Coursing
Coursing & Rhodésky Ridgeback
Anglické slovo coursing (čti: khórsing) znamená sportovní štvanici na zajíce .
Jinak řečeno, coursing je moderní druh terénních psích dostihů. Je jedním z odvětví sportovní kynologie.
Základní charakteristika
Ideálním druhem pohybu a zároveň zábavou je pro psy coursing, čili běhání v přírodním terénu za umělou návnadou. Možná si pomyslíte, co je na tom tak zvláštního. Kdo ale jednou viděl zaujetí a nadšení svého psa na dráze, již těžko mu může někdy odepřít tuto vášeň. Při běhu na nerovném terénu, kdy je navíc nutné měnit nečekaně směr běhu a překonávat překážky, se velmi rozvíjí a posiluje organismus psa jak po stránce fyzické, tak i po stránce duševní, protože pes se učí bystrosti, předvídavosti, musí kombinovat, nadbíhat si, hodnotit situaci, vytrvat a chovat se co nejefektivněji proto, aby dostihl návnadu. Rychlost psa sama o sobě není tak důležitá, jako jeho lovecká vášeň.
Z historie
Coursing vznikl pravděpodobně někdy před více než dvěma tisíci lety a to ne z důvodu lovení zvěře pro maso, ale aby si majitelé psů dokázali, který pes je lepší. Dochované kresby a mozaiky, pocházející ze starobylých kultur dokazují, že lov provázel člověka a jeho psy odpradávna a postupně se vyvíjel. Nejrozšířenějším typem loveckého psa byl greyhound. Největšího rozmachu dosáhla záliba zvaná coursing za panování anglické královny Alžběty I., která nechala stanovit řádná pravidla, podle kterých by mohl být určen coursingový vítěz. Tato pravidla byla později převzata klubem „National Coursing Club“, založeným v roce 1858 a to jen s nepodstatnými změnami a dodnes zůstávají platná. Nejslavnějším coursingem je „Waterloo Cup“, který se běhá od roku 1836 u Liverpoolu jako „Open Coursing“. Návštěvnost tohoto závodu je několik desítek tisíc diváků.
Co je tedy coursing?
Coursing je pro psy sportovní aktivitou, založenou na bezprostřední touze psa lovit a na jeho kořistnickém pudu. Běhá se v přirozeném terénu s využitím přírodních či dosazených překážek a cílem je ulovit kořist, která je tažená navijákem na tenkém lanku. Kličky, simulující běh zajíce, zajišťují kladky na zemi, kolem kterých je lanko vedeno. Celkově musí být dráha bezpečná a pro psy přehledná. Kořist představuje igelitový střapec, případně navázaná králičí kůže. Každé plemeno běží zvlášť a každý pes je zvlášť bodován coursingovými rozhodčími. Pes je ze startu ručně vypuštěn na pokyn startéra ( GO!) a běží za návnadou až do cíle. Při coursingu pes musí lovit především zrakem, nikoli čichem. Všechny překážky musí být možno ze psí perspektivy včas rozpoznat. Délka trati měří od 500 metrů do 1000 metrů ( obvykle pro malá plemena 400-700 metrů, pro velká plemena 500-1000 metrů)
Existují dva typy navijáků :
Konečný naviják vypadá tak, že lanko je jedním koncem navinuto na navijáku a na druhém konci je připevněn střapec. Po každém běhu psů je nutné lanko opět natáhnout mezi rozmístěné kladky a tak připravit dráhu pro další běh. Spuštěním motoru navijáku se lanko začne navíjet zpět na cívku a tím vzniká „útěk zajíce“. Tento typ se v současné době více používá.
Nekonečný naviják je vlastně nekonečná klička lanka s navázaným střapcem, stále dokola probíhající mezi rozmístěnými kladkami. Zatím se používá méně často.
Oba z těchto dvou typů navijáků mají své příznivce i odpůrce. Je na každém z vás, aby si při účasti na coursingu udělal na konkrétní vlastnosti navijáku svůj názor.
