Díl 5. Vznik ČR a zákon o celním území a vybírání cla
Vznik republiky Československé znamenal zásadní převrat v dějinách našich národů. Byl vytvořen samostatný stát Čechů a Slováků a ve srovnání se sousedními novými státy byla v tehdejším poválečném Československu situace o něco příznivější, neboť české země byly nejprůmyslovější částí bývalého Rakouska - Uherska. Značný vliv měl i ten fakt, že ČR byla uznána jako spojenec vítězných dohodových mocností, takže snadněji získávala zahraniční úvěry.
Československý stát převzal celý právní řád a správní systém Rakouska-Uherska, takže v platnosti zůstal zejména celní a monopolní řád z roku 1835, zákon o celním sazebníku z roku 1906 s prováděcím nařízením a třicátkový řád z roku 1788, platný v Uhrách.
Celní a monopolní řád z roku 1835
Zahraniční obchod se stal velmi důležitým činitelem, který začal silně ovlivňovat hospodářský vývoj, i když bylo třeba překonat řadu obtíží. Zejména chyběly zkušenosti a obchodní styky. Vývoz výrobků českého průmyslu za monarchie obstarávaly německé exportní domy (Hamburk a Brémy) a některé exportní domy vídeňské. Chyběly proto zkušenosti a spojení s mezinárodním obchodem, praxe v úvěrování a placení. Nejrozvinutější byly obchodní styky s nástupnickými státy Rakouska-Uherska a Německem. Ty však byly po prohrané válce nejvíce rozvráceny a obchod s nimi měl malý efekt. Za těchto okolností začala nabývat na důležitosti obchodní politika, jejíž samostatnost byla zajištěna měnovou odlukou od Rakouska-Uherska provedenou okolkováním bankovek (25.2.1919). A tak zavedením samostatné měny byla ČR definitivně vyňata z bývalého hospodářského území. Při této akci byla oceněna činnost pohraniční finanční stráže, když okolkování bankovek vyžadovalo neprodyšné uzavření hranic v době od 26.února do 9.března 1919 a s pomocí vojska pod velením příslušníků pohraniční stráže se toto úspěšně zdařilo.
Dalším významným obchodně politickým opatřením v přechodném poválečném období se stala kontrola zahraničního obchodu tzv. povolovacím řízením, tj. vázáním veškerého dovozu a téměř veškerého vývozu na povolení, které vydával zvláštní orgán. Brzy však byla tato kontrola zahraničního obchodu předána samotným průmyslníkům a obchodníkům: bylo vytvořeno 20 syndikátů, které měly rovněž právo vývozní a dovozní povolení udělovat. V syndikátech se však začaly prosazovat zájmy kapitálově silnějších vývozců, kompetence nebyly přesně vymezeny, což vedlo k chaosu a anarchii, jež začala poškozovat celé hospodářství. Proto byl v polovině roku 1920 zřízen Úřad pro zahraniční obchod, postavený na úroveň ministerstva. Syndikáty byly zrušeny, povolovací řízení centralizováno a Úřad pro zahraniční obchod začal pozitivně ovlivňovat celý průmysl a jeho odvětví.
Hlavním úkolem bylo vypracování nového celního tarifu, jehož zásadou měla být co nejnižší dovozní cla, aby domácí trh byl chráněn jen v nejnutnější míře. Tato cla měla být v jednotlivých obchodních smlouvách ještě snižována, aby druhá strana poskytla stejné výhody i pro vyvážené československé zboží.
Dne 20.února 1919 byl vydán zákon o celním území a vybírání cla.
Zákon stanovil, že území státu československého tvoří samostatné celní území, a dále bylo stanoveno výhradní právo čs.státu vybírat celní dávky a podrobovat dovážené, vyvážené a provážené zboží celnímu řízení. Vláda měla právo nařídit placení cla místo v korunách ve francouzských francích. Prováděcí nařízení k zákonu o celním území a vybírání cla z 12.května 1919 obsahovalo jako přílohu Všeobecnou celní sazbu pro československé celní území a dovoz obsahoval 657 sazebních čísel; vývoz pouze jediné sazební číslo - hadry (cáry) a jiné odpadky k výrobě papíru. Všechno ostatní zboží, které nebylo uvedeno, bylo beze cla. Tato cla pak zůstala v platnosti do dubna 1920, kdy byla vládním nařízením cla franková přeměněna v korunová.
Celní správa byla po 28.říjnu 1918 postavena před zvláště těžké úkoly. Státní hranice nebyly stabilizovány, jejich délka byla obrovská - 4104 km (ČR dnes 2303 km) a bylo třeba ji ve větší míře opatřit řetězcem nových celních úřadů. Ministerstvo financí, jež bylo nejvyšší instancí celní správy, muselo obsadit co nejdříve alespoň nejdůležitější hraniční přechody. Byly zřizovány tzv. strážní stanice (silnice) a na železnici byly umístěny kontrolní stanice. Správci byli celní úředníci nebo podúředníci finanční stráže. Personálem byli příslušníci vojska, a tak se podařilo za několik málo týdnů hranice zcela obsadit. Početní stavy finanční stráže byly postupně doplňovány, zavedeny byly cvičné kurzy pro nováčky a vojenské jednotky byly z finanční služby na hranicích odvolávány.
V březnu 1919 byly důležitější strážní stanice proměněny v řádné celní úřady a do června téhož roku byly dány do provozu celní úřady v Horním Dvořišti, Suchdole v Čechách, Břeclavi, Znojmě, Slavonicích, Šatově a ještě v několika dalších místech na rakouské hranici. Podle seznamu z roku 1923 bylo na celém území ČR 245 celních úřadů, z toho v českých zemích 185.
Koncem roku 1919 byla do té doby jednotná finanční stráž zrušena a pro vnitrozemí ji nahradila důchodková kontrola a pro pohraniční službu nový sbor, který nesl název „ pohraniční finanční stráž.“
Od roku 1920 se tak vyvíjely oba sbory úplně samostatně. Pohraniční finanční stráž i přesto, že její nejlepší lidé odešli k důchodkové službě, svým úkolům dostála. Překonala svízelná léta 1921-1923, kdy z důvodů neupravených měnových a cenových poměrů v sousedních státech byla hranice zaplavována obchodníky a podloudníky všeho kalibru. V těchto těžkých dobách ztratila ze svých řad mnoho svých příslušníků, kteří položili život ve službě.
Zahraniční obchod byl vždy základem čs.ekonomiky a v letech 1924-29 je možno pozorovat jeho velký vzestup. ČR obchodovala v této době s více než sedmdesáti zeměmi všech světadílů. V této době představoval vývoz zhruba čtvrtinu až třetinu úhrnné hodnoty veškeré průmyslové a zemědělské výroby.
