Illegally: vše o hudbě (skoro)

1963
Ještě před tím, než se Olympic začal jmenovat Olympic, nesl tento soubor název Karkulka (KARlínský KULturní KAbaret). Překřtěn byl svým prvním manažerem Josefem Smetákem podle klubu ve Spálené ulici: Olympik - s malou změnou na konci. 11.listopadu se na prknech slavného divadla Semafor uskutečnila premiéra pořadu Karla Mareše Ondráš a big beat, později Ondráš podotýká. Měl podobu prolínání satirických postřehů ráčkujícího kluka, promítání diapozitivů a 26 zpívanými i instrumentálními skladbami v podání hostujícího Olympiku. Doprovázel zpěváky jako Josefa Laufera, Pavla Bobka  , Mikiho Volka, Naďu Urbánkovou, Yvonne Přenosilovou a mnohé další. Dočkal se 55 repríz a, aniž to kdo tušil, stal se startovní čarou nekonečné poutě tehdy neznámého hudebního tělesa.
1964
Olympic opouští Semafor a "vybaven" sólovými zpěváky vyjíždí na první zájezdy po vlastech českých a díky Karlu Marešovi (dalšího manažera souboru) natáčí i své první desky v legendární edici Big Beat Mladého světa. Snímky, kterých se prodalo na čtyři sta tisíc výlisků, se točili na jeden mikrofon v tehdejším studiu v Bráně borců Spartakiádního stadionu na Strahově. Paradoxně pod prvním singlem (Adresát neznámý/Roň slzy) je podepsán Taneční orchestr Čs.rozhlasu, řízený Josefem Vobrubou. Na desce ale skutečně hraje Olympic. Svědčí o tom i dochovaný "videoklip". Honorář 60,- Kč skupině nikdo neodepřel. Obsazení skupiny se postupně zúžilo na sestavu: Petr Janda - kytara, Miloslav Růžek - saxofon, Miroslav Berka - piano, Pavel Chrastina - baskytara,  František Čech - bicí (ovšem občas již zaskakoval a dokonce i nahrával J.A.Pacák), Jaromír Klempíř - jonika, Jiří Laurent - kytara, stále doprovázející zpěváky: Mikiho Volka, Pavla Bobka, Josefa Laufera, Pavla Švába a Yvonnu Přenosilovou. Ale pomalu se osmělovali zpívat i hráči samotní.
1965
Beatlemánie v plném proudu, Olympic přestává potřebovat zpěváky a ani saxofon už není příliš v módě. Začátkem roku odcházejí Josef Laufer (a jeho parádní číslo Horečka), Jaromír Klempíř a Míla Růžek, na jaře Pavel Bobek,  Pavel Šváb a Yvonne Přenosilová. V dubnu střídá Jiřího Laurenta Ladislav Klein. Ze zpěváků zůstává jediný Miki Volek. Skupinu také opouští umělecký vedoucí Karel Mareš a je třeba zvolit nového vedoucího skupiny. Laurent a Bobek dali své hlasy Růžkovi, Chrastina, Klein a Čech Jandovi. Olympic má první hity v podobě písní Hvězda na vrbě a Trezor, ale hlavně je na světě první vlastní česky zpívaná písnička skupiny, nesmrtelný megahit, Dej mi víc své lásky. Hudbu napsal Petr Janda a text Pavel Chrastina s jediným zásahem Petra Jandy: místo "…nosit v létě zimní šálu…" dal "…sjet po zadku holou skálu…". Poprvé zazněla na vystoupení v Hořovicích s velkými obavami, avšak s takovým úspěchem, že jí museli třikrát přidávat. František Ringo Čech  přijal angažmá do Černého divadla a 12.prosince odcestoval s divadlem na rok do USA. Jan Antonín Pacák se tímto dnem stává stálým bubeníkem skupiny Olympic.
1966
Miki Volek měl na vystoupeních svůj blok písniček s tím, že až bude chtít odejít, ať si řekne. Odešel v dubnu do skupiny Old Stars. Olympic, ve složení Janda - Berka - Klein - Pacák - Chrastina, naplno nastupuje s vlastní tvorbou, i když na koncertech hraje stále převážně převzatý repertoár. Na světě je další hit: Snad jsem to zavinil já a dokonce i jeho televizní ztvárnění a Kleinova Vzpomínka plíživá. Po hlučném vystoupení v Gottwaldově je skupině odmítnuto půjčovat aparaturu, která patří agentuře. Sezóna je ohrožena a Olympic si musí novou aparaturu opatřit jinak. Z tahanic o aparaturu vznikla skladba  Modravé mámení. Skupina nahrává ve studiích čs.rozhlasu a čs.filmu. Ne všechny skladby vyšly na deskách a ne všechny se zachovaly.
1967
Na deskách již vychází pouze vlastní tvorba skupiny, některé písně Olympic natáčí znovu ve studiích Supraphonu. Další hit souboru, Želva, vychází na singlu pouze v nízkém nákladu a další není dolisován, protože odpovědní pracovníci Supraphonu byli přesvědčeni, že v závěru skladby skupina nezpívá "…oh, no…", ale "hovno". Aby mohla skladba vyjít na LP, byl skupinou vyslán Láďa Klein, aby závěrečný sbor přezpíval svým vokálem. Během roku se postupně, od ledna do října, natáčeli i další skladby na první elpíčko. 23.března byl v sále kina Kyjev Petr Janda vyhlášen "Beatmanem roku 1966". Olympic stoupá, avšak na I.Československém beat festivalu, ač skončil mezi finalisty, neuspěl. Dochoval se ovšem nádherný unikátní záznam Čs.televize.