Rozlišujeme dva druhy coursingu:
Hare coursing , (též Open field coursing, nebo Live coursing) - původní společenská zábava, kdy psi štvali skutečného živého zajíce. U nás a ve většině zemí je tento způsob zakázán. Lure coursing – běh za umělou návnadou, vznikl jako náhrada Hare coursingu v západní Evropě a provozuje se i u nás.
Coursingový závod se běhá na dvě kola. V každém kole startují maximálně dva psi stejného plemene, vzájemně rozlišení barvou obojku (červená, bílá). Pes by měl mít náhubek. Při druhém běhu se trať mění – buď se běží opačně, nebo se přestaví dráha – protože psi si pamatují, kudy běželi. Trať je postavena tak, aby psi prokázali nejen svou rychlost , schopnost předběhnout soupeře, ale zároveň štvavost a inteligenci , se kterou návnadě různě nadbíhají, kličkují, způsob chování při nucené změně směru, úsilí při pronásledování a s tím spojenou obratnost , odolnost a vytrvalost, dostižení návnady a její chycení. Na závěr pes provádí takzvaný „kill“ , tedy chycení a zakousnutí návnady.
Doporučuje se ještě se psem chvíli chodit, nebo pobíhat po absolvování běhu, aby se mohl vydýchat a uklidnit. Pět výše zvýrazněných kritérií (rychlost, inteligence, úsilí, obratnost, odolnost) je samostatně bodováno rozhodčími v každém kole. Závod má svého hlavního rozhodčího a traťové rozhodčí, kteří sledují běh psů v daných úsecích trati. Celkový maximální počet bodů jednoho kola je 100. Aby pes mohl postoupit do kola druhého, musí získat alespoň 50 bodů. Psi mohou být diskvalifikováni ze závodů z důvodu agrese a vzájemného napadání.
Kdy a jak začít?
Máte-li chuť s vaším pejskem něco dělat, přihlaste se na některý z tréninků. Tréninky jsou určeny pro všechny, kteří si chtějí coursing poprvé vyzkoušet, ale samozřejmě i pro ty, které coursing již nadchnul a chtějí tento sport dopřát svým miláčkům i mimo závody. Přihlásit můžete jakékoliv plemeno psa, ať je to kříženec, pes s průkazem původu i bez průkazu původu.
Na tréninku se vám budou věnovat členové klubu. S jejich pomocí zjistíte, zda by to Vašeho psa opravdu bavilo, a zda má o návnadu skutečně zájem. Pokud je tomu tak, můžete se začít směle zúčastňovat coursingových tréninků. Počáteční tréninky budou spočívat v tom, že Váš pes začne běhat tzv. sólo běhy a to z toho důvodu, aby pochopil, že se loví střapec a aby se na něj maximálně zafixoval. Až toto zvládne, může začít běhat párové běhy , kdy se na startu sejdou dva psi a společnými silami loví návnadu. Psi se při lovení nesmí vzájemně napadat a musí spolupracovat.
Co je coursingová licence?
Coursingová licence je průkaz, který opravňuje psa k účasti na oficiálních závodech. Lze ji získat za podmínek splnění licenčních běhu. Licenci vydává registrátor licencí coursingové skupiny při ČMKU. Licenční karta obsahuje: název plemene, pohlaví, jméno psa, číslo plemenné knihy (pokud existuje), číslo tetování, datum vrhu, jméno a adresu majitele, u whippetů a italských chrtíků ověřený záznam o měření výšky. Psi bez PP a kříženci zatím v Čechách běhají profesionálně na základně tzv.Klubového certifikátu, který vydávají jednotlivé kluby. Jestliže jste vše úspěšně zvládli, je na vás, zda se budete coursingu věnovat pouze tréninkově, nebo zda si váš pes začne plnit coursingovou licenci, která opravňuje psa startovat i na oficiálních závodech jako profesionál.
Podmínky pro získání coursingové licence, resp.Klubového certifikátu
- úspěšně absolvovat trénink, při kterém pes projeví o návnadu zájem
- splnit věkový limit pro přihlášení na licenční běhy (minimální věk: malá plemena 15 měsíců, velká plemena 18 měsíců), maximální věk psa, který se může účastnit závodů je 8 let – respektive do konce závodní sezóny, ve které bude ukončen 8. rok života psa
- vlastník psa musí být členem členského subjektu ČMKU (např. člen nějakého klubu psů určitého plemene nebo člen coursingového klubu apod.)
