Norway -skiing trip Sauda 24.2.2011
O tomto výletu jsem se poprvé dověděla na druhém orientačním dni koncem ledna. Díky fejsbuku jsem se postarala o získání informací, kde sehnat lístky. 8.2 jsem si jej koupila za 550 NOK. 24.2 ve čtvrtek pojedu tedy lyžovat do Skicentra Sauda. Tento trip organizuje univerzitní Studentská organizace.
Je středa večer, nařizuji budíka na něco před 7.hodinou, rozhodnuta jet do centra na kole, že ho nechám u univerzity, fakulty tance a hudby. A ani se na mě neprojevuje to, že někam jedu, spíš to, že se mi ani nikam nechce a že nevím, jaké to bude a tak. Večer si chystám jídlo na další den a vařím si čaj na ráno, chystám si věci, co si vzít s sebou-svou norskou výbavu do hor-vlněné prádlo a norskou čepičku plus další termotričko.
Je čtvrtek ráno, vstávám v 6.40 a říkám, stejně jako když jdu do školy, že se mi nikam nechce (ovšem když jdu do školy, tak to opravdu myslím vážně J ). Sedám na kolo, nasazuji čelovku a jedu po mé oblíbené cestě-kolem Soramarka Areny. Za ní ovšem začínám bloudit a nevím, kudy do centra. Vrhám se tedy z kopce po zasněžené trávě dolů a naštěstí brzo nacházím podchod a tedy cesta, která vím, že vede do centra. Ano, chvíle nervozity, kdy jsem měla obavy, abych stihla odjezd lodi, střídá částečná úleva, že „teď už vím kudy tam.“ V osm přijíždím k hudební škole, zamykám kolo a jdu do přístavu, kde už vidím čekat stejnou loď, kterou jsme jeli na Lysefjorden a také vidím zdálky přicházet lidi nesoucí lyže. Říkám si, to je fakt jedinečný výlet, lodí jet do skicentra si zalyžovat. Před vstupem do lodi nám ještě zástupci StOr rozdávají energydrinky a kakaová mlíčka. Nastupuji do lodi a další příchozí ještě dostávají čokolády. Asi jich měli málo, že nám prvním příchozím nedali. Neřeším. Poznávám známé tváře, kromě člena StOr, který byl v úterý také bruslit, také potkávám Finku a Němce, Lottu a nevim J. Pak přicházejí další erasmus studenti, které znám z kurzu norštiny a Juana. A převážnou většinu tvoří norští studenti. Vyplouváme v 8.45, já jsem sice ospalá, ale na lodi je takový ruch, že se nedá spát. Často chodím na WC, protože jsem cestou na kole dost vypotila, a na lodi pak dost tekutin doplnila, a také svlékám své termo tričko (které ač mi v něm není zima, tak přeci jen pokud mám čím nahradit, tak střídám) a oblékám si vlněné. Cesta je krásná, pořád plujeme kolem nějakých ostrůvků, loď houpe….Nádhera. Hned na začátku plavby nám staff lodě rozdává skipasy.
V 11 hodin připlouváme do Saudy, rozdávají se poslední zbytky zásoby pití, dostávám kávu, beru si ještě jeden energy drink a kakaomlíčko, lepší, než čokoláda. Od sobotního výletu vím, že to kakao je opravdu lepší, než si brát s sebou čaj, kakao dodá energie a čokoláda taky. A teď vím, že tu energii budu opravdu potřebovat, v kuse 4 hodiny jsem nikdy nelyžovala. Za chvíli přijíždějí dva autobusy, které nás vyváží nahoru k lyžařskému středisku. O půl dvanácté se sypeme z busu a my, kteří si jdeme půjčovat lyže či prkna, letíme do půjčovny. Za 250 NOK dostávám komplet lyže a helmu, nedůležité věci nechávám v půjčovně na lavičce, beru cennosti, něco na svačinu a letím na vlek.
Jo, kotva pro dva, jenomže já bych toho druhého tou kotvou asi zabila, kdyby někdo jel se mnou. Nevím, jak si tu kotvu dát pod zadek, tak se toho držím jak na vodních lyžích J, stydím se, ale směju se a doufám, že na dalším vleku už budu umět. V nějakém úseku se mi daří si to narvat pod zadek, no nezapomenu na to, jak jsem s tím zápolila J, pokaždé záchvat smíchu.