1968
Vychází první dlouhohrající album skupiny, nesoucí název Želva, které je ovšem vůbec prvním českým beatovým elpíčkem. Olympic se také jako první big beatová kapela zúčastnil písničkového festivalu Bratislavská lyra, určeného především interpretům středního proudu. Soutěžil s písní Krásná neznámá a neuspěl. Zdaleka ne naposledy. Invaze vojsk Varšavské smlouvy zastihuje skupinu na dovolené ve Francii. Okamžitě získává nejrůznější angažmá ve francouzských klubech, ale zájem o Československo na Západě dost rychle opadl a šance uchytit se venku se rozpadly. Olympic zde nakonec pod názvem Five Travellers (Pět cestujících) natočil EP desku, která dokonce i vyšla a televizní film Olympic v Paříži. Svoji rozhodující šanci promarnil když odmítl nabídku rokenrolové hvězdy Johny Hollydaye, který chtěl kapelu jako svého předskokana na své prosincové sérii koncertů v Palais de Sport. Olympic dal nakonec přednost vánocům stráveným doma. Po návratu začíná kapela natáčet druhé album a před štědrým dnem pookřeje na II.Československém beat festivalu.
1969
Supraphon vydává druhé olympické LP s názvem po dalším neotřesitelném hitu Pták Rosomák a to s vloženou vystřihovánkou tvora samotného. Ten se však stal na dlouhou dobu posledním živočichem, které v textech Olympiku oživoval Pavel Chrastina. 11.dubna si v Lucerně zahráli v "klasické" sestavě naposled. Basové kytary se na dva roky chopí Jan Hauser, přezdívaný "Papírek". Textování se ujal především Zdeněk Rytíř, ale i Eduard Krečmar a později mnozí další. V novém složení vyjíždí skupina opět do Francie, kde natáčí LP desku Back to Love. Ta však nikdy nevyšla, protože francouzský manažer odmítl do Olympiku dále investovat, když se místo zvažované emigrace kapela rozhodla pro návrat do vlasti. Z Paříže si to namířila rovnou na festival do Andorry, kde také Čs.televize natočila skupině další medailon. V září Olympic natáčí u Supraphonu singl Kufr/Anděl. Anděla na desce zpívá Jeňýk Pacák, zatímco na koncertech je to první pěvecké olympické sólo Jan Hausera. Klip k písni se bohužel nedochoval.
1970
Tříminutovým rokenrolem zvaným Dynamit začíná osmý rok existence skupiny. Další z hitů, které odkojily ne jednu generaci. O hity není v tomto roce nouze. Přicházejí Otázky, Strejček Jonatán, Bon soir mademoiselle Paris. 1.dubna Olympic odehrál v Lucerně své 1500.vystoupení. Pro Bratislavskou lyru si skupina připravila píseň Brouk, která však na festivalu nezazněla, protože jí porota zkrátka nedoporučila. Průběžně během roku kapela natáčí své třetí album, ale 14.prosince se ve studiu schází v tomto složení naposledy.
1971
Zásadní změny v sestavě skupiny. K počátku dubna dává výpověď Jan A.Pacák, který se rozhodl věnovat se svému povolání akademického malíře. Jako jeho nástupce přichází ze skupiny Golden Kids Petr Hejduk. Po složitých jednáních je dohodnuta i změna na postu basového kytaristy a Janu Hauserovi je zajištěn plynulý přechod do skupiny Bacily. Místo něj přichází vycházející hvězda československé popmusic Jiří Korn. Ačkoliv skupina už vystupuje i natáčí v novém složení, vychází teprve třetí LP s názvem Jedeme, jedeme , na kterém samozřejmě ještě hraje s Pacákem a Hauserem. Hned na prvním singlu s Kornem a Hejdukem, Agáta/Planetář, je znát změna celého zvuku kapely. Moderování na koncertech převzal po Pacákovi Miroslav Berka. Od tohoto roku se stává skupina na tři roky svěřencem moderně vybaveného divadla Rokoko.
1972
Na začátku roku natáčí Olympic v Krátkém filmu pro Čs.televizi svůj jediný hraný film Pět cestujících. Na televizní obrazovky se však nikdy nedostal a svou premiéru si odbyl až v roce 1997 v pořadech k 35.výročí skupiny, které uvádělo kino MAT na Karlově náměstí v Praze. V červnu odchází další dlouholetý člen Ladislav Klein. Olympic dále pokračuje ve čtyřech a připravuje čtvrtou LP desku. Artia zatím vydává pro export album s názvem Handful, obsahující české nahrávky nejznámějších písní od Snad jsem to zavinil já až po Planetáře. Úroveň Olympických skladeb je ovlivněna jednak nastupující dobou a jednak úspěšnou sólovou kariérou Jiřího Korna, jež skupinu postupně zastiňuje a brzdí.
1973
Hned v lednu začíná kapela točit čtvrté album. V únoru vystupuje na I.festivalu politické písně v Sokolově s aktuální písní Únos. Korn stále častěji vyjíždí do NDR. Vztahy ve skupině jsou napjaté, protože Olympic stále více působí dojmem spíše doprovodné kapely populárního zpěváka. Výpověď dává k 1.květnu. Náhrada však již byla zajištěna od března. Ladislav Chvalkovský dotočil tři zbývající snímky na nové LP, singl Slunce/Jdou, děti, jdou a písně Nebe nad hlavou a Slzy tvý mámy. S posledně jmenovanou se skupina opět zúčastnila Bratislavské lyry a opět neuspěla. Nepostoupila ani do finále, ale odnesla si alespoň Cenu kritiky. Ještě na podzim Chvalkovský odchází a 24.listopadu vychází v Mladé frontě lakonická zpráva: "Olympic, naše nejstarší beatová skupina, se definitivně rozpadl." Naštěstí v době, kdy to nikoho moc nezajímalo. Petr Janda sice rezignoval, ale na popud Mirka Berky se na truc všem, kteří jim konec přáli, pokusili Olympic zase oživit. Vychází čtvrté album nesoucí prostý název Olympic 4.
