Zkušenosti s typologií
Povolání entomologa mi zjistil profesor Ján Šramo
V mých osmi letech mě maminka přivedla do biotypologické poradny prof. Jána Šrama na službu "zjištění vhodného povolání, včetně specializace". Po úvodní stručné charakteristice typologických metod, rozeznávajících na základě vnějších tělesných znaků mimo jiné i povahové vlastnosti jedince, následoval velmi obsáhlý výčet mých dominantních povahových vlastností a vlastností důležitých pro výběr optimálního povolání. V té chvíli mi bylo zcela jasné, že je-li někdo schopen určit nejvhodnější povolání pro mou osobu, tak je to právě pan profesor Šramo. Všechny kladné i záporné vlastnosti, které zmínil včetně míry jejich zastoupení v mé povaze doslova na chlup seděly a o mnohých nevěděli ani moji nejbližší, neboť jsem je úspěšně skrýval. Nakonec jsem společně s podrobným vysvětlením, které mé vlastnosti mě předurčují pro výkon daných povolání, dostal od pana profesora Šrama doporučení zabývat se nejlépe entomologií, nebo agronomií, která je za ní z hlediska vhodnosti v těsném závěsu a z řemesel to pak byl hodinář a zlatník. Jelikož jsem již od tohoto věku měl ambice studovat na vysoké škole, rozhodl jsem se pro profesní zaměření entomolog. Avšak s domácími opravami hodinek, šperků a jiné drobné mechaniky si zpříjemňuji volný čas už od dob ještě než jsem znal pana profesora. (V útlém dětství se jednalo spíše o jejich zkoumání). Hned od prvního bližšího kontaktu s odbornou entomologií jsem na vlastní kůži poznal (bez přetvářky a sebeklamu), že to je opravdu to, co chci dělat. Entomologické kapacity detašovaného pracoviště Národního muzea mě přijali tehdy jako čtrnáctiletého kluka mezi sebe a já měl naprosto přirozený pocit, že tam patřím a že práce s hmyzem mě naplňuje a uklidňuje. Letos jsem úspěšně dokončil magisterský stupeň studia na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a v Laboratoři neurobiologie a smyslové fyziologie hmyzu (experimentální entomologie) pokračuji v doktorském studiu. Souběžně nastupuji do posledního ročníku magisterského studia zemědělského inženýrství na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity, kde jsem již během prvního semestru dohnal své spolužáky, co se týče znalostí z předchozích tří let bakalářského studia, které jsem díky bakalářskému titulu přeskočil. Do určité míry objektivním měřítkem mé úspěšnosti z hlediska minimalizace rozdílů může být udělené prospěchové stipendium. Během studia na gymnáziu a vysoké škole jsem vystřídal i mnoho jiných pracovních pozic od pracovníka na stavbě, strojního zámečníka, přes operátora call-centra po vedoucího roadshow Reiffeisenbank, obchodního manažera zážitkové agentury, vedoucího benefitního oddělení, průvodce Francií aj. Mám tedy s čím srovnávat, avšak každá z těchto pozic mi navzdory výdělkům po čase zevšedněla, byla často jen povinností a nepřinesla ani z části takové potěšení jako ty, které mi doporučil pan profesor Ján Šramo. Chcete-li, aby i Váš potomek pracoval rád a s láskou a ne s každodenním odporem, osobně neznám lepší a přesnější metodu než antropologickou biotypologii. Můj názor je jedna věc, ale není nic lepšího než Vaše osobní zkušenost. Doufám, že jsem mým krátkým příspěvkem otevřel další možnosti v rozhodování o budoucím povolání, neboť z tzv. profesních testů, podle kterých se někteří dokonce i řídí, se mi zvedají koutky k úsměvu. Každý musí uznat, že na tamní otázky by s jinou náladou odpověděl úplně jinak. Zřejmě mi dáte za pravdu, že u takových samotestů vyplňujeme spíše "správnou","společensky přijatelnější" a "profesně výhodnější" odpověď. Jak tedy mohou takové testy podávat nějakou výpovědní hodnotu o našich reálných předpokladech ke specifickým profesím? Nehledě na to, že výsledek je natolik obecný, že zahrnuje soubor nepřeberného množství povolání. Jako například předpoklad pro přírodní vědy - jen samotné dílčí obory jsou obrovsky rozsáhlé - fyzika, chemie, biologie, geologie... Bohužel mnoho nerozhodnutých studentů a jejich rodičů jiný způsob ani nezná, proto jsem se rozhodl, rozšířit širší veřejnosti obzory v rozhodování mou zkušeností s jinou z mého pohledu podstatně lepší a podloženou metodou.
