Domeček pro panenky
Začalo svítat, bylo kolem páté hodiny ranní, a já jsem měl prázdniny. Jelikož jsem měl svou vlastní kapelu, a byl krásný den, rozhodl jsem se, že využiji slunečních paprsků, a teplého vzduchu, a půjdu pro kluky z kapely a s nimi na zkoušku. Jelikož byli Pavel, i Dave doma, a měli také prázdniny, nebyl žádný problém vydat se na cestu. Doufali jsme, že naše zkušebna se na nás těší též, jako mi na ní. Ukázalo se však, že svět umí být i někdy hrozně nespravedlivý, a zlý. A teď nemyslím jen pro nás, že jsme nemohli do zkušešbny, jelikož byla obepnuta policejní páskou, a kolem byly hlídky, ale hlavně pro dvě bezbranná těla dvou dívek, která již nebyla živá.
Policie, se okamžitě začala zajímat o nás, co tam děláme, a kdy jsme tam byli naposledy, komu to patří, apod.. Místo zkomponování nějaké krásné skladby, jsme tedy museli poníženě jet v policejním autě na stanici, kde nás poté tři a půl hodiny vyslýchali, a měli jsme zkažený den.
Když jsme poté o všem, co chtěli strážníci slyšet vypověděli, pustili nás domu, ikdyž si na nás vzali kontakty a adresy. Hrůzostrašný zážitek. Hold, někdy je zkrátka lepší nevstávat, a nevycházet na ulici. Asi po týdnu jsme v televizi viděli, že zjistili, kdo byl vrah, a zatkli ho. Zkušebna byla tedy volná, ale nikdy už v ní nebylo tak krásně, jako před dnem, než zde byly objeveny dvě malá, bezbranná tělíčka dívek. Na jejich památku, jsme poté z kapelou složili písničku. Byla v anglickém jazyce, a jmenovala se House for Dolls (domeček pro panenky).
Asi po roce jsme vydali své první CD. A co myslíte?! Ano jako hlavní píseň byla uvedena naše skladba House for Dolls. Ale nikdy nezapomeneme, na ten hrůzný zážitek, kdy jsme vyděli ty dvě ubohá, bezbranná těla. Nepřeji nikomu, aby zažil to co my.