1974
Jediný volný basista v té době byl Pavel Petráš, takže to byl on, kdo 14.ledna oblékl olympický dres. Skupina tedy funguje dál, ovšem o žádné znovuvzkříšení se nejedná. Petra Jandu, ovlivněného společensko-kulturním děním poloviny 70.let, Olympic příliš nebavil. Z jeho písní se rock vytratil neznámo kam. S výjimkou jediné skladby v tomto období - Já tam byl. Skupina funguje i jako doprovodná studiová kapela některých sólových zpěváků. Důležitým okamžikem historie skupiny je spojení se s Milošem Zapletalem, který se na dlouhá léta stane jejím organizačním vedoucím. Zjišťuje, že Olympic je existenčně na dně a že se ocitl na samém okraji zájmu. Je to k nevíře, ale právě v tomto roce se Petr Janda umístil na osmém, nejvyšším kdy dosaženém místě v anketě Zlatý slavík. Po dlouhé době také píše text pro Olympic Pavel Chrastina. Skladba se jmenuje Nezapomeň a skupina ji prozatím nahrává ve studiu čs.televize.
1975
Hned v lednu odjíždí skupina na Kubu. Dále se opět neúspěšně účastní Bratislavské lyry, tentokrát se skladbou Hůl. Úspěšné nejsou ani singly, v té době vydávané. Ale v televizi skupina vzkřísila a oprášila hity: Dej mi víc své lásky, Želvu, Ptáka Rosomáka, Kufr. V rozhlasovém startu bodovala s novinkou Další výlet pana Broučka. Hrála spartakiádním cvičencům a 28.října zvala do Lucerny na premiéru nové pořadu Olympic ´76. Změna basového kytaristy však byla nevyhnutelná. Na samém sklonku roku se naposledy mění jmenovka u basové kytary, tentokrát na Milan Broum.
1976
Milan Broum je přesně to, co v této době potřebuje Olympic a hlavně Petr Janda. Broum je dravec a Janda s ním najednou musí držet krok. Hraní ho zase začíná bavit, stejně jako celou skupinu na jejímž zvuku se to záhy projeví. První skladba, kterou Olympic natočil s Milanem Broumem, je Pověst o králi na sampler Staré pověsti české. První singl s Milanem Broumem je Nehoda/U přepážky č.306, o který se ještě dělí s Pavlem Petrášem. A první úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Na festivalu politické písně v Sokolově skupina rozbouřila kuloáry jedenáctiminutovou, skutečně rockovou, skladbou Marathón. Čestné uznání poroty si sice neodnesla, ale přesto na ní mnozí vzpomínají jako na opravdový zážitek festivalu. Olympic také znovu pokouší Bratislavskou lyru s písní On. Marně. No a 20.prosince křtí v Lucerně album, na které se dlouho čekalo. 12 nej…. Výběr hitů z let 1965-1973. Deska, jenž byla dlouho jediným samplerem skupiny.
1977
Olympic s Milanem Broumem natáčí první album. Vzniká na objednávku Artie a má anglický název i texty. Overhead (podle písně Nebe nad hlavou), je po desce Handful další výběr určený zahraničním posluchačům. U části nahrávek byl jen přezpíván text do angličtiny a část byla natočena zcela nově. Po dokončení práce se skupina vrhá na přípravu svého pátého studiového alba. Znovu také natáčí píseň Nezapomeň, kde je výměna basisty opravdu znát. V květnu opět nechybí na Bratislavské lyře, tentokrát s písní Mám rád chvíle, kdy se něco děje. Opět zbytečně. Na konci roku vychází LP Marathón. Olympic v téměř hardrockové podobě, jejíž hutného rockové spodku v podobě razantní baskytary si všímá téměř každý kritik. Prostor zde však mají i Jandovo melodické písničky. Na vánoční koncert do Lucerny zve skupina hvězdy našeho rokenrolu jako Pavla Bobka, Petra Kaplana, Mikiho Volka, Pavla Sedláčka a další. V anketě Zlatý slavík je zavedena kategorie skupin a Olympic je na poprvé šestý.
1978
Hned 11.ledna se rokenrolové hvězdy scházejí v Lucerně ještě jednou a Supraphon zde natáčí živé album, ze kterého však vyjde pouze EP deska a to až o dva roky později. Další událost Lucerna zažila 18.dubna. Olympic zde zahrál svůj 3000 koncert a za asistence hostů a bývalých členů tak oslavil 15 let své existence. Jeňýk Pacák si zde zabubnoval a zazpíval Strýčka Jonatána a Pavel Chrastina se chopil basové kytary a doprovodil Petra Jandu v Dej mi víc své lásky. Překvapením byla interpretace písně Nebe nad hlavou v podání jedenáctiletého Petra Jandy mladšího. Televizní klub mladých zde natočil vcelku milý dokument Taky jsme se narodili bosí. Skupina vyjíždí do syrského Damašku, kde Petr Hejduk sklízí mohutný úspěch za bubnové sólo ve skladbě Marathón. V Mimoni vzniká Fanclub skupiny, který dokonce vydává vlastní časopis Marathónský oběžník.
