Historie
Původ a historie:
Činčily patří mezi dikobrazovité hlodavce. Jejich původním domovem jsou jihoamerické Andy. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Ve svém přirozeném prostředí žijí činčily ve velkých koloniích a obývají pukliny skal nebo si hrabou nory. Jejich hustá srst je chrání nejen před chladem, ale také před predátory. Stejně jako dikobraz, mají činčily schopnost uvolnit srst. Když je predátor chytí, automaticky jako obraný systém uvolní chlupy a snaží se tak získat čas na útěk.
Svou srst udržují koupáním v jemném písku a prachu.
Činčily mají jemnou, dlouhou a hebkou srst. Z tohoto důvodu začali Španělé vozit jejich kožky do Evropy. Následně byly činčily systematicky vybíjeny. V 60. letech 20. stol. to vypadalo, že jsou činčily vyhubené.
O ochranu činčil se pokoušeli již v roce 1910, kdy byla uzavřena dohoda mezi hlavními vývozci kožek, která zakazovala lov činčil ke komerčním účelům. Tato dohoda zapříčinila neuvěřitelné zvýšení cen kožek (až 14x) a lov pokračoval dál. První zákon na ochranu činčil byl vydán v roce 1929.
Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě s soukromých velkochovech. Lidé se snaží vrátit činčily na jejich původní stanoviště, ale bohužel se příliš nedaří. Ve volné přírodě dnes žije jen několik malých kolonií.
Charakteristika činčil:
Činčila vlnatá (Chinchilla lanigera) je nejznámějším zástupcem nevelké čeledi činčilovitých (Chinchillidae), kam patří celkem šest druhů hlodavců, řazených do tří rodů. Kromě činčily vlnaté nazývané někdy také dlouhoocasá sem patří ještě Činčila krátkoocasá (Chinchilla brevicaudata). Názvy činčil však bývají často zaměňovány, a navíc se mnoho zoologů domnívá, že na farmách a v domácnostech jsou vlastně chováni kříženci obou uvedených druhů. Vlastním činčilám jsou blízce příbuzné tři druhy rodu Lagidium nazývané dříve pakrálíci, dnes jsou však také označovány jako činčily – Činčila horská (Lagidium peruanum), Činčila ušatá (Lagidium viscaciai) a Činčila černouchá (Lagidium wolffsohni). Největší činčilou je Viskača (Lagostomus maximus), která na rozdíl od všech předcházejících druhů obývá spíše nížiny.
Činčila vlnatá dorůstá v dospělosti délky těla 250-280 mm, délky ocasu 170-180 mm a hmotnosti 500-600 g. V přírodě mívá činčila 1-3 vrhy po 1-6 mláďatech. Březost trvá 111-113 dní, mláďata se rodí značně vyvinutá-hned po narození vidí a jsou osrstěná. Pohlavně dospívají v 5. až 6. měsíci, ale k chovu by se měla požívat až od 8. měsíce, kdy jsou teprve plně tělesně vyvinutá. Samice mohou být odpářeny do 48 hodin po porodu, jinak se páří obvykle až po odstavu mláďat, tj. asi po 8 týdnech. Říje se u nich dostavuje v 28-32 denních intervalech. Průměrně se činčily dožívají věku 10-15 let, ale byly zaznamenány i jedinci staří 22 let.
Taxonomické zařazení Činčily vlnaté:
Říše: Živočichové - Animalia
Kmen: Strunatci - Chordata
Podkmen: Obratlovci - Vertebrata
Třída: Savci - Mammalia
Podtřída: Placentálové - Placentalia
Řád: Hlodavci - Rodentia
Čeleď: Činčilovití – Chinchillidae
Druh: Činčila vlnatá - Chinchilla Lanigera