- výběr kamaráda – tendence k výběru „dvojníka“, hodnocení chování (agresivní chování vede ke snížení popularity dítěte, to může znovu posilovat jeho agresivitu – nutnost prolomit bludný kruh)
- potřeba prosazení a získání pocitu sociálníúspěšnosti
dítě se učí rozlišovat role a jim odpovídající chování v různých situacích (to děti s LMD dovedou jen omezeně – chovají se pořád familiárně– podle původního modelu - to někdy působí až vlezle, jsou odmítány, jejich potřeba kontaktu a vlezlého chování zesiluje – opět riziko bludného kruhu)
Poznávací procesy
stádium předoperační
názorné intuitivní myšlení – subjektivně zkreslené, nerespektuje logiku
- egocentrismus (ve smyslu neschopnosti vnímat situaci z pozice jiného – i doslova)
- dominance jevové složky
- vazba na přítomnost
- ulpívání na jednom pohledu (máš bratra? – ano, má bratra i tento tvůj bratr? – ne)
- fantazijní modifikace reality – harmonizující význam
Řeč
-egocentrická (hlasitá) řeč – zjednodušení orintace, uvědomování a řešení problémů (u složitých logických problémů používáme občas i v dospělosti)
- nedostatečná koordinace jednotlivých složek řečového projevu ( naslouchat, brát v úvahu slyšené, formulovat vlastní sdělení) – někdy jakoby „míjení“ se v rozhovoru
Nástup do školy
sociální mezník, ritualizováno – školák: vyšší sociální prestiž, „nomalita“
i změna rodičovských rolí – významné změny v celé rodině
předškolák vstupuje do neznámého – zná jen formální znaky – taška , ranní nástup do školy…. informace získává od rodičů, vrstevníků
Při nástupu do školy je pro dobré přizpůsobení potřebná školní zralost i školní připravenost.
Školní zralost
(zrání jako především vývojově biologický koncept)
zralý CNS – celková reaktivita, stability, odolnost vůči zátěži (předpoklad pro využití schopností)
- vyhranění lateralizace (zlepšení senzomotorické koordinace)
- rozvoj vnímání
- zrak - předškolní děti lépe vidí na dálku, dívání na blízko je víc unavuje
- rozvoj vizuální diferenciace (při nezralé si pletou zrcadlové tvary)
- vizuální integrace – celek – vztahy detailů
- zralost očních pohybů
- sluch - diskriminace dozrává kolem 6,5 roku (levá hemisféra, její diferenciace je ontogeneticky pozdější, ale vnímání hlásek pravá hemisféra)
- motivačně regulační procesy – emoční zralost
- vědomí povinnosti
Školní připravenost
(dáno učením)
- rozlišování rolí (žák- učitel, žák- žák)
- verbální komunikace
- orientace v hodnotovém systému a normách chování