1979
Bratislavská lyra opět přede dveřmi, ale píseň Ty slzy dávno vpila tráva porota pro soutěž znovu nedoporučila. Skupina sahá po písni ze svého prvního alba Dědečkův duch a upravuje ji do hitové podoby, ve které zní na koncertech do dnes. V dubnu Olympic natáčí na desky první část zamýšlené trilogie Prázdniny na Zemi, zaměřenou na ekologii. 13.května má v Hudebním divadle v Karlíně premiéru jeho koncertní podoba, která znamená zvrat ve ztvárnění Olympických vystoupení. Pro pořad je sestrojena speciální konstrukce s šikmo nakloněným plátnem, na které se promítají diapozitivy trpící Země. Skupina využívá, na tuto dobu, nezvyklé množství světelných efektů, k čemuž si zve skutečné odborníky. Pod režijním vedením Jana Bonaventury vzniká v televizi i stejnojmenný film, který má premiéru 1.března příštího roku a dočká se pouze jedné reprízy. Skladbu Kraj, odkud odletěli ptáci na koncertech zpívá Petr Hejduk. Přestože v pořadu není žádný hit, mají "Prázdniny" obrovský úspěch, proto vzniká i anglická verze alba pod názvem Holidays on Earth. Popularita Olympiku stoupá. V anketě Zlatý slavík končí na třetím místě.
1980
V květnu se v Bratislavě, Brně, Plzni a Praze konají koncerty "25 let rock´n´rollu". V klasických rokenrolových hitech se tu rozparádil nejen Olympic, ale snad všichni, kteří k českému rokenrolu neodmyslitelně patří. Supraphon jedno z vystoupeních zaznamená a další rok z něj vydá pro exportní účely LP Rock And Roll (with Various Interpretes). Na Olympic už ale zase čeká Bratislavská lyra. Osmý den ovšem porotě k udělení ceny nestačí. Zato posluchačům ano. Netrvá příliš dlouho, než se píseň dostane do vedení v žebříčku nejprodávanějších singlů. Prodá se jich více jak 100.000 ks a odstartuje druhou velkou sérii olympických hitů. Ve Zlatém slavíku končí skupina na druhém místě za Katapultem. Pavel Chrastina emigruje do Austrálie, což způsobí Olympiku značné problémy. Písně s jeho texty se nesmějí hrát ani prodávat. Dolisování alba 12 nej… je zastaveno a již nikdy se na pultech prodejen neobjeví, o to více stoupne jeho cena na burzách.
1981
Druhá část trilogie nese název Ulice. Zabývá se tentokrát mezilidskými vztahy a premiéru si odbude 27.dubna v pražské Lucerně. Scéna má podobu několika dvoumetrových (ale i menších) nafukovacích balónů, které diaprojektory dokáží proměnit v opravdovou ulici. Okamžitým hitem se stává Okno mé lásky, kterou si, ke zděšení Petra Jandy, diváci s Olympikem zazpívají hned při premiéře. Dva týdny po premiéře už skupina projekt natočí na desku a rovnou i v anglické verzi s názvem The Street. Album je natolik úspěšné, že se ho prodá přes 170.000 ks. Mezitím ale Olympic přichází s další nesmrtelnou skladbou - Jasnou zprávou. A vyzkoušet ji jede - kam jinam - na Bratislavskou lyru. Píseň Tvým dlouhým vlasům Václava Neckáře se ovšem porotě líbila víc. Fanouškové jí samozřejmě přijali naprosto bez výhrad a dodnes jí vrcholí koncerty skupiny. V anketě Zlatý slavík už Olympic, podle očekávání, vítězí! Z této doby také pochází krátký film Jana Malíře a Svatopluka Beneše Křižovatky, který se v příštím roce objevuje v kinech.
1982
Supraphon se rozhodl album Rock And Roll, původně určené pouze pro export, vydat i na našem trhu. V březnu vychází pod názvem Rokenroll. 26.dubna nahrává Olympic v Lucerně živé album, které Supraphon ještě před koncem roku vydá pod názvem "Olympic v Lucerně", dokonce s vloženým plakátem s diskografií a rekapitulací prošlých dvaceti let na rubu. V květnu natáčí Jan Bonaventura se skupinou televizní ztvárnění Ulice , ze které je, na nátlak Petra Jandy, vystřižena Paní Nostalgie. Bratislavskou lyru poctil Olympic tentokrát skladbou Blíženci, se kterou pochopitelně neuspěl, ale mezi posluchači píseň nezapadla. Ve Zlatém slavíku skupina obhájila zlato. Největší sláva na ni však čekala v čase předvánočním. V Lucerně slaví dvacet let své existence. Schází se zde bývalí členové skupiny Míla Růžek, Josef Laufer, Pavel Bobek, Miki Volek a Jan Antonín Pacák a svými gratulacemi se připojují hosté jako Miloslav Šimek, Karel Zich, Petra Janů, Felix Slováček, Marie Rottrová či Karel Gott. Skupina dostává první zlaté desky za milion všech prodaných desek s jejich písněmi. Olympic je opět na vrcholu.
1983
V televizní Hitšarádě skupina vítězí novinkou Nikdo nejsme akorát. Devátého dubna má v televizi premiéru záznam, který výborně zachytil fantastickou atmosféru koncertu 20 let Olympiku . Do mezinárodní soutěže, pro skupinu notorické, Bratislavské lyry porota Okno mé lásky nedoporučila. Zato Zlatý slavík je potřetí Olympiku. "Co dál?" ptá se Petr Janda. "Další Okno mé lásky se udělat nedá". Nebo dá? Prozatím se pouští do přípravy třetí části komponované trilogie, tentokrát o vědě, technice, chemii a počítačích, s názvem Laboratoř. Program je nazkoušen i úspěšně uveden, ale do nahrávacího studia skupina, díky zákazu z vyšších míst, nesmí. Jaromír Tůma dokončil knihu Čtyři hrají rock , ale kvůli emigraci Pavla Chrastiny zůstává u ledu, stejně jako připravované reedice starých desek Olympiku. Mimořádný úspěch sklízí Petr Janda v duetu s Petrou Janů Jedeme dál.
