Jdi na obsah Jdi na menu

Portugalsko - Madeira - místa, města a městečka 2015 07/08

Turistické informace

 

Turistický průvodce

 

 

 

 

Curral das Freiras (300 - 633 m. n. m.) -  z vyhlídky Eira do Serrado (1006 m. n. m.) jsme sestoupili do vesnice jejíž název se překládá jako údolí nebo útočiště jeptišek (curral = salaš). Vyhlídka i sestup stojí vzhledem k rozdílu nadmořských výšek a dramatické modelaci terénu zato. Místní jméno odkazuje na rok 1566, kdy se sem, do vnitrozemí ostrova obydleného především na pobřeží, ukryly před francouzskými piráty jeptišky z kláštera sv. Kláry ve Funchalu. Už cestou z vyhlídku dolů se občas objeví nějaký kaštanovník, tedy jakási místní erbovní dřevina - vždy 1. listopadu se zde pořádají slavnosti jedlých kaštanů a po celý rok pak můžete ochutnávat různé pokrmy upravené z jejich plodů - polévku, koláče, zákusky ... Nápojový lístek Restaurante Sabores do Curral zahrnoval i kaštanový a eukalyptový likér (to druhé silně připomínalo naši "zelenou").     

 

Ribeiro Frio - soustava nádrží pstružích sádek zasazená v parkově upraveném prostředí. Východisko k vyhlídce Balcoes.

 

Ponta Delgada - vesnice na severním pobřeží s pěkným farním kostelem Neposkvrněného srdce Panny Marie obnoveným po požáru v roce 1908. Ten má zajímavé uspořádání oltáře do něhož můžete vstoupit a podívat se na interiér z opravdu neobvyklého úhlu. Středoevropana jistě zaujme i výmalba - náboženské motivy zasazené do pro nás exotických kulis. Bylo to také první místo, kde jsme se podívali na madeirský hřbitov - jelikož je na ostrově málo místa, je nebožtík po pohřbu ponechán cca pět let v hrobě, pak jsou zetlelé ostatky vyzvednuty, přesunuty do objemově menší schránky a ta je teprve definitivně znovupohřbena.

 

Porto Moniz - sotva třítisícové město na SZ ostrova, větrné a deštivé místo, velmi dobře vybavené k životu místních i pobytu turistů. Známé jsou polopřírodní bazény umožňující koupání při klidném moři. Nedaleko od městečka, cca 2 kilometry na JV  při ústí nejdelší madeirské řeky Ribeira da Janela do Atlantiku (v obci stejného jména) se nedaleko pobřeží tyčí čedičové skály jejichž stáří je údajně pouhých 500 000 let. V těchto místech stojí i přečerpávací elektrárna a na břehu řeky i nevelké tábořiště (po staré silnici, kterou od jednoho kraje vydatně likviduje agresivně prorůstající Arundo donax a z druhé na ni dopadá kamení z větrající skály, lze dojít do Porto Moniz).

 

Santana - městečko s živým skanzenem původních pestrých, "áčkových" pasteveckých domků s doškovou střechou, které bylo vzhledem k jejich velikosti možné přenášet mezi pastvinami, ukázky původních řemesel

 

Sao Vicente - další z malých městeček severního pobřeží vtěsnané mezi zelení zarostlé strmé svahy. Působilo na mne útulností a úpravností a zaujalo hned dvěma zajímavostmi. Samo se prezentuje jako "Capital da Laurissilva" a v centru naproti městskému úřadu najdete nenápadný parčík 50x20 m s výsadbami dobře popsaných dřevin místních vavřínových lesů (vzájemně dost podobných). Poblíž stojící, bezvadně restaurovaný kostel ze 17. století s architektonickými prvky manuelského stylu a věží korunovanou nezbytnou armilární sférou.

 

Paúl do Mar - na ploše půl druhého čtverečního kilometru měřícího pobřežního pásu žije asi 800 obyvatel, místo zaslíbené surfování

 

Calheta - jedenáctisícové město, údajně nejvyšší počet slunečných dnů na Madeiře. V nedávné době se tu silně investovalo do cestovního ruchu, místo působí hodně komerčně, sterilně, "nemadeirsky". Vícehvězdičkové hotely, supermarket, pláž s dovezeným saharským pískem. Kanceláře u přístaviště nabízejí mořský rybolov a výlety za velrybami.

 

Ribeira Brava - pojmenováno po řece, která čas od času dělá problémy, krásný manuelský kostelík São Bento ze 16. století 

 

Camara de Lobos - 17 000 obyvatel, na západě se tyčí Cabo Girao a na východě volně přechází v předměstí Funchalu. Oni vlci z názvu byli ve skutečnosti tuleni středomořští, dnes silně ohrožení, se nyní vyskytují na blízkých ostrovech Ilhas Desertas (zde už mají jen pomník). Tady se vaří nepřehlédnutelné a i docela pitné pivo Coral a také zavání sušené tresky. V sadech nad městem pěstují banány, výše víno a ještě výš třešně. Bylo to také jediné místo, kde jsme se tu setkali s vlezlými prodejci. Místo proslavil W. Churchill, který zde prožil 12 dnů na počátku ledna 1950. Měl za sebou  "projev vděků" svých krajanů, volební prohru z roku 1945, byl čerstvě po mrtvici. Chtěl si tu pár týdnů malovat a pracovat na čtvrtém díle pamětí (a jistě vychutnávat i místní vína), běh dějin však směřoval jinam a měl vynést sira Winstona ještě naposledy do čela britské politiky.

 

Porto da Cruz - zajděte do místní stále funkční palírny (už jich na ostrově moc nezbylo), i když si žádnou třtinovou lihovinu domů nekoupíte, ta vůně stojí za to. Krásné, divoké pobřeží. Buřňáčci nad vlnami byli famózní ...