- přihlásit se na licenční běh ( dle termínového kalendáře), v jednom dni může pes absolvovat pouze dva běhy (pro získání licence jsou potřebné tři zvládnuté běhy, to znamená, že se pes musí zúčastnit minimálně dvou akcí, kde se plní licence)
- splnit licenční zkoušku (splnit 1x sólo běh a 2x společný běh), u málopočetných plemen může být povolena výjimka absolvováním 3x sólo běhu
- je-li pes hodnocen nedoběhl, může ten den pokračovat v plnění licenční zkoušky
- je-li pes hodnocen diskvalifikací, nepokračuje ten den v plnění licenční zkoušky (platí i u dostihu)
- je-li pes hodnocen diskvalifikací 2x, musí před připuštěním k dalšímu společnému běhu absolvovat bezchybně 5x sólo běh
- licenční běhy jsou psovi zaznamenávány do tréninkové karty, pokud pes splní výše předepsané podmínky, registrátor licencí mu na základě této tréninkové karty a po zaplacení poplatku 500,- Kč vystaví Licenční kartu
- pokud vám bude při plnění licence něco nejasné, členové coursingového klubu Vám jistě poradí, jak postupovat
Jak motivovat a připravit psa
Vycházejme z toho, že lovecký pud je vlastní každému plemenu psa. Neexistuje univerzální návod, protože každý pes je jiný, liší se nejen plemena, ale i jedinci v rámci plemene. Příprava psa na coursing spočívá ve vysvětlení psovi, že to, co se hýbe a je z igelitu se musí chytit a že se toho nemusí bát.
V praxi to znamená, vyrobit si igelitový střapec, nejlépe rozstříháním igelitové tašky, navázat jej na kus provázku a přetahovat se o něj se psem. Klidně ho necháme, aby střapec roztrhal. Tímto si pes zvykne na igelit, na jeho zvuk a bude vědět, že se jedná o hru. Hra ho musí bavit, nemá cenu nutit psa ke hrátkám, pokud je unavený. Postupně začneme střapec tahat po zemi za sebou. Pes by měl chtít střapec honit a roztrhat, neměl by honit nás, proto střapec nezvedáme do výšky, ale taháme po zemi. Je vhodné pořádat tyto hry s někým třetím, kdo nepatří do rodiny, kdo bude střapec tahat a vy psa vypouštět. Při tom psa povzbuzujte např. slovy: Běž!, Chyť!, a podobně.
Pokud pes tehdy, jakmile uvidí návnadu, už ví, co se po něm bude chtít a těší se na to, jak tomu igelitu „zakroutí střapcem“, je velmi pravděpodobné, že máte doma coursingového psa. Některá plemena potřebují více času, některý pes to má jak se říká v krvi. Je-li váš pes takzvaný závislák, a nevzdálí se od vás více jak na 5 metrů, bude mu trvat déle, než pochopí, že není „ztracen“ na dlouho. U mladých psů může docházet k přechodné ztrátě zájmu o návnadu, vycházející z jeho hravosti a roztěkanosti, ale po chvíli se k chytání opět vrátí. Ani u psa, který je netečný při pohledu na střapec, není vše ztraceno. Můžeme jeho zájmu pomoci navázáním oblíbené hračky ke střapci. Někdy ho rozohní i pohled na jiné psy, kteří s velkým zápalem střapec pronásledují.
Rovněž se může stát, že ačkoliv trénik doma vypadal slibně, v cizím prostředí se psovi nebude chtít návnadu honit. Nevzdávejte se předčasně a nestyďte se vyběhnout se psem na trať. Ukažte mu, co má chytat a on vás určitě pochopí. Věřte, že nebudete jediní, kteří se svým psem na trať vyrazíte! Berte coursing jako zábavu pro vás a vašeho psa a vítězství je vaše!
