Nezapomeneme-Slovenská republika rad
Nezapomeneme-Slovenská republika rad
Významná událost prvního pokusu o vytvoření nové společnosti na území Československa.
První etapu předmnichovské republiky tvoří léta 1918-1920. Je to boj o charakter nového státu. Významné je, že dochází k radikalizaci mas, ve kterých se rozvíjí myšlenky Velké říjnové socialistické revoluce. Vedle ni (VŘSR), je zde značný vliv revolučního hnutí v sousedních zemí Německu a Maďarsku. Dne 16. června 1919, byla na mohutné manifestaci lidu v Prešově vyhlášena Slovenská republika rad (Slovenská republika sovětů). Základní téze byly určeny proletariátu celého světa:
" Pravě vznikla Slovenská republika rad považuje za přirozené spojence své vítězné sestry, sovětské republiky ruskou a maďarskou, staví se pod ochranu síly mezinárodního proletariátu a jednotné a solidární dělnické internacionály, jež pozvedá stále výše. První pozdrav od ní patří českým proletářským bratřím, kteří jsou dosud utlačování imperialismem."
Vznik Slovenské republiky rad, mělo několik příčin. Hlavní příčinou byl revoluční stav, který se na Slovensku udržoval nepřetržitě od konce první světové války. Stará vláda a státní moc Rakousko-Uherska přestaly fungovat a nové orgány Československa ještě fungovat nezačaly, nebo se ještě neupevnily. Významný vliv měla revoluční situace v Maďarsku, který byl tím významnějším, že na jihu a na jihovýchodě Slovenska, nebylo území zcela hraničně určeno od Uher.
Východní část Zakarpatské Ukrajiny, (tehdy Podkarptaské Rusi) byla v moci Pešťské vlády. V Maďarsku vznikla "Strana Komunistů Maďarska", již koncem listopadu 1918. Dne 21. března 1919 prohlásila vojenská a dělnická vláda v Budapešti diktaturu proletariátu a začala přejímat moc ve zbytku Uher. Vznikla a začala se upevňovat Maďarská republika rad (Maďatská republika sovětů). Na Slovensku se okamžitě ozvaly silné sympatie k tomuto vývoji. Československá republika vyhlásila stanné právo k potlačení všeho, v čem by se buržoázií jevilo, jako revoluční, bolševické nebezpečí. Český a Slovenský lid byl klamán tím, že Maďarsko usiluje zabrat Slovensko. První útok Československé intervence proti Maďarské sovětské republice skončil v květnu 1919 naprostým neúspěchem. Revoluční situace pak vzrostla zvláště na středním a východním Slovensku. Právě proletářská část armády a revoluční hnutí pracujících vedly k vyhlášení Slovenské republiky rad, a to přesto, že pražská vláda, která dala na Slovensku vyhlásit vojenskou diktaturu, vedenou francouzskými důstojníky.
Jádrem Slovenské republiky rad, byli pracovníci české a slovenské sekce Komunistické strany Maďarska (obě tyto sekce, byly následně sloučeny). Vedoucím se stal čech, Antonín Janoušek, který se také stal předsedou Slovenské republiky rad. Nejvyšším orgánem stántí moci byl "Revoluční výkonný výbor". Byly vytvořeny místní orgány lidové moci (místní a okresní sověty a direktoria, což byly výkonné výbory místních sovětů). Orgány buržoázního státu byly zlikvidovány. Dále byly prováděny socializace hlavních výrobních prostředků. Byly vyvlastněny větší velkostatky. Nepočítalo se však s rozdělením půdy drobným zemědělcům. Znárodněn byl velkoobchod a pro stát byly zabrány i soukromé cenné věci, pokud nebyly v domácnostech, tedy ty, které se nacházely ve skladech a bankovních sejfech.. Započalo se s organizováním Slovenské rudé armády a Rudé stráže. V Košicích, Prešově, Levicích a Lučenci zasedaly revoluční soudní tribunály volené župními sověty. Bylo upravováno pracovní právo, byly zestátněny školy, začala být organozována kulturní činnost včetně ediční a další.
Koncem června 1919, dochází k zesílení tlaku mocností Dohody, jakož i Československa a Rumunska, což způsobilo, že maďarská armáda, dne 1. července vyklidila slovenské území, které začalo rychle obsazovat Československé vojsko. Po upevnění své moci se pokusila československá buržoázie zahladit památku na Slovenskou sovětskou republiku.
Ani dnes na počátku 21. století, tomu není jinak. Současné vládní kruhy České republiky, Slovenska, Maďarska a dalších zemí, mají zájem pouze na tom, aby si udržely moc, své panství nad svým majetkem.
