Východočeský klub celních veteránů

     Existence Německa byla stálou hrozbou i pro celistvost Československé republiky. V pohraničí působilo silné německé nacionalistické hnutí národnostní menšiny, a toto nebezpečí se podstatně zvýšilo poté, co se v lednu 1933 dostal k moci Adolf Hitler. Expanzivní plány nacistického Německa východním směrem nebyly nijakou tajností a ovládnutí Československa tedy přicházelo vážně v úvahu. V říjnu 1933 vystoupilo Německo ze Společnosti národů a zákonem z března 1935 ohlásilo budování armády.

Československý hraniční znak

    Ohrožení tehdejšího Československa narůstalo a německá menšina žijící v pohraničních oblastech se poměrně snadno stala kořistí nacistické propagandy, a začala tak mnohdy i nevědomky vytvářet pátou kolonu na území republiky. Demokraticky smýšlející Němci zůstali v menšině, zatímco většinu získala pro nacistickou ideologii Sudetoněmecká strana v čele s Konrádem Henleinem.

    Nacistické Německo pokračovalo v uskutečňování svých plánů. Dne 7.března 1936 obsadila jeho vojska demilitarizované porýnské pásmo a na podzim 1936 se prakticky rozpadla báze, v níž byla zakotvena existence Československa, a to nutně muselo na vzniklou situaci reagovat.

    Jediným ozbrojeným sborem, jemuž bylo svěřeno systematické střežení státní hranice, byla finanční stráž. Její význam v době zvyšujícího se nebezpečí státu neobyčejně vzrostl, přitom její situace v 30.letech byla nezáviděníhodná. Podloudnictví vzrůstalo, zvláště u chudých obyvatel horských pohraničních oblastí, které byly všeobecnou krizí zvláště postiženy, a horské zemědělství nemohlo zajistit obživu. Vysoké ceny cukru na vnitřním trhu vedly zejména k pašování umělých sladidel - cukerínu, který se stal neobyčejně rozšířeným spotřebním statkem mezi širokými vrstvami. Dále se pašovaly prakticky všechny druhy zboží, počínaje perleťovými knoflíky přes koberce, kožešiny, zapalovače až po potraviny, a to vždy podle cenové hladiny na obou stranách hranice. K zvláště nebezpečným druhům patřilo pašování kokainu. V době těsně před Mnichovem a před 15.březnem 1939 došlo k silnému vzestupu pašování valut a zlata, prováděnému zejména příslušníky buržoazie . Do pašování byly zapojeni jak jednotlivci, tak i dobře organizované skupiny, naše i mezinárodní.

    V roce 1936 bylo vydáno vládní nařízení O stráži obrany státu , známé pod zkratkou SOS. Tento nový strážní sbor byl určen k ochraně neporušitelnosti státních hranic a nedotknutelnosti státního území, měl spolupůsobit s ostatními složkami při ochraně veřejného pořádku a měl ve své náplni i úkoly celní správy. SOS se skládala z vojenských složek, z příslušníků četnictva, státních policejních strážních sborů, obecní stráže bezpečnosti, finanční stráže a osob majících postavení jiné stráže veřejné. Početní rozsah určovalo ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem obrany a financí.             

      Finanční stráž hrála v tomto sboru pro svou poměrnou početnost důležitou roli.

    Postavení příslušníků finanční stráže a úředníků celních úřadů mezi zfašizovaným obyvatelstvem pohraničního území se v průběhu roku 1938 začalo stávat neudržitelným. Příslušníci těchto složek byli vystavováni stále troufalejším útokům provokovaným z nacistického Německa a po anšlusu Rakouska v únoru 1938 i odtud. Členové Freikorps - ozbrojené složky Sudetoněmecké strany podnikali vojensky organizované ozbrojené provokační akce, i když z československé strany byly úporné snahy nezavdávat příčiny německému zásahu, neboť možnost obrany zejména celnic nacházejících se bezprostředně na hranicích byla značně problematická nebo zcela nemožná.

    K prvním útokům na celnice a finanční stráž v českém pohraničí došlo o půlnoci ze 17. na 18.září 1938 a strohá úřední zpráva o tom říká: ... ozbrojená tlupa, která přišla z Německa, kulometnou palbou a ručními granáty napadla kasárna československé finanční stráže a celního úřadu v Nových Domech u Aše. Naši celníci nepoužili na obranu střelných zbraní a omezili se na vystřelení světelné rakety na znamení poplachu. Útok trval asi patnáct minut a byl veden od říšskoněmeckých hranic směrem na československé území.

    Pětadvacátého září časně ráno procházel Vrchní Orlicí dozorce finanční stráže Josef Navrátil s vojínem Bártou. V mlze na svahu spíše tušili než viděli sruby a zvony pevnosti Hanička. Zajímal je více terén na druhé straně silnice, u řeky, jejímž korytem vede hranice. Znenadání třeskl z okna místní školy výstřel. Navrátil odpověděl několika ranami do oken, kde tušil povstalce, a odplížil se. Pažbu pušky měl proděravěnou zásahem a v trávě zanechával krvavou stopu. Zezadu, ze zálohy ho kdosi střelil pod klíční kost. Zranění bylo vážné, ale lékaři věřili, že mu zachrání život. Nepodařilo se! Dozorce Josef Navrátil dne 2.října 1938 svému zranění podlehl.

Foto Josefa Navrátila (první zleva)

    Strohé úřední zprávy zdaleka nevystihují celkovou situaci finanční stráže a celníků v době těsně před Mnichovem, nezachycují všechny akce, jež proti nim byly vedeny, ani všechny oběti, které byly přineseny na životech. Ukazují však odhodlání, které příslušníci finanční stráže a celníci sdíleli s většinou československého lidu.

    Přes toto odhodlání byly čs.vládou přijaty podmínky mnichovského diktátu a dnem 15.března 1939 dovršilo nacistické Německo ovládnutí Československa. Stejně jako pro všechna odvětví, tak i pro zahraniční obchod znamenala okupace velkou změnu. Zahraniční obchod byl regulován tuhým povolovacím řízením a přísnou devizovou kontrolou, když Německo rozhodovalo o českém zahraničním obchodě podle vlastních potřeb. V Hitlerově výnosu o zřízení protektorátu z 16.března 1939 se stanovilo, že „protektorát náleží k celnímu území Německé říše a podléhá její celní svrchovanosti“ . Přesto ponechali nacisté zpočátku v platnosti celní hranici, ale hospodářství českého území se i tak stalo součástí německého válečného hospodářství.

Dnem 1.října 1940 vstoupla v platnost celní unie .

    České země ztratily samostatnost v platebních otázkách, byla zrušena devizová hranice a zaveden volný platební styk mezi protektorátem a Německem. Byl zrušen dosavadní celní sazebník a místo něho byl zaveden sazebník říšský. Celní úřady byly po stránce věcné příslušnosti vyňaty z kompetence protektorátního ministerstva financí a podřízeny německému vrchnímu finančnímu prezidentovi v Praze, jehož úřad byl zřízen. Zrušení celní hranice znamenalo zostřenou konkurenci německého průmyslu, usnadnilo pronikání německého kapitálu k nám a nekontrolovatelné odplývání hodnot do Německa.

    Říjen 1940 je proto důležitým mezníkem v ekonomickém vývoji protektorátu , protože od této chvíle bylo zintenzívněno vykořisťování českých zemí a dokončeno jejich začlenění do ekonomicko - vojenské mašinérie.