NOVOFUNDLANDSKÝ PES

ANETKA A CANISTERAPIE

18. 1. 2008

Canis-terapie aneb moje první nová zkušenost

Na svoji první novou zkušenost jsem se chystala do ústavu k postiženým dětem.
Protože od rána hodně pršelo a já běhala po zahradě, vypadala jsem jako blátivá koule. Za pomocí vody a silného fénu mě páníčci dali do pořádku a já, čisťoučká a načesaná, jsem byla připravená na cestu.
Největší obavu jsem měla z toho, jak budou děti reagovat na velkého černého psa, poněvadž dosud k nim chodil malý pejsek. Moje obava se hned rozplynula, jak nás děti uviděly. Líbila jsem se jim a každé dítě mě vítalo svým radostným způsobem.
Nejdříve mě páníčci každému představili. "Pejsek se jmenuje Anetka." Já zaštěkala a dítě mi dalo piškotek a řeklo mi svoje jméno. Moje práce spočívala v tom, že jsem vyhledávala schované piškotky v rukou dětí, nebo jsem je opatrně sbírala z jejich těl, kde byly položené. Také děti na obrázku ukazovaly, kde má psík uši, ocásek, čumáček, jazýček a oči a zároveň to ukazovali i na mně. Poté mi počítali packy.
Dalším úkolem bylo navlékání obojků na můj krk, jejich zapínání a připínání vodítka. To se mně i dětem líbilo. Děti dostávaly úkoly, které se snažily splnit. Třeba holčička mi napustila studenou vodu a přinesla mi jí v misce. Vody bylo maličko a protože já jsem velký pejsek a mám velkou žízeň, šla dívenka ještě jednou. Dalo jí to dost práce a stálo nemalé úsilí. Za pochvalu byla moc šťastná. Vždy, když dítě splnilo úkol, dostala jsem od něj piškotek.
Také jsem tahala dva kluky na invalidním vozíku na dlouhé chodbě, i to proběhlo k oboustranné spokojenosti.
Na závěr mě děti hladily na zádech i na bříšku. Hodina rychle uběhla a už se těším, až pojedu příště.

Antoanet Queen Nezkrotná markýza

Napsala Jana Pumpová

kliknutím na foto uvidíš 13 fotografií z akce