Mám doma ducha :/
Jak jsem již psala v prvním článku, od mala jsem vídala v pokoji tmavou postavu. Vždycky jsem se jí bála, ale posledních pár let jsme si zvykla na naše sdílení pokoje. Co se odstěhovali rodiče a já zůstala v bytě sama abych nemusela měnit školu, měla jsem klid na pátrání, co se vlastně děje.
Tenkrát jsme ještě nevnímala jejich vibrace tak dobře jako teď a tak jsme se s ním snažila domluvit jak to jen šlo. nejdřív mně napadlo kyvadlo a tak jsem si udělala vlastní z prstýnku a vlasu, ale pak jsem přišla na to, že kyvadlo je velice lehce ovlivnitelné vlastní myšlenkou a tak jsme ho zase zavrhla. Až teď, když si na to vzpomínám mi dochází, že už i tehdy jsme ho vnímala, ale ignorovala jsem ty pocity a brala jsem je jako vlastní výplody fantazie. Pak jsem přišla na to, že to klepání, co mně občas vytrhlo z rozmýšlení, není jen náhodné klepnutí, ale cílené odpovědi na otázky. Určitě si všichni vybaví klepání na ano a ne ( jednou ano, dvakrát ne..) byl to vynalézavý chlapík a já byla ráda, že jsem si toho konečně všimla. Začala jsme si s ním povídat.. Respektive já se ptala a on klepal :-)
Jednoho dne jsem seděla ve škole a nudila se, tak jsem vytáhla malý notýsek a začala si psát, ani nevím proč mně to napadlo, ale zkrátka jsem si začala psát své myšlenky a otázky. Aniž bych věděla odpovědi, automaticky jsem je napsala. Byly to zprvu jen slova nebo jen ano a ne, ale dokázala jsem rozeznat svou myšlenku od vjemů, které ke mně přicházely. Netušila jsme odkud jsou, ale pokračovala jsme dál. Když jsem to zkoušela doma, věděla jsem, že ty slova přicházejí od mého jemnohmotného přítele, ale byla to jiná energie než ta ve škole. Postupem času se mé vnímání zlepšilo a už jsem psala celé věty. Můj dobrý přítel mi pomohl rozvinout vnímání a rozeznávat energie.
Když jsme se potom stěhovala, byl velice smutný a chvíli dokonce trucoval, ale věřím, že ho to brzy přejde. od té doby, co jsem opustila byt jsem ho nepotkala, ale jsem moc vděčná, že mi pomohl a dělal mi společnost v prázdném bytě. I když to ze začátku bylo trochu protivné, jsme moc ráda.. Děkuji Petře a už běž konečně domů ;-)