Co by měl splňovat portable software
Co by měl splňovat portable software?
Spousta vývojářů má v oblibě uvádět u svých aplikací, že jsou tzv. portable. Problém je, co si pod tímto pojmem ve skutečnosti představit. Opravdová přenositelnost programů totiž spočívá v něčem úplně jiném, než je pouze možnost jejich fungování bez instalace, jen po rozbalení nebo zkopírování programové složky.
Otázka instalace je první a v podstatě nejdiskutovanější. Měl by mít portable program nějaký instalátor? Můj názor je takový, že instalátor určitě nezaškodí. Zejména pro méně zkušené uživatele je lepší, pokud si v instalačním průvodci vyberou cestu na flash disk, kam bude program následně rozbalen. Je to mnohem jednodušší, než použití komprimačního programu pro jeho rozbalení na flash disk. Instalátor portable aplikace by však neměl nic zapisovat do souborů nebo registru v počítači.
Tím se dostáváme ke druhé diskutované vlastnosti přenositelných programů. Měl by portable software měnit data v počítači, ukládat si tam své údaje a zanechávat po sobě stopy? Myslím si, že skutečně přenositelný program by si veškerá nastavení měl ukládat do INI (XML, nebo jiných) souborů ve složce, ze které je spuštěn. V žádném případě by neměl měnit cokoli v registru Windows na počítači, kde jej nastartujete.
Praxe je mnohdy taková, že portable programy fungují i bez instalace, stačí tedy zkopírovat jejich programovou složku a začít je používat. Nikdo si pak již neuvědomuje, že takovýto program po svém spuštění na cizím počítači zapíše do registru různé informace o svém nastavení a v nejhorším případě i změní výchozí asociace souborů.
Další otázkou přenosných aplikací je jejich velikost. Víte, že existuje například celý kancelářský balík OpenOffice.org v přenosné verzi? Portable aplikace si tak nějak spojuji s malou velikostí umožňující využít zbytek flash disku například pro uložení dat (typicky u portable poštovních klientů). Přenášet na flash disku stovky megabajtů tvořících jednu aplikaci by se mi asi nelíbilo.“
zčlánku Jana Polzera z r. 2009
Licence
Vsechny portable aplikace , jsou volně šiřitelné.
Příklady licencí:
1. freeware - tento software je free, ale nejsou k němu zdrojové kódy a nesmí se modifikovat.
2. free software - může ho kdokoli používat, kopírovat, distribuovat a modifikovat včetně zdrojových kódů. Free v tomto případě neznamená, že je zdarma, ale spíše ve smyslu volnosti, svobody
3. open source software - většina lidí si pod tímto termínem představuje to samé, jako free software
4. public domain software - tento software je stejný jako předchozí případy, ale je z něj vyjmut copyright. To tedy znamená, že autor se ho plně vzdává
5. copylefted software - takové programy mají v sobě GPL a podobné licence. To znamená, že ho můžete volně šířit a modifikovat, ale výsledek musí být opět free software
6. non-copylefted free software - na rozdíl od předchozího případu dal autor souhlas k tomu, že se licenční podmínky mohou změnit
7. semi-free software - tyto prorgamy nejsou úplně free, ale jejich licenční podmínky jsou pro některé uživatele relativně volné. Typicky pro samotné uživatele nebo pro nekomerční použití.
8. proprietary software - tento software je nejčastější, tedy není free ani semi-free a nemůžeme ho rozšiřovat
9. shareware - na rozdíl od proprietary software jej sice můžeme šířit, ale mají často omezení, zejména časové. Po této době si musíme pořídit plnou verzi
10. komerční software - pod tímto pojmem se myslí spíše prostředí, kde byl vyráběn. Takovýto program může být free, ale zrovna tak se za něj může platit