DDDivadlo

NÁRODNÍ DIVADLO BRNO, MAHENOVO DIVADLO

DATUM PREMIÉRY:

DÉLKA PŘEDSTAVENÍ:

AUTOR: BRAM STOKER

DRAMATIZACE: ROMAN GROSZMANN

HUDBA: RICHARD MLYNÁŘ

REŽIE: ROMAN GROSZMANN

ŽÁNR: ČINOHRA

OSOBY A OBSAZENÍ:

Divadelní hra zachycuje život transylvánského knížete Draculy. Představení je rozděleno přestávkou na dvě poloviny. První je zaměřena na známý příběh o Draculovi, v druhé potom příběh pokračuje, ale řeší se tu filozofické otázky, existence Boha a ďábla, dobra a zla.

Adaptace slavného hororového románu, který formálně převratným způsobem předkládá existenciální příběh, jehož vnitřní napětí se odvíjí mezi póly čistého - nečistého, neposkvrněného - kontaminovaného, časového - věčného, fakticky mrtvého - zdánlivě mrtvého.

Příběh

Jonathan Harker, mladý a čerstvě šťastně zasnoubený právník přijíždí na záhadné sídlo hraběte Draculy do Transylvánie. Tam má dojednat jisté povinnosti týkající se brzkého hraběcího stěhování do Anglie. Kdežto Dracula má s ním zcela jiné plány a to, že si jej chce nechat jako oběť, která ukojí jeho neskutečnou touhu po krvi. Proto mladému právníkovi zdůrazňuje, že nesmí spát jinde než ve své ložnici, jinak mu hrozí nebezpečí strašidelných snů. Ten neuposlechne a uloží se k odpočinku v hale hradu, kde k němu přiletí upíří ženy. Ony byly to nebezpečí. Kousnou a sají krev. Jonathana zbaví jejich přítomnosti Dracula. Avšak ještě toho večera uvidí mladý muž, co kníže dokáže a dočista se z toho pomátne. Mezi tím jeho snoubenka Mina, plná strachu o něj, že nepíše, přijíždí ke své nejlepší kamarádce Lucy. Ta si právě vybrala budoucího muže. Ze tří kandidátů - upovídaný Američan Quincey Morris, precizní a nervózní psychiatr John Seward a syn starého lorda Arthur Holmwood - láska zvolila Arthura. Mimo jiné John Seward se stará o jistého pacienta Ronalda Renfielda, který neustále touží obsáhnout co největší množství životů pojídáním zvířat a setkat se s pánem zla. Pacient vycítí vše, co se s Draculou děje a kde se pohybuje. Dracula opustí Transylvánii a na lodi připluje do Anglie, ale už ne jako starý hrabě Dracula, nýbrž jako mladý charismatický hrabě de Ville. V této chvíli odchází náměsíčná Lucy z domu a přibližuje se k Draculovu volání ze hřbitova, tam ji najde Mina, která ji shání. Seznámí se s Draculou, ten odnese už kousnutou Lucy zpět. Pozor. Něco je špatně.  Dracula se zamiloval. Zahleděl se do Miny. Vtom Mina dostane dopis, že Jonathan žije a pomalu se uzdravuje z těžké nemoci. Mina se za ním vydá do kláštera, kde snoubenec stůně a vezme si ho tam za muže. Lucy se po kousnutí začíná chovat divně, je nemocná. Stále více a více ji pohlcuje černá moc. Proto doktor Seward doporučí Arthurovi, aby s ní odjel do Londýna, kam na jeho požádání přijede věhlasný lékař Abraham van Helsing. Ten se snaží ze všech sil uzdravit nemocnou, ale nedaří se mu to, nakonec zvolí česnek jako ochranu před upíry, která by měla Lucy uzdravit. Ani to se nezdaří. Lucy a její matka paní Westenrová, kterou již Dracula provokoval šálkem čaje, umírají. Nejhůře vše nese Arthur, který je teď sám. I přes smrt pacientky van Helsing zůstává, protože se domnívá, že Lucy nezemřela, ale je nemrtvá. Totiž, že není mrtvá. Ovládá ji Dracula a dál rozšiřuje království nemrtvých. Aby mohla opravdu zemřít a dosáhnout Božího království, tak skupina v čele s van Helsingem otevře rakev a dřevěným kůlem jí probodne srdce. Tím Dracula ztratí moc nad jejím tělem. Arthur, Morris, Seward a Harker si začínají uvědomovat, že Draculu je třeba zničit, jak tvrdí profesor van Helsing. To se jim nakonec podaří. Draculovo tělo zabijí, ale jeho myšlenky na světě zůstávají. Třeba například v pacientovi Renfieldovi.

DRACULA (BEDŘICH VÝTISK): Nadpřirozená bytost či člověk, který je starý, jak chce. Vypadá, jak se mu zamane. V podstatě vše je, jak si usmyslí. Jediné, co je trochu jasné, je to, že žije v podobě muže. I když ani to není úplně zřejmé. Jednou se objevuje jako starý, ale hodně inteligentní hrabě, jenž bydlí v rozlehlém starém hradě v samém srdci Transylvánie, které je ukryto v hlubokých lesích daleko od lidí. Ty hrabě nemá v lásce. Jindy ho můžeme vidět, jako mladého, charismatického a okouzlujícího muže mající každou ženu, jež si zamane. Avšak v každém svém přestrojení představuje skoro až téměř antikrista. Drží se dál od symbolů náboženství a jakékoliv úvahy spojené s Bohem přesunuje ke zdůraznění existence ďábla. Stále brojí proti Bohu. Souboj ale nikdy zcela nevyhraje. Ovládne ho totiž pocit čistě lidský, láska.