1984
V lednu je skupině opět povoleno nahrávat a natočí LP Laboratoř i jeho anglickou verzi Laboratory. Její koncertní scéna je opět překvapením. Ve "sterilním" prostředí za skupinou během koncertu vyrostou roboti až do výše čtyř metrů. Sterilitu zničí a postupně vyjíždějí mezi hráče, kde v závěru působí jako monstrózní hrozba. Album má vyjít v květnu, ale zpožděným natočení je ve skluzu a vychází až v červenci. Ani televizní podoba se již netočí. Děčínské kotvy se s písní Džínová láska zúčastní Petr Hejduk za doprovodu Miroslava Berky, Milana Brouma a Orchestru Václava Zahradníka. Skončí na stříbrné pozici a jeho sólová účast, i styl skladby samotné, dává tušit rýsující se další změnu v sestavě. Během roku vychází jediný singl Už je po…/Jen jedenkrát. Ve Zlatém slavíku již končí jako druhý za slovenským Elánem.
1985
Rok pro Olympic i pro Petra Jandu úspěšný. Znovu zkouší Bratislavskou lyru a - odnáší si zlato! Píseň Co je vůbec v nás se zřejmě porotě líbila, z těch všech, které na festivalu zazněly, nejvíce. Mnozí jsou samozřejmě přesvědčeni, že zlatou lyru dostává skupina za vytrvalost. Skladba vychází na singlu společně s dalším hitem Jako za mlada. Obě písně se objeví i na novém, po osmi letech opět nekomponovaném, albu Kanagom. Celá deska je autorskou záležitostí Petra Jandy coby skladatele a Pavla Vrby coby textaře. Z nahrávek je cítit přitvrzení kytary, ale i značná únava bubnů. A výměna bubeníka na sebe nenechává dlouho čekat… Petr Janda ovšem skládá ještě jedno album a to Petře Janů, jenž nese název podle jejich společného úspěšného duetu Jedeme dál. Na desce k němu přibudou ještě dva další: Není nám už sedmnáct a Ty máš ji nejraděj. Při premiéře nového programu skupiny Olympic ´85, dostávají členové zlaté desky Supraphonu za alba Olympic v Lucerně, Rock And Roll a Laboratoř. Každého se prodalo více než 250.000 kusů. 17.prosince vystupuje skupina v Lysé nad Labem, kde se s fanoušky loučí Petr Hejduk. Na nového bubeníka je vypsán konkurz a Petr Janda je rozhodnut soubor rozšířit ještě o jednu kytaru.
1986
Na šest týdnů mizí Olympic z pódií, aby se mohl v polovině února opět objevit s Milanem Peroutkou za bicími a, překvapivě, s místo druhou kytarou druhými klávesami, za nimiž stojí Jiří Valenta. V takto omlazené sestavě hned šokuje posluchače metalovou peckou Jako tele na vrata i s jejím velmi zdařilým klipem. Jenom pro zajímavost, Petr Hejduk boduje se svou novou skupinou Balet s písní Hej pane diskžokej. Zde je jasně patrný rozdíl ve stylech a cítění obou hudebníků, kteří společně hráli patnáct let. Olympic natáčí v Krátkém filmu medailónek Olympic jede dál. A opravdu jede. Petr Janda, i přes dvoje klávesy, přitvrzuje. Nový program má premiéru v Lucerně 23.dubna. Na koncertech už nemoderuje Mirek Berka, ale sám Janda. Z alb ještě vychází anglická verze Kanagomu s názvem Hidden In Your Mind a už je na světě LP v novém složení Bigbít . Nová krev v žilách skupiny je znát a, podobně jako u oživení s příchodem Milana Brouma v roce 1976, tíhne Janda ke složitějším aranžmá a delším skladbám (jako na Marathónu i zde přesahují tři písně délku pěti minut). Ve Zlatém slavíku se Olympic propadá na čtvrté místo.
1987
Poslední a tentokrát nedobrovolná změna v obsazení. V pondělí 19.května umírá zakládající člen skupiny, klávesista Miroslav Berka. Dosud ne zcela vyjasněné okolnosti svědčí pro sebevraždu. Olympic nehledá náhradu, ale uzpůsobuje aranžmá pro jedny klávesy a pokračuje dále opět ve čtyřech. Skupina natáčí v nově otevřeném a zcela soukromém nahrávacím studiu Petra Jandy Propast. Na světě je skladba, předznamenávající značné přitvrzení zvuku souboru, Když ti svítí zelená. s názvem Přede dveřmi je další oslava. Olympiku je čtvrt století. Od Supraphonu se očekává další album se starými hity, ale Chrastinovy písničky se stále ještě nesmí objevit na pultech prodejen gramodesek. Výsledek je tedy slabý. Sampler s názvem Olympic 25 let, jenž podle noticky na obalu navazuje na výběr 12 nej…, obsahuje nejen totožnou píseň Únos, ale nezazní zde ani žádný hit z šedesátých ba ani z osmdesátých let. Možná zbytečná deska. Na konci roku ovšem skupina oslaví výročí vskutku důstojně. Pozvanými hosty tentokrát nejsou bývalí členové Olympiku, ale kapelníci konkurenčních kapel. Každý z nich zde přednese píseň z Olympického repertoáru upravenou k obrazu svému. K výročí dostává skupina od Supraphonu zlatou kytaru Supraphonu. Jeden z koncertů zaznamenává Čs.televize.
