Gira: Druhá mise
Gira otevřela dveře od svého bytu, odložila meč a zamířila ke stolu. Vzala si z něj novou pěkně nabitou obálku, otevřela jí, vypadlo z ní spoustu bankovek a dopisních papírů. Sebrala bankovky, přepočítala je(bylo tam 10 000 dolarů) a otevřela jeden dopisní papír. Když si ho dočetla tak ho odložila a vzala si další. Tak to probíhalo ještě 5x za sebou. Gira dala peníze do domácího trezoru, sedla si a začala si leštit meč. Modrá krev pomalu kapala do mísy pod jejíma nohama. Občas jí nějaká kapka ukápla na nohu a tiše zasyčela.
Zabralo jí hodně času vyleštit starým rozpadajícím se šátkem dvoumetrový meč. Když ho doleštila, znovu ho odložila, vzala ze země mísu s dračí krví. Otevřela dveře do jedné ze tří místonstí, vstoupila, sešla dlouhé schodiště a otevřela další dveře. Byla v místnosti která byla velká jako stadion, odložila mísu na malý stolek vedle dveří.(ano měla hlavně spousty podzemních chodeb-pozn. Autora) V místnosti byly nakupené sudy, na policích různě ležely dračí výrůstky, gryfí tesáky, jednorožčí rohy, pegasí brka a různé talismany. Ale ten největší skvost se vyjímal uprostřed místnosti na velkém podstavci. I když místnost byla hodně temná předmět vše osvicoval a zářil všemi barvami.
Gira přišla k předmětu a pomalu k němu vztyčila ruku. Posouvala jí čím dál blíž, cítila na ní teplo, krásné teplo. Ruka byla pomalu osvětlena zářivým světlem onoho zářivého předmětu. Už se ho konečka prstů téměř dotýkala, zase vzpomínala na své zatracené dětství... Odtáhla ruku, přišla k sudům a prohlížela si cedulky které byly na nich nalepené. ,,Krev černých hadů... krev modrých pegasů... krev makedonských draků..." říkala si pro sebe. ,,Ha! Krev Ostnatého draka!" na tváři jí pohrával lehký úsměv. Otevřela sud, v něm to lehce zašplouchalo a zasyčelo dočla ke stolku s mísou, vzala jí do rukou a její obsah nalila do sudu.
Zavřela sud, podívala se na ostatních 150 sudů a přešla k jednomu z nich. Otevřela ho, z opasku(na kterém měla spustu různých krámů a ještě jí na něj přidám malé kabely přišité k opasku, pardon ale zapoměla jsem ho k tomu prvnímu dílu přidat-pozn.Autora) vyndala malou baňku, opatrně jí ponořila do rudé tekutiny, vyndala a zašroubovala uzávěr. ,,To se bude hodit" řekla si pro sebe a zaklapla víko sudu s nápisem -Krev Fénixe-. Prošla zase všechny chodby zpět do svého domku, čapla meč a odešla z domu. Právě přicválal Blesk, vyskočila na něj a odklusali od hor.
Vraník nově cválal přes všechna vyschlá koryta a uschlé bodláčí. Vraník i když byl už unaven z věčného běhání neváhal a dál běžel směrem k horám, za horama se rozprostíraly louky a lesy. Vraník se zastavil a rozhlížel se kolem sebe. Již byl večer a on byl hodně vyčerpán, Gira z něj seskočila, poplácala ho a šla dál pěšky. Blesk si zašel do jedné větší skalní pukliny a v chládku odpočíval.
Gira na něj nebrala ohledy, už věděla že s ní nebude do zítřka a ona to bez něj určitě zvládne. Došla k jedné velké propadlině přes kterou by se nedostala ani s koněm. ,,No co se dá dělat" řekla si v duchu.
POZOR:Teď se dozvíte nač nosí sebou krev zabitých nestvůr!!!
Sáhla si do kabely a zašátrala v jejích útrobách. Vzala baňku a přečetla si jestli je to ta správná, stálo na ní -Krev Fénixe-, byla to ona. Otevřela jí, přisouvala ke rtům. Na jejích rtech ukáplo pár kapek z baňky, slízla je jazykem. Zašroubovala baňku a dala jí do kabely právě včas. Po jejím těle se začaly formovat znaky a různě malovat své tvary po jejím těle. Nohy začaly černat, její nos se prodlužovat, prsty na rukou červenat. Za pár chvil stál u útesu rudý Fénix s Bílím ornamentem na čele.
Gira-Fénix rozevřela křídla a vylétla nad útes, stromy se pod ní začali míhat a slunce zlatavět. Zdvihala se výš a výš, místo 2 dnů bude na místě mise za 5 hodin. Letěla dál, při tom si jako fénix zabila pár zajíců a za letu je snědla. Již byla u cíle, byla to karavana kupců s velbloudy uprostřed pouště. Slétla níž, dopadla na zem a proměnila se zpět. Účinek krve jí akorát vystačil na cestu. Kupci se kolem ní shlukli a začali se klanět.