Podmínky účasti na coursingu
V každém případě je nutné dodržovat veterinární podmínky, které určuje Okresní veterinární správa a jsou vždy upraveny na propozicích závodu. Samozřejmostí je očkovací průkaz, s potvrzením o očkování proti vzteklině, psince a infekční hepatitidě. (Očkovací průkaz bychom měli ostatně nosit s sebou i na tréninky). Další podmínkou je věk psa, malá plemena od 15 měsíců a velká od 18 měsíců. (V případě, že si chcete coursing jen vyzkoušet a váš pes ještě nedosáhl požadovaný věk, je možné se domluvit o tréninku na zkrácenou vzdálenost). Každý pes by měl mít lehký náhubek, který by mu dovoloval plně dýchat. Při prvním pokusu (tréninku) se náhubek nevyžaduje. Mezi vybavení psa patří také rozlišovací obojky, jeden bílé a druhý červené bary, které jsou většinou upletené z příze o šířce asi 5-10 cm, podle velikosti psa. Obojky slouží k rozlišení psů na trati.Ti, kdo mají zkušenosti s dostihy, mohou využít místo obojků závodní dečky příslušných barev.
Rozdělení závodů a udílení titulů
Coursingové tituly jsou zaznamenávány pořadatelem do PP psa na žádost majitele psa.
Závody dělíme na:
1. Mistrovské – jsou udělovány tituly: Mistr ČR, Mistr Čech, Mistr Moravy a Slezska, Mistr klubu. Zadávají se též tituly CACT
2. Bodovací – je udělován titul Coursingový vítěz roku, který uděluje coursingová skupina na základě výsledků bodovacích dostihů, kterých je max. 10 v sezóně.
3. Národní – je určen pouze pro chrty s licencí ČR.
Zajímavosti o coursingu Jak už víme, coursing je založen na využití loveckého instinktu. Vlastně to je „lov“ v pravém slova smyslu, neboť plastové pásky skutečně kořist imitují. Strach některých majitelů psů, že coursing v jejich psech podporuje lovecký pud je neoprávněná. Lovecký pud pes má ve svých genech (zrovna tak jako pudy jiné) a člověk není schopen ho nijak v jednotlivém psu potlačit, může ho pouze usměrnit poslušností. Takzvané “potlačení“ loveckého pudu psa není nic jiného, než poslušnost.
Znám mnoho psů, kteří by za zvěří nevyběhli, protože poslouchají na slovo svého pána a nedovolili by si to, ale coursing si klidně a s radostí zaběhnou. Oni mají totiž spojenou činnost lovení jako činnost nežádoucí a činnost coursing, jako zábavu. Jedná se prostě o podmíněný reflex, který jsme ve psu vypěstovali my sami. Nežádoucí lovení psa je tak trochu selhání majitele psa, kdy zanedbal nebo nezvládl naučit psa včas poslušnosti, je to nedostatek autority. V okamžiku, kdy pes chce instinktivně kořist pronásledovat ve volné přírodě, musí pro něj povel „Nesmíš!“, nebo jakýkoliv jiný naučený povel být silnější, než jeho přirozený pud. Jestliže ale pes uteče a vrátí se za 10 minut, nelze v žádném případě mluvit o poslušnosti, stejně tak pokud pes při přivolání hned nepřiběhne, protože vidí něco zajímavějšího.
Majitel psa, který odvolá svého psa od návnady na coursingu má velikou šanci, že psa bude schopen odvolat i od živé zvěře. Takže, pokud pes přivolání zvládá, coursing mu neublíží, pokud přivolání nezvládá, coursingem se ho jistě nenaučí.
Coursing nijak psy neučí pronásledovat zvěř, pes má totiž naučeno, jak vypadá návnada, kterou honí (igelit) a ví, jak takovýto „lov“ probíhá. Připomínám, že při coursingu pes loví zejména očima, nikoliv čichem, kdežto ve volné přírodě psa většinou zaujme pach zvěře. V tom je dost podstatný rozdíl. Kynologický sport vznikl právě proto, aby v našich psech rozvíjel - z našeho lidského pohledu - kladné vlastnosti a dovednosti. A jak už víme, pomáhá udržovat naše psy v kondici a dobrém fyzickém i psychickém stavu. Každý pes je unikát a každý majitel psa ví, jakého má psa a co si s ním může dovolit.
