jen básně
Snů těch pár
cítím tu sílu ... jenž skrze slova dala si mi ... a pak vím a to věru si dávám pod polštěř spát ...
vidím tu něhu ... když pod křidli se snažíš zkrýt a pak světe div se ... já chci ... jen tebe chci mít ...
sem změnen ... tvým půvabem dokonale zmaten a toužím jen jedno mít .... a to tebe chtít víc a víc ...
snad jen snář vzpomínek na okamžiky s tebou strávených mi dává tu úzkost dnů bez tebe zmatených ...
a stracené chvíle když neznal sem tě ... má cesta přivedla tě a pak jen ...
jen se bát těch chvil tak dlouhých ... bez tebe jít ... ikdyž na konci je stejně hvězda né moc vzdálená ...
je má ... a moc vzácná .... na to abych zahnul a jinou cestu chtěl ...
vím moc dobře ... že mé srdce mi zabrání v tom abych dělal vše co bych neměl ....
věm .. když když mé pokání mě na kolena dohání ...
a ten divoký cit mě po cestách prohání ...
a ten cit je zahalen tvým úsměvem ... pak svým srdce se dokonale zastavím a jsem okouzlen ...
nebo spíše zmaten ... tím co sem býval dřív sem si byl jist ...
a teď se sám sebe ptám a zkouším se číst ...
proč sem promarnil ty léta ... když do nebe se létá jen s tím koho máš opravdu rád ...
je to jen cesta ... je to jen smysl dávného bytí ...
je to jen ze sna ... je to jen cit pro věčné žití ...
nevím sám ... a proto nespím a pořád se ptám ...
mám či nemám ...
znám se ... či neznám ...
ovšem tebe rád poznám ... a proto se pořád ptám ...
jsi jen můj toužebný sen? ...
snad anďel co z nebe slétl abych byl spasen?
rád tě mám ... a veř že i po té chvíly s tebou...
té prvé chvíly sem věděl že si ženou něžnou ...
a že ti věřím jako nikomu jinému ...
když říkáš ráda tě mám ...
p.s. jirka odešel udělat si topinku a když přišel bylo todle dílo dokonáno ... spontálně ...
only you
střípky vlasů, těch nádherných časů s tebou strávených ...
když vzpomínám, tak chci další rozřešení ...
krátký časy spolu střávené, je vše tak změněné ...
časem jak se poznáváme, ...
co máš ráda, co mám rád ...
chtěl bych tě celou, celičkou znát ...
vzpomínka na val
ikdyž hudba šílená byla ....
ikdyž se mi chtělo z těch lidí blít ...
přesto ... přesto sem rád že mohli sme spolu být ....
snad
víš o tom, že bez jídla vydržím kupu dní,
ale bez tebe ani jednu minutů?
víš o tom, že ostatní na mě nepřestanou klít,
ale stebou bych chtěl být každou sekundu?
víš o tom, že prázdná slova ti říkám,
ovšem mé srdce jim dodává smysl?
víš o tom, že svým časem neplýtvám,
když říkám, modré z nebe bych ti snesl?
víš o tom, že todle bych nemohl psát,
nebýt tebe a tvého úsměvu?
víš o tom, že dávní mi slova z úst začli krást,
když objevili nedoceňnou duhu?
víš proč ti todle píší,
proč to nechci vyslovit?
víš nadčím mé srdce smýšlí,
a proč to má mysl nechce ze srdce vylovit?
bojím se tě totiž poranit ... .
Chci
Postavím ti něco co jinné nemají ...
Postavím ti a s rozpustilostí ti úsměv na rtech vyčaruji.
Zahraju ti něco co jiní nehrají,
se spoustou něhy se tvé tváře pak začervenají ...
true for you
stojím si a ve skrytu duše, nevím kdo sem.
stojím tu a a všechno spíše, nasvědčuje k tomu, že není to sen.
že vzdálenost je jak dva konce, které se jednou protnou.
