Gira: Pírka touhy
Dneska se dozvíte jak to vlastně bylo s Girou. Myslím že chcete vědět proč jsem v prvním příběhu napsala větu:,,Místo na kterém jí tolik záleželo... Místo které jí zničili...". Nyní se to zbrusunově dozvíte.
SORRY:tohle nenavazuje na skutečný příběh! je to jen dodatek k tomu co Gira dřív zažila!!!:YRROS
Hnědé vlasy lehce poletují ve větru. Malá holka s věncem kopretin na hlavě uhání po cestě přes les ke své vesnici. Vesnice je docela malá a je tak půl kilometru odtud. Asi teprve 12tiletá Gira má pomáhat s výchovou ještě malého syna vůdce vesničky. Syn je teprve kojenec a má nějakou nemoc, Gira byla poslána pro určité byliny a měla za to dostat nějaký dárek.
Gira nikdy nechápala proč se k ní vesničané chovají jako k nějaké královně. Vždyť byla pouze malá holka. Vzpoměla si jak jí k narozkám vesničané udělali krásné akvárko a do něj jí chytili 12 mořských koníků a pár hvězdic. Měla vesničany ráda a proto se zaučovala u jedné staré dámy od které teď utíkala domů. Ta stará žena byla zdejší vážená lékařka a říkalo se o ní že s přírodou dokáže divy.
Nechtěla dárek a ani se nebála staré ženy. Chtěla se podívat na svého otce který dostal těžkou rakovinu, chtěla ho navštívit.Skákala přes kaluže které udělal včerejší déšť a potichu si zpívala. říkalo se o ní také že je velice veselé dítě. A dnes byla poměrně šťastná. Měla by být již podle tradice Gira XXIV.(24.) A teď vám povím proč.
Její vesnice patřila sice mezi malé ale celá byla vlastně jeden hodně rozrostlý klan. Jmenoval se -Amenemhet-, byl to velice silný a vážený klan co se týče té doby. Klan údajně založil muž jménem Amnem se svojí manželkou Amhetou která později porodila dva syny: Ahatoye a Amnema II. Pak ještě přidala tři dcery: Rainy, Amanthu a Giru.
V klanu platila již od jeho založení tradice že mužská jména budou začínat na ,,A" a ženská od ,,A" po ,,R". Bylo hezké vědět že vůdce vesnice se jmenuje Amnem XXXIX.(39.). Klan byl nekdy před sto lety i uctíván, ale dnes to už neplatí. Gira dál běžela po prašné cestičce teď vedoucí z lesa, už tam za chvíli bude. Zastavila se pod smuteční vrbou vedle blízké řeky.
Pomyslela si že si chvíli oddychne protože běžela od rána. Sedla si pod ní a pozorovala pod její zelenou koruno sluneční paprsky jak si s nimi pohrávají když zavane větřík. Dívala se na řeku která vedle se šuměním plula, sáhla si na hlavu a sundala věnec. Pak ho jemně položila do vody a věnec odplouval kdovíkam do dálky.
Dívka se postavila a znovu se rozeběhla k vesnici, již byla jen kousek odtud. Když doběhla k bráně celá udýchaná se opřela o jeden sloup podpírající bránu a oddychovala. Byla konečně doma ale neslyšela lidi a to bylo teprve podezřelé. Připadalo jí docela divné že tu nikdo není a nic neslyší, kdyby bylo nějaké nebezpečí tak by jí jistě poslali poštovního racka.
Popošla o dva kroky a zavadila nohou o něco teplého a sypkého. Podívala se dolů a zjistila příčinu proč nic neví. U jejích nohou byla bezvládná ohořelá křídla a bezmocně se pohupovala ve větru vedle mrtvého tělíčka. Gira se na to nemohla ani podívat, odvrátila pohled a obešla mrtvého racka. Šla potichu dál a dávala pozor na nejmenší šustnutí. Stále nic neslyšela.
Když došla na malé náměstíčko vesnice nikoho neviděla a když se potichu podívala do radnice málem dostala infarkt co tam bylo. Oči se jí začínaly prolívat slzami a ona začala prudce dýchat. Nemohla se udržet na nohou a spadla do kleku. Dívala se do země a klepala se. Zase se rychle zvedla a prohlédla si ostatní domy. Kde nic tu nic když tak narazila na pár krvavých cárů oděvu.
Potom došla do chýše náčelníka a uviděla tam muže který již dýchal jenom z posledních sil. Přišla k němu a klekla si. Poznala ve zkrváceném obličeji tvář otce. Podívala se na něj a pak mu položila pár bylinek na rány. ,,Nech to být Giro, stejně už jsem skoro mrtvý..." zachraptěl muž a podíval se na mrtvého náčelníka vedle sebe. ,,Co se stalo" znovu se rozplakala Gira. ,,Hledej a věř... Jsi už poslední z klanu... klanu..." vydechl naposled umírající muž a umřel.
,,Néééé" zařvala Gira a vrhla se mrtvému muži na hruď. Po chvíli pláče se vzchopila, vzala si otcova slova na vědomí a hledala v náčelníkovo chýši. Našla podivný meč který když vzala do ruky tak zářil zlatem, brož s bílým kamenem který když na něj dala prst tak nabyl krvavé barvy, pár pergamenů a prsten který vzala otcovi z ruky.
Zahrabala lidi které našla(všichni mrtvý) a vyšla z vesnice. Již nikdy nebyla šťastná a nikdy nepřemýšlela o minulosti a budoucnosti. Již neměla žádné cíle... Kromě jednoho... Zabít vraha klanu Amenemhet.