Věta
1. 5. 2014
Věta
Více slov, nežli má Nesmírno svých hvězd,
Více slov, než by poušť zrníček písku mohla nést,
více, těch slov jí více-snad na sta tisíce,
a přede dají se do jedné věty svést.
Kámen se rozdrolí,
každá zeď, každá kost časem promění se v prach
I většina nápadů jednou tak dopadne,
přestože, dříve se rodily v snách.
Jen tato věta a tisíc slov do ní daných.
Jen tato věta čas překoná,
a věčně jak ten stařec čas hlídajíc,
bude tu stát.
Mraky a moře úst milenců,
tu větu řkouce již zpečetě polibkem,
Mnoho jich po ní lačníce,
životy své si vzalo,
Leč pak duším churavým,
hřbitovnem bloudícím,
pomocí té věty,
světlo se ukázalo.
I srdce kamenná či žhavým kovaná ledem,
jednou si tu větu s citem přebírala,
když potom jak v spánku,
tou větou hlazena,
milenka své slastně oči přivírala.
Ta věta darmo se nesmí se říkati,
pak kouzlo, svůj hebký dech,
v mžiku oka ztrácí!
Jen Bože nedej nám,
bychom tak křivdili,
pak se nám v perutích,
černých snů havraních,
tato chyba vrací
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář