Kvído z Hrdlořez

Tento týden považuji za chovatelsky veleúspěšný. Kvído se už stal součástí domácnosti. Ihned se zabydlel ve svém pelíšku a začal rošťákovat. Ten, kdo mě zná teď neuvěří. Vstávám totiž bez budíka v 5:30 a jdeme na první ranní venčení. To je u mě něco naprosto neuvěřitelného. Já, která do školy začínající ve čtvrt na devět, vyrážela kolem osmé, kdy budík hodinu marně drnčel u mého ucha! A do práce zásadně zaspávám a děkuji tomu nahoře, že nemám pevnou pracovní dobu... Žasnu... Uvidíme, jak dlouho to vydrží...

Loužičky a bobky se nám doma už téměř nedělají. Pokud ano, je to jen naše neschopnost, kdy nerozeznáme Kvídovu řeč. Jinak způsobně zakníká u dveří a už běžíme.

Výuka probíhá nad očekávání perfektně. Žasneme nad učenlivostí a chápáním našeho mrňouska. Téměř okamžitě pochopil, že k sobě patříme. Rychle si vštípil základní věci v domácnosti - kam smí, kam nesmí, co je dobré a špatné. Např. už ani neokusuje svou kartonovou krabici! To považuji za svůj osobní úspěch! Při tak rychlém chápání jsem se chopila klikru a už klikáme několikrát denně. Doporučuju všem! Pořiďte si klikr a nějaké milované dobroty. Nemůžu si klikr vynachválit. Je to super. Za odměnu dostává vařené kuřecí maso, sušené masíko různého druhu a také některé psí sušenky. Zatím povely trénujeme i s klikrem, pamlskem a povelem dohromady. Nicméně už umíme:

• Sedni. Kvídovi trvalo sedni 5 minut! A to byl první povel, který jsme se učili... Sedni zvládá už bez klikru a pamlsku.
  
• Přivolání - to nám jde doma a na zahrádce. Venku je ještě moc vzruchů, ale snažíme se.
  
• Lehni umíme s navedením do polohy rukou.
  
• V polohách sedni a lehni umíme zůstat do vzdálenosti cca 3 metrů.
  
• Obojek - resp. nasazování obojku, sundavání obojku a nasazování vodítka. To byl velký problém. Kvído se od začátku obojku hrozně bál. Kňučel, svíjel se při připínání, snažil se vysmeknout. Ale pak jsme to vyzkoušeli postupně s klikrem a po druhém dnu tréninku na slovo "obojek" - po pochvale a postupné manipulaci na jeho krku jsme ve fázi, že se trošku ošívá, ale jinak je už klidný a nepere se.
  
• S obojkem je spojené i chození na vodítku. Nejdříve jsem ho seznamovala - tahal vodítko po bytě, pak na zahrádce a venku jsem za ním běhala jako šílená, jen aby netáhl. A teď jsme ve fázi, kdy už si na vodítko zvykl a začal tahat. Tak jsme zavedli "netaháš, jdeš stejně rychle jako já a na zastavení sedíš" - pamlsek - klikr a jsme docela úspěšní. Uvidíme, jak to půjde ve velkém provozu s mnoha vzruchy.
  
• Kartáčování - nejdříve jsem si myslela, že ho pejsci mají automaticky rádi, ale nebylo tomu tak. A tak dnes znamená kartáčování spoustu dobrot a spoustu klikání... A to Kvído miluje.
  

Problematické jsou dvě věci:

1) Nechávání o samotě. Na pár minut, cca 3-5 to není problém, ale u 12 minuty se počůráme i pokadíme, i když jsme předtím byli venku. Navíc vyjeme, štěkáme, kňučíme... A to je Kvído doma a my sedíme na zahrádce a říkáme si, jestli ho to někdy přejde. Taky o sobě stále pochybujeme - děláme to správně? Ale asi to jinak holt nejde. Nejsme si jistí s jakou rychlostí čas přidávat, jak moc se řídit intenzitou kňučení, protože fáze "jsem sám a nekňučím" končí po pár minutách, neli vteřinách. Nebo ho prostě každý den nechat o něco déle samotného, aniž bychom si všímali, jak moc u toho vyvádí? Potřebujeme se dostat na 5 hodin - to je doba, kdy občas musím do redakce, na akademii nebo do knihovny. Máte rady? Poraďte!

2) Granule. Kvído prostě moc nejí. Dáváme mu sice pamlsky, ale za den toho zas tolik není - cca 5 dkg vařeného kuřete, 1 psí malá sušenka a 3 kuřecí kolečka sušeného masa za den. Přesto sní cca jen 100 g granulí. Při své váze by měl sezobat 300 g. I když mu je zaleju vývarem, tak akorát vypije vývar, když se granule ještě nenasákly, nebo když mu je dám nasáklé bujónem, čuchne k tomu, sní tak hrstičku a už ho to nezajímá. Tak nevím, co s tím... Ale alespoň zkoušíme různé chutě. Oblíbené je jablíčko, mrkev, rejže, dokonce i banán. Ze zahrádky nám pravidelně Kvído ukusuje kromě jiřin, salát a petržel  :-) Bude asi vegetarián. Přesto všechno roste před očima a za chvíli mu bude jeho krabice malá.  

Ještě je tu jedna zajímavá věc. Díky Kvídovi se seznamujeme s obyvateli Hrdlořez. Bydlíme hned u hospůdky, kam místní často chodí na pivo. Jelikož jsem venku zhruba každé 2-3 hodiny, pokaždé někoho potkáme. A protože jsou zde lidé milí, často sami majitelé čtyřnožců, Kvída si zamilovali a spolu prohodíme pár slov. Je to bezva. Člověk se hned cítí lépe, když se zná s tím, kdo bydlí o dva domy dál. A to se za celá tři léta, co tady žiju, zatím nestalo. Stačily dva dny s Kvídem a všechno je jinak...

Zítra nás čeká poprvé veřejná doprava. Pojedeme autobusem k panu veterináři, tak nám držte palce!