že tvá věc, je věcí mého srdce blíž, než-li připustit si mohu a proto brouzdám tmou...
když si vzpomenu na ty tvé oči, když do obloučku se rozzáří ...
když vzpomenu si na ty tvé rty, jenž radostí se ti na tváři vyjasní ...
pak jen koukám, jak radostí ti koutky rtů tikají ...
a nakonec když usínáš ... tak už v den se rozjasní ...
a já vidím tu, jenž se snaží o někoho opřít ....
jenž se o něj i ve snech bojí a nestaží se to popřít ...
once ... neznám konce
jednou pochopíš co chtěl sem ti vždycky říct ...
jednou mě uslyšíš jak ve tvých snech sem ti blíž ....
jednou .....
jednou se spolu smutku zasmejeme, jak tríznil nás a svými těli se zahřejeme ....
jednou tvá slza pohasne, pak všechno tiché zase utichne ...
jednou ....
žízní po tobě, mé oči jen blednou ...
pak jednou ...
pak jednou na cestách uvidíš ten dávný prach ...
jak žene se ti do tváří, zpocitů něhy tě po těle zase zamrazí ...
neboť pochopíš, že to já tě po tváři pohladil ....
neim ... osud ...
Občas si říkám ... nemá cenu přemýšlet ...
Že síla není ... já pravdu nemít ...
chtěl bych pak zešílet ....
samé kecy ... prázdné slova znějí ...
snad věty poskládané znich neco zdělí ....
ovšem pochybuji ... asi o sobě ...
co to vlasntě dusím v sobě? ... cítím se jak v hrobě ...
nevím co je žít, vždyť jen přežívám ...
nevím co je být milován, avšak pořád miluji ...
ani nechci vědět co je být požehnán ...
a přesto stále lituji ...
ani nevím čeho ...
snad svou šanci nepropásnu ... myslím ji .... . ( tě )
okolo nás
Svítí ti oči ve tmě .... svítí sté světlo krásného dne
Jsi má hvězda jsi mé přání ... tak veť mě, tak veť mě ....
kousek cesty prošla si .... kousek nebe odkryla jsi mi ...
souznění je toužebný sen.
Okolo nás je tolik co znáš ....
kolik mil a kolik nití je třeba zaplést, abych pochopil .....
svůj sen co stoupá a kolíbá se ....
klíčem si cestu zamykám, abych se neutopil ....
kousek cesty prošla si .... kousek nebe odkryla jsi mi
souznění je toužebný sen ....
Okolo nás je tolik co znáš ....
Okolo nás ....
jen ty jsi co znám ....
Kolotoč smyslů se roztáčí, prameny v očích ti pohasli ....
je třeba vyplout a přístav opustit ....
......
Okolo nás je tolik co znáš .....
first time ...
první noc a ty ses smála ... .
první společný úsvit a do očí ses mě dívala ....
první polibek a země se zatočila ...
první dotek a husina mi po těle běhala ...
první pohled do tvých něžných očí ...
první myšlenka, s tebou do dalších dnů vkročit ...
první pocit žití a né přežívání ...
první pocit bytí a tlukot srdce při přivítání ...
první pohlazení a dech na tvém oušku ...
první pocit naplnění a myšlenka na štěstí, mě zaskočila trošku ....
první pocit, že někomu na mě záleží ...
první pochopení, že čas stebou rychle běží ...
první a stále pocit dokonalý, když něžne se směješ ...
první pocit nečekaný, když do mých snů mě bereš ...
prvý a stálý pocit, že rád tě mám ... :-*
Mirth
ty smíšku milí ...
co jiní by chtěly ...
ty růže zlatá
ty sednáctko nedostupná ...
dvanáct hodin stebou strávených
bylo jak ve snech nádherných
tys můza má ....
vširém světě jedinná ...
jsi tak nádherná ....
jak slunce co z obzoru se vyklání ....
když svět jej ještě nevnímá ...
to světlo co chmůry zahání
Zahalená do tmy, svou paží po tobě sahám ...
Nechci ti ublížit, jenom kousek tebe si v sobě nechám ...
Ve svém srdci na památku ...
Píseň o roztomilém kůzlátku ...
co hlavou svou si cestu razí ...
ovšem své srdce nikdy neporazí ...
ironie ...
já chtěl vidět jak krásně spíš ....
a né jak celé dopoledne probdíš ...
vidět jak tvé oči něžně spadnout ...
jak se ke mě tulíš a vědět, že tě nenechám spadnout ...
do temné ... bezesného dne ....
já chtěl aby si spala vedle mne
Nikde lidi
klid byl všade ....
pod lesem jen jedna chatka ...
každy kdo tam byl nepřišel zkrátka ...
