Tři stupně virtuální reality podle věrohodnosti
Systémy virtuální reality rozdělit do tří stupňů podle věrohodnosti virtuálního prostředí s čímž je spojená i obtížnost jejich realizace:
1)Pasivní – Virtuální okolí můžeme pozorovat, poslouchat a případně i vnímat hmatem. Okolí se mění, můžeme mít dojem pohybu, ale nedokážeme pohyb řídit.
2)Aktivní- Jako u prvního stupně můžeme okolí pozorovat, poslouchat ho, vnímat hmatem, ale hlavní odlišnosti je, že dokážeme řídit pohyb (lézání, chůze a další). Příklad: ve virtuálním domě se rozhlížíme, prohlížíme si předměty, procházíme se mezi místnostmi.
3)Interaktivní – Ke všem funkcím z předešlých dvou stupňů se přidá ta nejvyspělejší a to, že nám systém dovoluje i prostředí měnit. Například uchopit předmět a pracovat s nimi (listování virtuální knihy).
