Výlet do Brna na EVP
Přihlásili jsme na Evropskou výstavu psů do Brna a řekli jsme si, že když už tam budeme, tak se zúčastníme i nedělní národky. V sobotu i v neděli jsme potkali víc zmámých, než bychom čekali, ale nejlepší zážitky byli stejně ty ve kterých hrál Lord hlavní roli.
Z výstav jsme měli pocit, že jedinný poctivý rozhodčí byla paní Jandová. Prohlížela a pozorovala každého psa a fenu zvlášť a velmi si užívala vítězná kolečka, kdy psy a jejich pány nechala běhat, mnohem déle něž většina z nás zažila během dvou výstav dohromady. Ale dá se říci, že všichni zúčastnění souhlasili s jejím verdiktem a nikdo se nerozčiloval. V neděli jsme se ráno dočetli, že je změna v rozhodčím a dostali jsme pana Nováka. Po zkušenostech z Chržína, kdy před ním (jako jediným rozhodčím) Lord couvnul, jsme hodně zvažovali, zda vůbec nastoupíme do kruhu, ale řekli jsme si i s Orikovíma, že to zkusíme, když už tu jsme. Bohužel se i teď opakovalo, že když přišly na řadu zuby, tak couvnul. Nedalo se nic dělat i přez jeho veškeré snahy jsme dostaly hodnocení velmi dobré. Orik na tom byl stejně, tak jsme si mimo kruh zanotovali, že jsme se na to měli vykašlat a zajít si raději na kafe.
Ale zpět k situacím, které nám vykouzlily úsměv na tvářích. Přijeli jsme v pátek v noci do jedné vesničky hned vedle Brna. Rezervaci jsme měli, jen přez rozkopanou D1 a vzniklé kolony, jsme přijeli asi o 2 hodiny později. Přivítal nás milý starší pán, dal mi klíče od pokoje a šel se podívat na pejska, kterého jsme přivezli, protože už jich měl ubytovaných na pensionu docela dost. Po té, co jsme otevřeli kufr našeho staronového sharanu a vyvalil se Lord, pán si téměř sednul na zadek, hlasí, že takhle velkého psa tam ještě neměli a že nás musí požádat, abychom ho nepouštěli do postele i když máme třílůžák. Tak jsme se po dlouhé cestě od srdce zasmály a pokračovali k pokoji. No kromě schodiště byl všude koberec. Docela jsme se báli té uslintané spouště až se ráno probudíme, ale naštěstí byl pes, tak unavený z cesty, že nestihl ani slintat a hned usnul.
Když jsme přijeli z výstaviště, hledali jsme hospůdku na pozdní oběd, ale po dohodě, jsme usoudili, že se nejdřív půjdeme natáhnout a pak jíst. K našemu velkému překvapení se nakonec nekonal oběd, ale večeře. Na Lordovi bylo vidět, že toho má pořád plné zuby a udělá cokoli, aby s sebou mohl zase plácnout. Došli jsme do restaurace kousek od pensionu a uvítala nás strašně příjemná dáma. Musím říci, že hned hlásila, že se bojí psů a my byli odesláni do zadní části restaurace, kde nebylo jídlo, protože měli otevřený pult a člověk zaplatil 200 korun a od polévky, přez hlavní jídlo, dezert, ovoce, koláče jsme mohli sníst, co se do nás vešlo. Lord si jako obvykle lehnul vedle stolu a čekal co bude. Na paní bylo vidět, že je velmi opatrná a když nám nesla pití, tak vážila každý krok, ale Lord měl své plány, jak se nahýbala ke stolu, tak štěknul a paní měla co dělat, aby sebou nesekla. Musím jí vzdát ještě jednou hold, protože po tomto incidentu se vrátila s kýblem vody pro Lorda a když jsme odcházeli, tak si ho i pohladila.
Schodli jsme se na tom, že nejkrásnější věcí na celém tomto víkendu, byl fakt, že jsme mohli strávit zase nějaký čas my tři dohromady. Celkově jsme byli unavení, ale my (lidé) jsme zároveň přijeli i plní nové energie a proto si myslím, že je důležité, abychom všichni jezdili na výlety a když už někam pojedeme, abychom si to pořádně užili.