Miroslav Badajev
Významná událost prvního pokusu o vytvoření nové společnosti na území Československa.
První etapu předmnichovské republiky tvoří léta 1918-1920. Je to boj o charakter nového státu. Významné je, že dochází k radikalizaci mas, ve kterých se rozvíjí myšlenky Velké říjnové socialistické revoluce. Vedle ni (VŘSR), je zde značný vliv revolučního hnutí v sousedních zemí Německu a Maďarsku. Dne 16. června 1919, byla na mohutné manifestaci lidu v Prešově vyhlášena Slovenská republika rad (Slovenská republika sovětů). Základní téze byly určeny proletariátu celého světa:
" Pravě vznikla Slovenská republika rad považuje za přirozené spojence své vítězné sestry, sovětské republiky ruskou a maďarskou, staví se pod ochranu síly mezinárodního proletariátu a jednotné a solidární dělnické internacionály, jež pozvedá stále výše. První pozdrav od ní patří českým proletářským bratřím, kteří jsou dosud utlačování imperialismem."
Vznik Slovenské republiky rad, mělo několik příčin. Hlavní příčinou byl revoluční stav, který se na Slovensku udržoval nepřetržitě od konce první světové války. Stará vláda a státní moc Rakousko-Uherska přestaly fungovat a nové orgány Československa ještě fungovat nezačaly, nebo se ještě neupevnily. Významný vliv měla revoluční situace v Maďarsku, který byl tím významnějším, že na jihu a na jihovýchodě Slovenska, nebylo území zcela hraničně určeno od Uher.
Východní část Zakarpatské Ukrajiny, (tehdy Podkarptaské Rusi) byla v moci Pešťské vlády. V Maďarsku vznikla "Strana Komunistů Maďarska", již koncem listopadu 1918. Dne 21. března 1919 prohlásila vojenská a dělnická vláda v Budapešti diktaturu proletariátu a začala přejímat moc ve zbytku Uher. Vznikla a začala se upevňovat Maďarská republika rad (Maďatská republika sovětů). Na Slovensku se okamžitě ozvaly silné sympatie k tomuto vývoji. Československá republika vyhlásila stanné právo k potlačení všeho, v čem by se buržoázií jevilo, jako revoluční, bolševické nebezpečí. Český a Slovenský lid byl klamán tím, že Maďarsko usiluje zabrat Slovensko. První útok Československé intervence proti Maďarské sovětské republice skončil v květnu 1919 naprostým neúspěchem. Revoluční situace pak vzrostla zvláště na středním a východním Slovensku. Právě proletářská část armády a revoluční hnutí pracujících vedly k vyhlášení Slovenské republiky rad, a to přesto, že pražská vláda, která dala na Slovensku vyhlásit vojenskou diktaturu, vedenou francouzskými důstojníky.
Jádrem Slovenské republiky rad, byli pracovníci české a slovenské sekce Komunistické strany Maďarska (obě tyto sekce, byly následně sloučeny). Vedoucím se stal čech, Antonín Janoušek, který se také stal předsedou Slovenské republiky rad. Nejvyšším orgánem stántí moci byl "Revoluční výkonný výbor". Byly vytvořeny místní orgány lidové moci (místní a okresní sověty a direktoria, což byly výkonné výbory místních sovětů). Orgány buržoázního státu byly zlikvidovány. Dále byly prováděny socializace hlavních výrobních prostředků. Byly vyvlastněny větší velkostatky. Nepočítalo se však s rozdělením půdy drobným zemědělcům. Znárodněn byl velkoobchod a pro stát byly zabrány i soukromé cenné věci, pokud nebyly v domácnostech, tedy ty, které se nacházely ve skladech a bankovních sejfech.. Započalo se s organizováním Slovenské rudé armády a Rudé stráže. V Košicích, Prešově, Levicích a Lučenci zasedaly revoluční soudní tribunály volené župními sověty. Bylo upravováno pracovní právo, byly zestátněny školy, začala být organozována kulturní činnost včetně ediční a další.
Koncem června 1919, dochází k zesílení tlaku mocností Dohody, jakož i Československa a Rumunska, což způsobilo, že maďarská armáda, dne 1. července vyklidila slovenské území, které začalo rychle obsazovat Československé vojsko. Po upevnění své moci se pokusila československá buržoázie zahladit památku na Slovenskou sovětskou republiku.
Ani dnes na počátku 21. století, tomu není jinak. Současné vládní kruhy České republiky, Slovenska, Maďarska a dalších zemí, mají zájem pouze na tom, aby si udržely moc, své panství nad svým majetkem.
Miroslav Badajev