Přestupuji na druhý vlek a jedu nahoru. Odtamtud vidím ještě jeden vlak úplně někam nahoru a nevím, jak se tam lidi dostanou. Přitom lidi mizí kamsi vpravo od vleku. Já jedu vlevo, je to náročné, padám, jedu k prostřednímu vleku zase nahoru a tentokrát jedu vpravo. A juchů, super sjezdovka k třetímu velkému vleku. Při sjezdu vidím skialpinistu, tak si ho s nadšením, při vzpomenutí si na Kubu, fotím. Další skialpinisty potkávám ještě později. Na tomto úplně horním vleku je super kotva, která mi nedělá problémy, tak zůstávám asi hodinu tam. Prvně jedu vpravo od vleku, super sjezdovka, pak vlevo, to lyžemi líbám kámen (viz rozepsaný mail Karlovi): Co se týče výskytu kamenů na sjezdovce, tak jednou jsem si vybrala horší sjezdovku, jedinou, kde šlo na min.jeden kámen při sjezdu narazit, a po tom, co jsem jej lyžemi políbila, to bylo poprvé a naposledy, co jsem tu sjezdovku sjížděla. Všude bílo a prostě jeden těžko viditelný kámen, když byl zasypán metrem sněhu...naštěstí jsem už od počátku jela pomalu kvůli prvosjezdu a prozkoumávání terénu, lyže najely na nějakou tvrdší překážku, a já zapadla do krásného bílého prašanu, půjčené lyže naštěstí v pořádku. Po zjištění, že to je fakt kámen a že jsem celá, jsem se trochu usmála, že mě ty skály fakt něčím přitahují, a radši si užívala sjíždění jinde.
Zkrátka jsem ráda, že jsem si ten trip koupila, dostala se do hor......bažím se pohledem na zasněžené kopce, hory, miluji to, občas potkávám známé tváře, ale jezdím sama, svým tempem a lyžuji tam, kde se mi to líbí. Sjezdovky jsou téměř prázdné, takže naprosto paráda. Ve dvě hodiny si dělám pauzu, jedu dolů na WC a na krátkou rychlou svačinu a zase fičím nahoru na sjezdovku. Tentokrát už vím, jak s tou kotvou a nechápu, že mi to nešlo hned. Čas naštěstí neběží tak rychle, a když bolí nožky, tak odpočívám přece na vleku J, prostě si to chci užít. Vzpomínám na své první lyžování od lyžáku na gymplu-na rady Kuby a pak na lyžování s Gumidem a děkuji tedy turisťáku za lyžařskou průpravu, bez které bych si tu ani nevrzla. 3 studenti totiž stojí na tomto výletě na lyžích poprvé. Prostě si užívám sjezdy na nejhořejší sjezdovce, kde dobře znám terén a vím tedy, jakou rychlostí a jak jet. Je to prostě paráda. Navíc na ten horní sjezdovce není moc lidí, stejně jako v celém areálu a poslední sjezdy a výjezdy vlekem jsem na vleku i na sjezdovce sama, že se mě, ovšem po norsky, obsluhovatel vleku ptá, jestli ještě pojedu nahoru. Říkám že naposledy, ovšem po anglicky (norsky siste).
Ke konci čas už běží docela rychle a mě se nechce upustit sjezdovku, loučím se se svou horní sjezdovkou, pak vypínají druhý vlek, takže poslední hodinu lyžuji jenom na spodní. To se mi při větší rychlosti vypínají lyže a zase padám do sněhu. Mám trochu problém si ty lyže znovu nasadit (to se mi stalo poprvé, co se mi vyply), ale naštěstí se mi za chvíli daří si je znovu nasadit, abych si ten kopec mohla sjet ještě jednou naposledy. A protože se mi stále nechce opustit sjezdovku a je čas do odjezdu busu, tak na závěr jdu na dětský vlek, který si dvakrát sjíždím (z obou stran). Vracíme lyže do půjčovny, bereme si svoje odložené věci (jak to bylo fajn lyžovat bez baťůžku, ale za to s tím foťákem.) V 5 nastupujeme do busu a loučíme se se skicentrem. V busu si dávám svačinu a doplňuji tekutiny a také fotím…..Pak nastupujeme do lodi a vracíme se zpět do Stavangeru. Výlet byl super, úžasný, jsem unavená, tak odpočívám v lodi a užívám si cestu lodí zpět po tmě. Na lodi je veselo, Norové začínají pít alkohol, celá loď zpívá a kolébá se. Prostě paráda. Po příjezdu do Stavangeru jdu ještě na drink zdarma do Ovenpa, a i když bych ráda zůstala s ostatními, tak musím jít pro kolo a jet domů. Přijíždím do kampusu a potkávám vracející se skupinku z tohoto výletu, kteří jeli busem. Skoro mrtvá padám v 10 večer do postele a únavou usínám. Při zavření očí stále vidím míhající se sníh na sjezdovce. No lyžařské brýle nejspíš k něčemu slouží, jinak by je s sebou tolik lidí nemělo.
Velice chválím organizaci tohoto výletu, kdy nám chodili smsky, nejprve připomenutí, že se jede na tento výlet, a informace v průběhu výletu, společný oběd, kdy odjíždí bus ze skicentra….velice jsem také přivítala tu svačinku, kterou nám studentská organizace připravila, bez ní bych asi těžko vydržela tak dlouho lyžovat, kdybych se nenadopovala drinky. Prostě chvála organizace, zařízení. Dále jsem byla ráda, že sjezdovky nebyly plné lidí, takže se nemuselo vyhýbat, prostě jenom užívat, dále nebylo čekání na vlek, a na vleku také nebylo moc lidí, hlavně na horní sjezdovce, tam mi chvílemi přišlo, že jsem tam lyžovala sama, že ten vlek byl puštěný jenom pro mě.