1988
V únoru začíná skupina natáčet další album se zamýšleným názvem Lidi, ale popularita skladby Když ti svítí zelená už je více než značná, takže deska nakonec nese její název. Některé písně, včetně titulní, skupina natáčí znovu a za mixážní pult ve studiu Propast zasedá Petr Ackermann, který od té doby bude spolupracovat na všech olympických nahrávkách. Důležitá změna v zázemí skupiny se děje 1.března. Od toho dne má Olympic nového manažera. Miloše Zapletala střídá Miloš Šikola. Vychází singl Když ti svítí zelená/Naděje dvou, jenž má předznamenat nové LP. Fanouškové již i další písně notoricky znají z koncertů, ale z desky si je stále pustit nemohou. Problém je prý v nezvykle složité grafické úpravě obalu. K titulní písni natáčí skupina klip pro slovenský Triangel. Do konce roku se bohužel LP desce nepodaří vyjít, takže Supraphon jako náhradu před vánocemi vydá další singl Každej chvilku tahá pilku/Inkoustová tečka. 19.prosince má premiéru nový pořad skupiny nesoucí název, jak jinak, Když ti svítí zelená. Paradoxně program otevírá skladba z další LP desky Ó, je!. Divákům se představí dlouho očekávaná nová scéna v podobě dvou zkřížených rámů posetých reflektory. S tou starou jezdil Olympic ještě s Petrem Hejdukem.
1989
Album Když ti svítí zelená stále ještě nespatřilo světlo světa. Také nová koncertní scéna je po loňské Lucerně opět uložena a Olympic dále vystupuje s tou starou. Skupina nahrává singl Ať/To nebylo fér, který ovšem vůbec nevyjde. Ať vyjde samostatně na singlu z pořadu Čtyřlístek a jinak se písně objeví až na novém albu. Ještě natáčí směs dvaatřiceti hitů v podobné formě jako v programu Čtvrtstoletí Olympiku. Březen - Když ti svítí zelená vychází! Po třinácti měsících od natočení!!! Olympic v metalovém opojení, ale přesto stále typický Olympic, si fanoušci mohli koupit na LP, MC a poprvé také na CD, i když to až v říjnu. Ceny byly velmi zajímavé: LP 50,- Kčs, MC 58,- Kčs a CD 80,- Kčs (je pro informaci 80,- Kčs v té době stála nová nenahraná audiokazeta Emgeton C-90). Od 1.dubna se stává manažerem skupiny Karel Saffin. V listopadu skupina natáčí další LP a politické události budou výrazně měnit běh naší společnosti.
1990
Konec vlády jedné strany znamená naprosté společenské uvolnění. Písničky s Chrastinovými texty mohou na veřejnost a Supraphon chystá vydat v edici Trezor první LP desky Olympiku, ale i dalších interpretů, jako např. Yvonny Přenosilové. Jako první vychází Pták Rosomák avšak s novým obalem a bez vložené vystřihovánky. Zájem o Československo v zahraničí stoupá, ale zájem veřejnosti o kulturní dění u nás začíná pozvolna klesat. Petr Janda zakládá vlastní vydavatelskou a nakladatelskou agenturu BEST I.A. a.s. a Miloš Zapletal taktéž soukromou agenturu ART PRODUCTION K, pod kterou z Pragokoncertu Olympic přechází, čím končí i jeho spolupráce s manažerem Karlem Saffinem. Skupina uvažuje o obnovení programu Prázdniny na Zemi, protože ekologické téma je čím dál tím aktuálnější. Zájem je signalizován z Německa a z pražského Paláce kultury. Na sklonku roku vychází album O, jé!, bohužel dost pozdě. Je znát, že Janda má jiné zájmy, texty jsou po revoluci předělávané a svou aktuálnost dávno ztratily. Jediná skladba, která přežije, je instrumentálka Stejskání. Koncerty Olympiku zejí prázdnotou a ani vánoční Lucerna není zdaleka vyprodaná.
1991
Je rozhodnuto - Prázdniny na Zemi se dočkávají své obnovené premiéry a sice ve značně rozšířené podobě. Aby stopáž dosáhla délky celovečerního pořadu, jsou do programu zařazeny tři písně z Laboratoře, skladba Stejskání, dvě novinky, napsané přímo pro "prázdniny" a na závěr znějí Otázky. Také Olympic samotný je značně rozšířen a to o druhou kytaru, saxofon a tři sboristky, a dvě písně zazpívá Olin Nejezchleba. Koncertní podoby působí ohromujícím dojmem. Ohlas však zdaleka není takový, jaký se očekával a ani všechny naplánované koncerty po republice se neuskuteční. Skupina se vrací opět ke klasickému koncertování a zaujímá postavení spíše klubové kapely. Zájem je však stále malý. Vychází album Jako za mlada s nově natočenými hity skupiny, ale neprodává se. A v edici Trezor vydává Supraphon Želvu. Skupina přechází pod křídla vlastní agentury BEST I.A. Petr Janda je rozhodnut, že Olympic ukončí svoji koncertní činnost. Na konci roku se v Lucerně uskuteční série koncertů Combeak a zde si skupina po dlouhých letech zahraje s Jeňýkem Pacákem za bicími a Láďou Kleinem u kytary. Ten vystoupí i jako host ve vánoční Olympické Lucerně.
