Naděje
23. 9. 2011
Seděla poblíž stromové aleje.
Mrtvá, jako čas na tůjích,
měla pootevřená ústa.
Se jménem víc jak vznešeným-Naděje
ty prázdné oči žalují,
Život kolem, svévolně ustal.
Tváří připomínala Zemi,
hloubkou vrásek vyschlých kaluží.
Umírala přece tolikrát,
tíhou nesplnitelných přání.
V šatech věčného ponížení,
s cejchem stařeckých skvrn na kůži,
věřila ve své hodině snad,
že bude hodna Zmrtvýchvstání.
Mrtvá, jako čas na tůjích,
měla pootevřená ústa.
Se jménem víc jak vznešeným-Naděje
ty prázdné oči žalují,
Život kolem, svévolně ustal.
Tváří připomínala Zemi,
hloubkou vrásek vyschlých kaluží.
Umírala přece tolikrát,
tíhou nesplnitelných přání.
V šatech věčného ponížení,
s cejchem stařeckých skvrn na kůži,
věřila ve své hodině snad,
že bude hodna Zmrtvýchvstání.
Publikoval(a): Rudá Sonja, 26.7.2011
Komentáře
Přehled komentářů
Taky bych ráda věřila, že přijde hodina zmrtvýchvstání. Pěkné.
naděje
(la loba, 23. 9. 2011 14:37)
Myslím si že i nejotrlejší skeptici si v koutku duše hýčkají naději,kdo pozbyl naděje umírá....sebevrazi.Takže pokud mi někdo říká že už ztratil naději tak mu to moc nežeru pokud se teda přitom nehoupe na lase:-)))
Báseň znám a je to ta z těch co jdou pod kůži
Donne
(Donne, 7. 11. 2011 13:02)