Když ...
když ...
když vidím ... že tu nejsi .... tak mám chuť psát ... snažím se ti přiblížit .... aby si mohla v klidu spát ...
když neslyším tvůj hlas ... tak své oblíbené balady pouštím si do uší .... snažím se tak pomoc mému srdci a napovědět mu co asi tuší ...
když necítím tě na mé hrudi ... tak si jen tak lehnu .... abych aspoň něco u sebe měl .... tak si polštářek k sobě vezmu ...
když jdu ven ... a ty tu nejsi ... nechovám se jako dřív ... ani by mi to nešlo ... neboť když zavřu oči mám před sebou pár očích tvých ...
What i say you
co říct ...
co mám vlastně chtít ...
když všechno mám ... a tvých vlasů pár ...
mě výská po tvářích ...
co víc ...
co dát ...
když u sebe tě mám ..
když okovy spadnou ...
když růže ve vlasuch tvých chřadnou ...
a chtějí se napít, možná doušky hltat, tu slzu v oku jak stejká ti po tvářích ...
tvých zářivých ...
já vím ,,,
já vím že slza štěstí ti stejká a pak jen měkne to co podstatou ... svou tvoří a ničí spálené mosty
pak jen pokčkej chvilku a jsem jen tvůj ...
na okamžik zapomenout na starosti ...
na okamžik ... a ve vší bělosti získat tu chvíly něhy ..
ohhh jak rád tě mám ...
AKO
Ako sa ptát jakou senzaciu chci zňát ...
Ako sa povedá, že život zkomírá ...
Ničitelko času ...
Chtěl bych znát to kouzlo ....
Když používáš svojí krásu ...
Řekl bych že není to zlo ...
Ovšem čas je stebou relativní ...
Když snažím se ze tvých očí vyčíst to ...
Proč se mé srdce snaží být kreativní ...
Proto chci znát jen tvých pár slov ...
Jak svět ti k nohám snést mám ...
když koukám do tvých očí ...
Já krásu nepopsanou znám ...
Mé ego se vedle tebe stále jen krčí ...
Zaříkávačem koní ...
a chytačem motýlků ...
Mé srdce jenom hoří ...
Pak květy z růží ti vystelu postýlku ...
Jen pro tebe ...
aby se ti dobře snilo ...
jen bez tebe ...
cítím že přes svit slunce, mi za okny jen lilo ... .
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
I can´t go
láska je věc nepopsaná, když druhý tomu nic nedá
jak dlouhá cesta před rozednením,
jak muka v cele, před rozbřezkem krvavého slunce.
tak, či tak sám v sobě čekám na popravu
když kat snáší svoji čepel na mou hlavu ... nevídim v tom žádný rozdíl. jen snad zapomenou smím
A snít mi nezakážou
a sny mi nepřikázou bít
jak jen může být,
tak osud tvrdý jak jen snít, když osud marný to jest, jak jen mám být sám sebou, když má cesta trnitá jest, když údolím stínů protloukám se
právě dnes
myslet na tebe a koukat v noci na hvězdné nebe
jak jen zapomenou ... jak jen své oči zase k nebi zvednout
co mám dělat když mé srdce v mukách jest.
co mám dělat když má duše je bytá dnes..!
You don´t love my
another one yes
stojím si ve tmě a vdály se blízl blesk
stojím si v dešti a kapky ke mně promlouvají jako dávný lesk
stojím tam a říkám si co lepšího jest
když v tom okamžiku zjitím jaký je pro mne důležitý stesk
životem svým nepoznaným a okamžikem doufajíc že myslíš na to samé
nepoznán tvůj úděl, který v mém životě hraješ. Uvědomil sem si jak moc mě chybíš.