1992
Dvacátá devátá sezóna má být tou poslední. A Olympic se na ní připravuje více než dobře. Do Československa přijíždí Pavel Chrastina a první setkání se starou partou proběhlo v klubu Bunkr pod dohledem televize. A už je tu první vystoupení - koncert v hotelu Evropa. Olympic v "klasické" sestavě, ovšem místo Miroslava Berky hrál Jiří Valenta. Ve vskutku komorním prostředí bylo přítomno zhruba 150 diváků a opět televizní kamery. Záznam z koncertu se ale velmi nepovedl. Nejenže se dokončuje den před vysíláním a nikdo nedokáže sehnat jedinou archivní písničku, ale navíc se podařilo včas ztratit pásek s komentářem, takže pořad jde do éteru jen tak, coby sled několika písniček bez jediného náznaku vysvětlení. Přední tuzemské kapely vzdají skupině hold albem Dej mi víc, Olympic, kde každý zahraje jednu Olympickou písničku ve vlastní úpravě. Poslední sezóně předchází celkem slušná reklamní kampaň a Olympic jde opět na dračku. Nejprve v klubech a později s programem …jak se lítá vzhůru… všude. 28.prosince se v Lucerně opět očekává velká sláva. Poslední olympická Lucerna. Beznadějně vyprodáno. Pro ty, kteří se nedostali dovnitř je venku připravena velkoplošná videoprojekce a koncert natáčí televize a v přímém přenosu vysílá rádio Evropa 2. Každý si přišel na své. Nechybí jediný hit. A diváci opět zpívají. Uprostřed večera čeká překvapení v podobě Zlatých desek Supraphonu za 1.800.000 prodaných desek a blok písniček v "klasické" sestavě. Televize opět boduje, protože právě v tomto bloku, při jediné písničce Pavla Chrastiny Jen Bůh ví, dochází pásek a záznam je přerušen. Naposledy Lucerna zpívá Jasnou zprávu.
1993
Program …jak se lítá vzhůru… má obrovský úspěch. Koncerty jsou úplně našlapané a Petrovi Jandovi se najednou končit nechce. Když už to ale jednou řekl… Supraphon vydává dvojalbum The Best Of, které je zároveň posledním albem jenž vychází i na klasickém vinylovém nosiči, a komplet všech čtrnácti, do té doby vydaných, LP desek na CD. Lze je zakoupit jednotlivě nebo s obalem jako celou sadu. Vychází též záznam z koncertu 28.prosince předchozího roku Lucerna Live a to na CD, MC a poprvé i na videokazetě. Poslední vystoupení Olympiku se koná 31.března v Kulturním domě Kovoprůmyslu na Smíchově. Nejedná se o klasický koncert. Olympické šlágry zde hrají nejrůznější skupiny, Petr Janda draží jednu ze svých kytar a hlavně svůj copánek, který za 6.000,- Kč získává další bítová legenda Pavel Sedláček. A je to opravdu tak, Olympic končí s koncertování. Petr Janda upozorňuje, že ve studiu se skupina bude scházet i nadále. Zatím se ostatní hráči rozprchávají do jiných hudebních těles. Ještě jednou se v tomto roce sejdou, tentokrát opravdu téměř všichni, kteří Olympikem prošli, u Petra Jandy aby popili, pojedli a zavzpomínali. A televize byla u toho.
1994
Olympic není. Alespoň se o to snaží. Milanové Broum a Peroutka hrají s Jankem Ledeckým, Jiří Valenta se vžil do role trafikanta a Petr Janda se věnuje rodině a začínajícím muzikantům. Supraphon vydává album Balady, kde nacházíme výběr sedmnácti pomalých písní skupiny. Obal navrhl po třinácti letech Jan Antonín Pacák. Petr Janda neodolává pokušení, skládá a na podzim svolává ostatní spoluhráče do studia, kde natáčí další studiové album Olympiku s názvem Dávno. Tentokrát k tomu zve i starou partu a další. Pavel Chrastina vzkřísil dalšího živočicha v písni Člověk jeskynní, Jeňýk Pacák zpívá a hraje na harmoniku, Láďa Klein zpívá, Vladimír Secký hraje na saxofon, Ladislav Papež hraje na harmoniku a Láďa Křížek zpívá vokály. Dochází i ke kuriózní situaci, kdy Petr Janda omylem dává jednu skladbu k otextování Pavlu Chrastinovi i Miroslavu černému. A oba ji dají velmi podobné názvy - Černý Jak se tak loudám a Chrastina Jen tak se loudám. Na albu jsou nakonec obě. To je na světě a jak se dá tušit, nezůstává jenom u ní - následuje turné. Olympic je zpátky! Manažerkou skupiny se stává Dagmara Durecová. Koncem roku vydává Best I.A. zpěvník 99 písní Olympicu, na trhu se objevuje rovněž kniha Pavla Chrastiny Olympic chvíli po ránu a zase znovu spolu.
1995
Písně z nového alba nezapadnou. Jak titulní skladba Dávno s textem Pavla Vrby a velmi zdařilým a přitom jednoduchým klipem tak i píseň Jednou s Chrastinovým textem se bleskově zapisují do podvědomí posluchačů a fanoušků. Turné Olympiku je úspěšné. Všude je plno a skupina si připadá jako za starých časů. 10.května umírá na zákeřnou nemoc Petr Hejduk, který se od roku 1990 věnoval civilnímu povolání řidiče Záchranné služby. Právě jemu je věnováno supraphonské album Olympic - Petr Hejduk, na kterém jsou všechny písně bývalého bubeníka skupiny, které vyšly na deskách pod hlavičkou Olympic a navíc jako bonus píseň Džínová láska (viz 1984) . 15.a 16.října zve skupina své fanoušky opět do Lucerny ovšem v nezvyklé formě. Olympic bez napětí. Stalo se módou, že špičkoví muzikanti či skupiny si zkusí zahrát své hity na čistě akustické nástroje a Olympic nezůstává stranou. Se smyčcovým orchestrem za zády a hosty Miroslavem Chyškou na kytaru, Leškem Semelkou, Mirkou a Lucií Husákovými coby trojhlasný sbor, Jeňýkem Pacákem na harmoniku a Vladimírem Seckým na altsaxofon, odehrává skupina dva koncerty, na kterých obdrží platinovou desku za 250.000 prodaných alb Best Of Olympic. Jedno z vystoupeních natáčí Česká televize a agentura Best I.A. vydává ještě do konce roku (!) CD,MC a video se záznamem z koncertu pod názvem Olympic Unplugged.