Pro většinu plemen platí že:
1. předvedou svou rychlost hned na začátku a v tuto chvíli by měla být rychlost většinou hodnocena
2. obratnost psa je nejlépe demonstrována ve střední části běhu, kdy zajíc kličkuje
3. na konci běhu se projeví jejich vytrvalost
Jak navrhnout coursingovou trať, aby co nejvíce napodobila běh zajíce?
1. na začátku by měla být pokud možno co nejdelší startovací rovinka
2. následovaná řadou kliček (5-8)
3. a za nimi opět dlouhá cílová rovina, která testuje vytrvalost psů
Startovací i cílová rovina by si měly být podobné, aby se v okamžiku otočení trati pro druhé kolo běhů dala cílová použít jako startovací a naopak.
Myslíte, že by jste měli něco vědět o kličkách?
Zajíc obvykle zatočí v úhlu od 15° do 90° od svého původního směru. Při normálním běhu nikdy nezatočí o více než 90° a to z jednoho prostého důvodu: dostal by se přímo před druhého či třetího psa, který si v tu chvíli nadbíhá. Zajíc není natolik hloupý, aby běžel přímo k psovi. Nikdy neudělá kličku např. o 135°, která je tolik blízká některým „návrhářům“ tratí. Co taková klička udělá je, že rozhodí běh vedoucího psa a dovolí pomalejšímu psovi nadběhnout si a převzít vedení, což činí život rozhodčích komplikovanější.
Co se stane, když rozhodíte psa, který běží naplno?
Expanze a kontrakce dlouhého kroku pomáhá svalům bránice dostat vzduch do plic a z plic. Aby se tak stalo, musí dýchat v rytmu s krokem. Když pes zatáčí, musí zpomalit, zatočit a znovu nabrat rychlost, jeho krok je zpomalen a během této chvíle nebude schopen dýchat tak často nebo hluboce tak, jako když běží rovně. Co se stane je to, že jeho kyslíkový dluh roste a pes se cítí jako maratonec, který právě naběhl do zdi. Cítí se hrozně a nebude se cítit lépe, dokud zase svůj krok po nějakou dobu neprodlouží. Pes vybíhající z takového rohu vypadá, že ho něco bolí. (A opravdu bolí!!!)
Rovinné dostihy
Jsou to závody na dostihové dráze, která je obvykle elipsovitého tvaru, povrch tráva, nebo písek. Délka trati bývá pro velká plemena 480 metrů, malá plemena ( whippet, italský chrtík) běhají 360 metrů. Dostihy se skládají z rozběhů a finále. Najednou může startovat až 6 psů. Startuje se ze startovacích boxů, kam je potřeba psa zavést - otevřením boxů začíná závod. Vítězí ten, který je v cíli první, tedy kritériem je hlavně rychlost. Pokud je zajištěno automatické měření času pro všechny psy přes cílovou čáru, je psům rychlost měřena. Nadbíhání je na rozdíl od coursingu v dostihu nežádoucí. Pro diváky je dráha velmi zajímavá, přehledná a srozumitelná. Opravdovými králi dostihové dráhy jsou greyhoundi, kteří dokážou v rovinkách dosáhnout rychlost až 80 km/hod.
Jde především o to, že coursing je hlavně zábava a radost pro psy a jejich pány, protože když pán vidí svého psa, s jakým zaujetím, radostí a zápalem běží za návnadou a jak je šťastný, tak je šťastný s ním. Při coursingu se setkávají majitelé různých ras psů, navazují přátelství, vyměňuji si zkušenosti, využívají času ke spřátelení psů, prohlubují tak jejich socializaci a vlastně tím jen tak mimochodem provádí lehčí výcvik. A kde jinde uvidíte najednou 80 i 100 psů různých plemen dohromady, chovajících se navzájem naprosto bezproblémově?