jak moc po tobě celé dny toužím a můj stesk zaháním hrůzou, že ta růže z roskvětu uvadá,
že ta prapůvodní síla svými zážitky a touhy po tobě končí jako kapka na ruce mé, jako osud nepoznaný s tvým udělem svým, avšak rozeznat jej nedokáži
to se mi nestává často
abych se zamiloval
to se mi nestává často
abych nedokázal zapomenout
jak postavit se tomu mám
jak bojovat s tím mám
jaký úděl vykonat mám
abys mi věřila
chci to slyšt
chci tě mít
jsi jedinná, kdo dokáže vzrátit můj úděl
jsi jedninná, kdo změní mé myšlení
miluj tě na tom se nikdy nic nezmění
Osud
osud je jen stínem v očích když země se snámi stále točí
osud je věc velmi presná a zároveň dokonale děsná a věcná
jen pro zábavu si s námi hraje a stále nás mučí
když ve svých křižovatkách zahýbat nás učí
osud je boj a zároveň slast
osud je bolest a zároveň past
to vše sem ve tvých očí viděl když poprvé a dlouze sem se do nich zadíval
to ve tvých krásných očích snažim se čít tu cestu kam vede dál
když ses mě zeptala co tam vidím, viděl sem chaos v sobě
když ses na to krásně zasmála, cítil sem muka jako v hrobě
Nelekej se prosím, ale já na náhody nevěřím
s tou myšlenkou se nikdy nesmířím
to chaos je osud to chaos je moje cesta
to náhoda je život to náhoda je k osudu zteska
Touha
ach ty tvoje krásné oči
ach ty tvoje sladké rty
líbat bych je chtěl
neboť sem tě dlouho neviděl
zase pohladit tě potváři
a počkat až tvé oči krásně zazáří
celej den se s tebou smát
a pak spolu v noci usínat
lehnout si jen tak vedle sebe
a spolu koukat na noční nebe
koukat jak krásně hvězdy září
ach zase vidět tvůj úsměv na tváři
zase slyšet ten tvůj hlas
když potichu šeptáš to je pro mé uši slast
když políbíš mě něžně a já zase tebe
když dotkněš se mě tak mě po celém těle zebe
když naštvaná jsi tak tě rozesměju
když je ti zima tak tě druhou dekou přikreju
krásné dny chci s tebou prožívat
a pak dlouhé noci spolu si užívat
snad velkou šanci u tebe mám
ty jedinná ze všech mých vysněních dam
Opi-lost
Zázraky jeskyně v dáli, dolů padají,
když dávní se zesvětla na zem dívají
jak pohasíná žíznívý pramen čistoty
a klouzá do večné temnoty,
životem znavený národ předsudků se blíží do tmy
prec zkončit s tím nikdo nechce, jen my
jak mohou zbavit se emocí bez viny a žízne po ni
kdyz bloudí v hlubinách všedních starostí a myslí na ni
a víra je nezachrání
Klouzá na utklé predstavě nadřazenosti
a řeší jen všední blbosti
Místo toho, aby řešili kým chceme být
a jak chceme žít
se trápí a bloudí v bludišti ztraceního času věčnosti
Tápají ve tmě a nehledají světlo ani kalich moudrosti
O´sidis
Blží se temná noc a prastaré příběhy křičí o pomoc
Svou smlouvu s ďáblem upsaly krví, jak jeho zákon praví
Svou žízeň ukojily věčnou nudou, aby dostaly ránu tvrdou
Že realita je úpně jinde, že do jejich mysli těžko někdo vejde
Že jsou navždy ztracený, že ostatní jsou jim nevěrní
Protože jejich písně jinými slovy znějí a zkrze ně se v duši trápějí
Jejich cnost je zkrze hrdost zatracená a už nikdo nevidí, jak je nádherná
Temná, bezbarvá, naprosto jednoduchá
Svým stíněm ji vítr vlasy cuchá
Když do nich mrtví vánek fouká
A z roskladu jen temně vzdychá
Tak končejí báje těch, jenž po tomto světě tenkrát chodily
Jejich hlasy nadobro zanikly a v šeru času pomalu zmizely
Teď už je nikdo nehledá, jen ti jenž nezapomínají
Teď si jiný lid své vzory hledá a dávné jen kopírují
Jak drze se stává lež zkutečností
Jak vznešeně se pějí písně posedlosti
Posedlosti lidské touhy
Marnosti dávné duhy
Zničené, jako velké bludy
Tváří v tvář stávají, jako noční obludy