Pes členem rodiny
Pes by se měl v ideálním případě stát členem vaší rodiny a účastnit se co nejvíce akcí, které rodina podniká. Jenže....abych popsala svou situaci. Loni v březnu jsem si přivezla domů svého vytouženého, prvního hafana. Měl to být labrador bez PP, ale jak už to tak v těchto případech bývá, z labradora se vyklubal labrambor. Je to takový náš kříženec labradora s kníračem, je totož fousatý, má na labrouše hubené nohy a srst taky tak úplně neodpovídá Jakožto člověk absolutně bez zkušeností jsem se začala pídit po informacích týkajících se výcviku a chování ke psu vůbec...ale řekněte mi, kdo se má v té smršti informací, které jsou dnes na internetu dostupné, vyznat? Ze začátku jsem byla nadšená z každého "sedni", které se nám podařilo, a protože to tomu našemu chlupáči celkem pálí, po zhruba třech návštěvách cvičáku jsem si řekla, že výcvik a výchovu zmáknu sama. A ouha...nasekala jsem spoustu chyb, náš pesan si myslí, že vůdcem naší "smečky" je on nebo že je přinejmenším na stejné úrovni jako já a můj přítel, začal nás bránit před ostatními psy a například o klidném stanování v kempu v blízkosti dalších lidí se psy je nemyslitelné a stresující jak pro mne, tak s největší pravděpodobností i pro něho. Má tendenci stále hlídat, šňafat na přicházející lidi, vrčet na psy poblíž apod. Je to cca tři měsíce zpět, co jsme znovu začali navštěvovat cvičák a naštěstí se postupně vše rovná tak, jak má být...ovšem tahle transformace je příšerně pomalá a zdlouhavá a dá se jí jistě předejít důsledností již od úplně prvního dne, kdy si pejska přivezete domů. Dnes bych na spoustu věcí šla jinak, ale teď vzhůru do vylepšování vztahu s tím současným raubířem! Momentálně čtu knihu od Kyry Sundance, "Psí pravidla", což je pro mne příjemně čtivá kniha, která doufám také pomůže k úspěchu, její teorie se mi moc zamlouvá. Má někdo zkušenosti?