JONATHAN HARKER (PAVEL DOUCEK): Muž zářící mládím a štěstím z nedávného zasnoubení se svou nejmilejší Minou, musí náhle odjet do Transylvánie plnit povinnosti. Tam má dokončit spolupráci s hrabětem Draculou, ale setkání s touto až zrůdou v bílém jej natolik poznamená, že po návratu prožívá nepředstavitelná muka. Skoro vůbec nemluví a stále jen přemýšlí.

MINA HARKEROVÁ (KLÁRA APOLENÁŘOVÁ): Mladá, krásná dívka. Ze srdce miluje svého snoubence a má o něj neskutečný strach, když neposlal už dlouho dopis. Oporou v těžké době čekání jí je nejlepší kamarádka Lucy, dcera paní Westenrová.

LUCY WESTENROVÁ  (TEREZA GROSZMANNOVÁ): Minina nejlepší kamarádka, která má plnou hlavu Arthura, do něhož je hluboce zamilovaná. Od malička trpí náměsíčností, nikdy se jí nic nestalo, ale teď opustí dům a dojde na hřbitov, kde se setká s Draculou. Ten ji kousne a zanedlouho rozšíří řady nemrtvých. Naštěstí profesor Van Helsing ji zachrání.

PROFESOR ABRAHAM VAN HELSING (ONDŘEJ MIKULÁŠEK): Nekompromisní, vzdělaný a hluboce věřící člověk, který se snaží ze všech sil mladou Lucy uzdravit. Nepodaří se. Ona umře a on začne sbírat důkazy, že jeho tušení, že je nemrtvá, je pravdivé. Díky jemu se podaří slečnu vysvobodit.

UKÁZKA TEXTU DIVADELNÍ HRY:

ZÚČTOVÁNÍ, strana 239

…„VAN HELSING: … Kdo stojí vedle vás, není smrtelník. Je to upír, který zabíjí a saje lidem krev. Ďábel, který má na svědomí mnoho životů a také život té, kterou jste tak milovala, slečny Lucy! Pokud nebude zničen, hrozí nám zkáza horší než smrt a Boží království zůstane pro nás navěky ztracené!                                                                                                                                                                

MINA: Chci, hrabě, abyste řekl, že to všechno je lež!                                                                                                                                  DRACULA: Boží království! Co vy o něm víte? Byl tam z vás někdo? Co když nic takového není? A jediným královstvím, které vám dá věčný život, je to mé! Jste hlupáci, plní předsudků a pověr!…               

Mina popadne rukojeť mačety a mačetu vrazí do Draculova srdce. Dracula zařve bolestí.“ …

Úryvek pochází ze samého konce hry, kdy po závěrečném dialogu kladných a záporných postav Dracula umírá. Byla zjištěna jeho pravá identita. Snažil jsem se, aby výběr obsahoval celkové myšlenky hry. Co následuje po životě? Existuje či neexistuje Bůh? Myslím, že vybraný text naprosto bezprostředně dodává, jak celá hra je rozporuplná. I záměrem režiséra bylo, aby lidé z divadla odcházeli v rozpacích a zcela uvězněni do těchto důležitých myšlenek.

Jak vidíme, celá divadelní hra, je stejně jako vybraný text napsána a myšlena zcela vážně. Zaobírá se důležitými otázkami. Použitý jazyk je čtivý a nadmíru srozumitelný v mluveném projevu přesně tak, jak má být. Neobjevují se žádné historismy, občas můžeme najít archaismus. Mluva je čistě spisovná. Kompozice díla je paralelní.

Můj názor

Kdybych řekl, že dílo se mi líbilo, tak bych zcela přesně nevyjádřil svůj názor. Protože prohlásit o vraždách, že se líbí, je dle mého názoru hloupost. Celá hra, včetně doložené ukázky, je naprosto rozporuplná. Najednou vyvstávají otázky. Co následuje po pozemském životě? Existuje Bůh? Neexistuje? Autor sice pochází z 19. století, ale problémy, které řeší, převládají dodnes a nejspíše se budou táhnout i v dalších letech. Řeší se řada zádrhelů, ale všechny je sjednocuje jeden a to pro někoho sporná existence Boha. Většina lidí u nás jsou nevěřící. Nevěří na nějakého boha a tvrdí, že jediné, co máme je náš nynější život. Vždy vytáhnou s otázkou, dokažte, že existuje? Toto mi přijde smutné. I sama víra říká, že dokázat Boha je nemožné. Víra je odvozena ze slova věřit, doufat. Představení všem lidem otevírá možnost, že Bůh je, existuje a přináší novou otázku, nad kterou skoro nikdo nepřemýšlí. Dokažte, že Bůh neexistuje? Jak víme, důkaz je nemožný. Bram Stoker, autor, pocházel z Irska a byl hluboce věřící. V pořadí je další dotaz, zda jsme onoho Boha a ďábla, kterého se lidé báli a věřili v jeho existenci, nenahradili pouze anonymním dobrem a zlem. Toto jsou všechno otázky, které bychom si měli uvědomit a sami si v soukromí položit.

Pavel Černovický