Kalousek a Rašín
Inspirace prvním prvorepublikovým ministrem financí je z činů bratra Kalouska zcela patrná. Protože se nemůže upřít k cíli hýbat s měnou, aby byla kupříkladu v paritě ke švýcarskému franku, tak jak se snažil Rašín (protože mu zaplaťpánbůh nedovolí ČNB s korunou hýbat), vybral si cíl jiný, stejně nedosažitelný. Je to vyrovnaný státní rozpočet. A jeho metody jsou stejně diletanstské, avšak stejně zavile prosazované, jako páně Rašínovi. Připoměňme prvorepublikové hospodaření, kde se předpokládalo naplnění státního rozpočtu prodejem cukrovky, která se počítala v loňské ceně, kdy se neurodilo, avšak v letošním objemu, kdy se naopak urodilo. Netřeba dodávat, že s ohledem na pokles cen byly zisky na úrovni roku předchozího.
Stejně tak bratr, čtouc učebnici ekonomie pro první stupně reálných gymnázií, má za dané, že výnos daní při jejich zvýšení bude odpovídat výši zvýšení. Rok opakuji, že brát peníze ze systému, který je postrádá kvůli dotaci mateřských bank a podniků v zahraničí, je blbost. A hle - příjmy nejenže se nezvýší, ale snad i sníží. nicméně brat Kalousek tlačí svou káru dál, navzdory...
Volám po čemkoliv, co by odstřelilo tohot pseudoekonoma z vlády, byť by to bylo vítězství sociální demokracie, po čemkoliv, co by pustilo do systému peníze, protože bez nich se to nebude hýbat.
Volám po zadlužování státu, protože když budeme šetřit, budeme díky defektní globální politice dotovat ty, kteří nešetřili, ať již je to Citibank, nebo Řecko. Chci žít v blahobytu, a to klidně na úkor budopucích generací, protože záruka, že do deseti, dvaceti let nedojde k měně, revoluci, válce, ekologické katastrofě, změně politického systému, je skutečně pofidérní.