Mgr. Přemysl Bartoš
***
Ing. Bc. Ivo Macek a jeho zkušenosti s typologií:
zivotni-moudra.webnode.cz/news/skoda-jen-ze-jsem-se-geologickym-smerem-nedal-hned1/
***
Já sama jsem dnes etnografie !
Před začátkem povinné školní docházky na základní školu mne maminka spolu s mým bratrem přivedla na službu Zjištění vhodného povolání konkrétně do pobočky antropologické biotypologie v Třebíči. Bohužel si z ní nic nepamatuji. Pan profesor Ján Šramo, kvalifikovaný typolog, který službu poskytoval, mluvil slovensky a já jako malá jsem mu nerozuměla. Což mne ale velmi mrzí, neboť kde bych bývala mohla být, kdybych ho poslouchala od prvních vteřin našeho setkání. Na prvním místě mi pan Šramo zjistil ze studijních profesí etnografii (historická věda o kultuře národa) a na druhém místě žurnalistiku. Z řemeslných povolání mám na prvním místě cukrářství a na druhém aranžérství. Tak 2x do roka až do 2. ročníku na střední škole jsem se své maminky vždy ptala: "Mami, cože já to mám na prvním místě?" ... "A co to vlastně je?" Skoro jsem to nedokázala ani vyslovit. Studovala jsem na Obchodní akademii a vždy jsem pololetí končila s vyznamenáním. Za střední školu jsem závodně hrála volejbal, kde se mi také slušně dařilo. Bohužel jsem však nenacházela stálé vnitřní uspokojení. Jakmile se blížila maturita a podávání přihlášek na vysokou školu, jednoznačně jsem věděla, že v ekonomickém zaměření už dál nechci pokračovat. Etnografie mi nezněla společensky příliš prestižní, tak jsem si podala 2 přihlášky na žurnalistiku a 1 do Brna na etnologii. Nikam mne však nevzali. Abych po maturitě nemusela rok čekat, než si budu moct znovu podat přihlášku, rozhodla jsem se začít studovat jazykovou školu. Ke konci prázdnin r. 2007, kdy jsem měla dohodnutý nástup do jazykové školy, mi rodiče telefonovali, že v novinách našli dodatečné vypsání přijímacích zkoušek na obor etnologie na Univerzitě Karlově v Praze. Nevěřila jsem si, že bych se dostala na Univerzitu Karlovu, tak jsem tu myšlenku přihlásit se ani nebrala příliš vážně. Nechtěla jsem také udělat kamarádkám, se kterými jsem měla dohodnuté ubytování, problémy - musely by za mne hledat náhradu. Děkuji všem, kteří mne přesvědčili, abych v tomto případě myslela především na svoji budoucnost. Kamarádky to prý jistě pochopí. Přihlášku jsem si podala, rodiče se mnou jeli do Prahy na přijímačky a za 14 dní, které byly pro mne šílené, jsem se dozvěděla tu radostnou novinu, že jsem přijata. Na etnografii mám nejlepší schopnosti, i tak mi ale trvalo asi 2,5 roku, než jsem začala tomuto oboru rozumět. A jsem opravdu šťastná, že jsem vydržela. Etnografie je dnes můj život - přijdu si, že já sama jsem etnografie. Letos mne čekají státní závěrečné zkoušky, po kterých bych měla získat titul Mgr. a potkalo mne k tomu veliké štěstí - začala jsem pracovat jako etnograf v jednom regionálním muzeu na poloviční úvazek, kde mi umožňují mimo jiné i práci z domova. Což je při studiu, které je pro mne stále na prvním místě, velmi užitečné a přínosné. Zároveň už druhým rokem vedu internetovou stránku o etnografii, kde mi návštěvnost den ode dne stoupá. Děkuji pane prof. Jáne Šramo za vše, a také děkuji rodičům za podporu při studiu a přivedení k antropologické biotypologii. Jsem přesvědčena, že nic lepšího mne v životě nemohlo potkat.
Bc. Veronika Macková
Uveřejněno: 14.9.2011