Srdíčko 2.díl
"Jasně!" zakývala Amy dychtivě hlavou. Vstoupila dovnitř a zastavila u brány vedle Toma. "Ahoj," pozdravila ho a pohodila svůj batoh na podlahu.
"Nazdar," odpověděl Tom mrzutě. Obrátil k ní své zelené oči a odhrnul si z čela pramen černých vlasů. Amy si všimla že se tváří znechuceně. "Viděla to?"
Amy věděla, co má na mysli. Trápí ho, že před okamžikem polekal Coppera. Přikývla.
"Nemůžu teď pochopit, proč jsem se od něj snažil ty mouchy odehnat, Amy," řekl Tom a potřásl nešťastně hlavou. "Věřila bys tomu, že jsem tak strašně pitomej?"
"Už na to nemysli," snažila se ho uklidnit. Jednou rukou se chytila brány a druhou do něho strčila. "Podívej se na něj. Už mu nic není."
Amy se dívala nadšeně před sebe a nevnímala nic jiného, než toho nádherného koně. Copper půvabně cválal ve velkých kruzích podél plotu, jeho kopyta pravidelně dopadala na písčitý povrch. Marion Flemingová stála uprostřed jízdárny. Nedržela v ruce žádný provaz ani lano, přesto se zdálo, že ji s hnědým hřebcem cosi neviditelného spojuje. Na první pohlednulo vidět, jak moc ji má Copper rád. Když Marion postoupila o krok k němu, hřebec zpomalil - když o krok ustoupila, zrychlil. Jeho pravé ucho směřovalo dopředu, ale jeho levé ucho mířilo přímo na ni. Natáhl hlavu a krk a vypustil vzduch z nozder. Dával tak najevo, že jí důvěřuje.
Amy pohlédla na Toma. Setkali se očima a usmáli se na sebe. "Hrozně rád se na tvou mámu koukám, když trénuje koně. Umí to s nimi," řekl tiše. "Kdyby mi to s koňmi šlo jenom z desetiny tak dobře jako tvojí mámě, tak bych byl spokojenej."
"To já taky," povzdechla si Amy.
Marion pobídla Coppera k vyšší rychlosti. Kůň oběhl celou jízdárnu dvakrát dokola a pak začal střídavě otevírat a zavírat tlamu, jako kdyby něco žvýkal. Amy věděla, že přesně na to její matka čeká. Sledovala, jak se Marion otočila ke koni bokem a stála bez hnutí. Hřebec nejprve zpomalil a pak se docela zastavil. Otočil hlavu do středu jízdárny. Amy zadržela dech. Půjde k mámě? Okamžik se nic nedělo, ani jeden z nich se nehýbal. A pak se Copper k Marion rozešel. Zastavil se vedle ní a jemně zafuněl. Marion ho něžně podrbala mezi ušima.
Amy cítila, že jí radostí stoupají do očí slzy. Konečně se to podařilo - její matka nakonec našla způsob, jak získat lásku a důvěru zvířete, které bylo dříve tak vyděšené.
Když se Copper dal znovu do klusu, Tom se obrátil. "Pojď, necháme tu tvoji mámu o samotě," řekl šeptem.
Amy přikývla a tiše zvedla ze země svůj batoh. Vraceli se společně zpátky okolo výběhů pro koně a okolo stáje za domem, kde bylo dvanáct boxů. Potom minuli i řadu venkovních boxů před domem.
Tom začal u nich na farmě pomáhat před třemi roky. Zpočátku přicházel jen o víkendech a odpoledne, když mu skončilo vyučování, aby si něco vydělal, protože jeho rodiče na tom byli s penězi velmi špatně. Když mu bylo šestnáct, odešel ze školy a začal u nich pracovat na plný úvazek. Splnil si tak svůj velký sen - mohl být u koní od rána do večera. Amy z toho měla radost. Tom se ke koním choval moc pěkně a navíc s ním byla zábava.
"Musím teď vyhřebelcovat Chestera," prohlásil Tom. Když procházeli okolo sedlýrny, vešel dovnitř a vynesl odtamtud ohlávku a kýbl.
Amy zamířila k boxu, kde stál vysoký hnědý kůň a vykukoval ven přes nízké dveře. Chester byl u nich na farmě proto, že bál cestování v přívěsu. "Jak se máš, krasavče?" zamumlala a pohladila ho po nose, právě když se k nim zezadu přiblížil Tom s ohlávkou v ruce.
"Vážně tě zajímá, jak se mám?" zašklebil se na ni Tom.
Amy ho plácla přátelsky po ruce. "Neptala jsem se tebe!"
Tom vstoupil do boxu a pohladil velkého hnědáka po hlavě. "Zejtra se vrací domů. Tvoje máma říkala, že už je v pořádku."
"Už zejtra?" zeptala se Amy. Srdce se jí stáhlo smutkem, když si uvědomila, že se s ním bude muset rozloučit. Amy žila a pracovala na farmě Srdíčko moc ráda, jen jedna věc jí tu vadila - že se musí neustále loučit s koňmi. Někteří odcházeli do nového domova, jiní, stejně jako Chester, se vraceli ke svým původním majitelům. "Bude se mi po něm stejskal," řekla něžně.
Tom chápavě přikývl. "Mě taky."
Několik minut tam oba dva stáli mlčky a hladili Chestera.
"Nebuď smutná, Amy," promluvil nakonec Tom. Amy si uvědomila, že se jí dívá do tváře. "Znamená to přece, že…"
Autor článku: adyna