Březnice
Počátky malebného březnického zámku sahají hluboko do minulosti. Jeho vznik je spojen s jedním z nejstarších českých rodů, s rodem Buziců, kteří svůj původ odvozovali od bájného Bivoje, doložen je před polovinou 13. století Budislav, rádce krále Václava I. Původní gotická tvrz byla tvořena obvodovou zdí, dvoupatrovým obytným palácem a jednopatrovou budovou, ve zbytcích je zachována dodnes ve zdivu renesančního zámku. Okrouhlá dispozice objektu byla respektována všemi stavebníky. Březnický zámek s renesanční zahradou, obklopenou baštami na straně jedné a anglickým parkem na druhé straně, vytváří přirozenou dominantu města.
Jeden z prvních významných držitelů a stavebníků Březnice byl v 15. století nejvyšší mincmistr Petr Zmrzlík ze Svojšína, husitský hejtman a přítel Mistra Jana Husa. Ten březnický hrad přestavěl, Březnice však byla v době husitských válek obležena vojsky katolických pánů a dobyta. Poničená březnická tvrz zůstala na čas neobydlená.
Díky Ferdinandově přízni získal v roce 1548 březnický majetek Jiřík z Lokšan, který působil ve dvorských službách jako tajemník, místokancléř, dvorský rada a říšský hejtman. Za správy vzdělaného Jiříka z Lokšan dochází nejvýznamnější proměně zámku i města. Spolu s manželkou Kateřinou, roz. Adlerovou,povolali do Březnice italské stavitele a středověký objekt se dispozičně proměnil v pohodlné renesanční sídlo. Fasády paláců byly opatřeny sgrafitovou omítkou s motivy psaníček, která patří k nejstarším u nás. O skvělé výpravnosti lokšanského sídla svědčí dochovaná knihovna s nástěnnými malbami a dobovými knihovními skříněmi z roku 1558. Lokšanové udržovali úzké kontakty se dvorem. S Březnicí je spojena známá historie lásky a tajného manželství Filipíny Welserové s arcivévodou Ferdinandem Tyrolským.
Po bitvě na Bílé hoře (1621) byly lokšanské majetky konfiskovány a novým držitelem panství se stal v roce 1623 Přibík Jeníšek z Újezda, který se zúčastnil (1622) procesu proti hlavním představitelům protihabsburského povstání jako královský prokurátor. Zahájil další významnou etapu rozvoje březnického panství a města Březnice. V rámci rekatolizace přivedl do města jezuity, kteří založili jezuitskou kolej a kostel sv.Ignáce a Františka Xaverského v letech 1642 - 1650. Obě tyto stavby a zároveň zámeckou kapli z let 1625 - 1632 projektovali italští architekti a stavitelé, bratři, Carlo a Martin Luragové.
Po vymření Jeníšků z Újezda v roce 1728 přešla Březnice na Krakovské z Kolowrat. Nejvýznamnější představitelé tohoto rodu, Josef Maria Krakovský z Kolowrat a jeho syn Hanuš Krakovský z Kolovrat, byli velkými vlastenci v době českého národního obrození a známými mecenáši, do roku 1872 provedli na březnickém sídle pouze přestavby dílčího charakteru, nově byly upraveny interiéry a obohaceny o cenné sbírky.
Zbořením některých budov, přístavbou zdi s baštou a novorenesanční sgrafitovou omítkou vtiskli konečnou podobu zámku, zámeckým interiérům i sbírkám poslední soukromí majitelé Březnice, Palffyové z Erdödu, kterým byl v roce 1945 majetek konfiskován na základě dekretu prezidenta republiky č.12/45 z 21.června 1945.
Březnice je půvabné městečko na rozhraní středních a jižních Čech. Kromě mnohých památek turisté hojně navštěvují i zdejší zámek. Je obestřen zajímavými pověstmi, přízraky a duchy.
Na počátku zde bylo keltské prvotní osídlení vyvýšeniny nad řekou Vltavou. Ve 13. století tu rod Buziců postavil ochrannou tvrz, později přeměněnou v gotický hrad. Rod Lokšanů ho přestavěl na zámek v renesančním slohu a podle tradice byl do základů zazděn odsouzený lapka, aby tvrz odolávala útokům nepřátel. Dobyta skutečně nikdy nebyla, ale lupičova duše na zámku straší dodnes.
Lokšanové byli po bitvě na Bílé hoře donuceni panství opustit a odejít do ciziny. Údajně se na zámku zjevuje senzitivní Kateřina z Lokšan, která ani po smrti nenalezla pokoje a těžce nese své odloučení od milovaného panství. Je známo, že někteří duchové jsou projevem fixace člověka k určitému předmětu či místu a i po smrti se k němu stále vrací.
Také je možné, že duch, který se na zámku zjevuje je jen tzv. „odpadním produktem“ vzniklým při používání černé magie, kterou byli proslulí jedni z majitelů zámku Kolovratové a Pálffyové.
Dalším duchem na zámku by mohl být Přibík Jeníšek z Újezda, majitel březnického panství v letech 1623 až 1651. Přibík byl sice horlivým správcem zkonfiskovaného majetku, ale i někdejším královským prokurátorem a také připravoval spisy a žaloby na české pány popravené 21. 7. 1621 na pražském Staroměstském náměstí. Za svou loajalitu obdržel polovinu panství a druhou odkoupil od Ludmily Lokšanové z Chudenic. Dlouhou dobu prý pátral po ukrytém lokšanském pokladu a snad jej i nalezl. Podle pověsti tuto výhru nechal zvěčnit na obraze v březnickém kostele (se symboly růže a klíče). Je možné, že jeho duch stále kontroluje, co se děje s jeho tehdejším panstvím.
Existenci podivných přízraků potvrdili v minulosti nejen někteří návštěvníci, ale i zaměstnanci správy zámku. V parku se nalézá několik poměrně silně energetických míst, převážně s negativním nábojem. Je možné, že některé z nich ukrývají další poklad? Slavní Lokšané možná věřili, že se opět na svůj zámek navrátí a ukryté bohatství si vyzvednou. Když sem zavítáte v podvečer, padne na vás zvláštní tíseň. Je docela možné, že úložiště je důmyslně chráněno kletbou či magickým ochranným předmětem, proto zde také nacházíme stopy záporné psychosomatické energie.
Do Březnice se určitě vypravte, je to město velmi zajímavé, a to hlavně pro přívržence záhad a tajemna.