1996
Mladý svět přichází s nápadem obnovit prestižní anketu Zlatý slavík, která zanikla začátkem devadesátých let. Název je změněn pouze nepatrně na Český slavík. Soutěže se hned napoprvé zúčastní větší počet hlasujících, než bývalo ve Zlatém slavíku a také rekordní počet hlasů získává hned napoprvé skupina, jenž se umísťuje na prvním místě - Olympic! Bonton Music ve spolupráci s agenturou Best I.A. začíná vydávat edici Olympic Singly, která fanouškům přináší kompletní singlovou diskografii skupiny včetně i některých z dosud nevydaných písní z počátků Olympiku. Nahrávky jsou digitálně vyčištěny, zbaveny šumu a navíc řádně zdokumentovány, takže je opravdu o co stát. Edice má sedm dílů a v tomto roce vycházejí první dva. V srpnu je nalezen ve svém bytě již v pokročilém stádiu rozkladu král českého rokenrolu a bývalý člen Olympiku Miki Volek. Poslední rozloučení s ním se koná 23.srpna. V září začíná skupina natáčet další studiové album.
1997
V lednu Olympic dokončuje natáčení nového alba, jenž dostává název Brejle. Petr Janda poprvé spolupracuje s Danielem Landou coby textařem a jejich společný výtvor, skladba Giordano Bruno , se ihned stává dalším hitem skupiny. Vychází třetí a čtvrtý díl olympických singlů a skupina vyráží na turné pod názvem Holba Tour ´97. Pivovar Holba Hanušovice je totiž již druhým rokem oficiálním sponzorem naší rockové legendy. Závěr roku svádí k oslavám pětatřicátého výročí vzniku souboru, ale žádné mohutné se nekonají. Vystoupení v Lucerně proběhne v duchu tradičního vánočního koncertu a jako host se divákům představí dcera Petra Jandy Marta Jandová se skupinou Die Happy. Malinká oslava přece jen proběhne a sice od 16.do 22.října v malém klubovém kině MAT na Karlově náměstí v Praze. Zde se podaří něco, co by jistě ocenil každý fanoušek skupiny. Olympic na filmovém plátně. Studio MAT shromáždilo drtivou většinu dostupných filmových a televizních materiálů od roku 1964 až do současnosti a spojuje je do třech samostatných bloků. První část představuje divákům filmy týkající se Olympiku (Horečka; Olympic v Paříži; Křižovatky…) včetně premiéry hraného filmu z roku 1972 Pět cestujících. V dalších dvou částech spatřují po letech světlo světa filmové písničky a klipy z celé doby existence Olympiku. Pořady se dočkaly zatím třech repríz. Olympic vítězí v anketě Český slavík v kategorii skupin. Naprosto nečekaně vychází album Ondráš podotýká , které obsahuje záznam vystoupení z jara 1964, jenž si tehdy nechal od zvukaře nahrát Míla Růžek a celých třiadvacet let ho doma střežil jako oko v hlavě. Záznam sám o sobě byl  pro svou kvalitu nepublikovatelný, ovšem, jak se na obalu uvádí, technika konce druhého tisíciletí umožnila upravit jej do podoby od původní nahrávky k nerozeznání.
1998
Olympic je stále populární. I když se desky prodávají pouze průměrně, na koncertech to vře. V létě proběhne koncert, který si Petr Janda dlouho přál uskutečnit - v letním kině Stříbrné Skalice. V místě kde dlouhá léta žije, ovšem s Olympikem nikdy nehrál. Z alb vychází pátá a šestá část edice Olympic - Singly. Petr Janda připravuje vlastní sólový projekt, který vyvrcholí jeho první sólovou písničkovou deskou Co je dobrý a co zlý . Skládá hudbu a také některé texty. Ve studiu usedá za bicí Emil Valach, na baskytaru hraje Martin Lehký a na klávesy Jiří Valenta. Jde o příjemné rozptýlení, jenž na chod Olympiku samozřejmě vliv nemá. Ten znovu vítězí v Českém slavíku v kategorii skupin. Česká televize v cyklu Nevyjasněná úmrtí natáčí pořad, který se pokouší vnést jasno do okolností smrti Miroslava Berky s názvem Volný pád. Hostem tradiční vánoční Lucerny je jeden z bývalých členů "klasické" sestavy Olympiku Ladislav Klein. Společně se skupinou si zahrál na kytaru a fanouškům zazpíval píseň Bláznivej Kiki. Olympic dostává diamantovou desku za 100 000 prodaných kusů dvojalba The Best Of.
1999
Vychází sedmá, závěrečná část edice Olympic - Singly a Olympic natáčí další studiové album. Obsahje třináct písní a původní pracovní název "Psi štěkají, karavana jede dál" se zkrátil na název Karavana. Sedm textů napsal sám Petr Janda a o ostatních šest se rozdělili Aleš Brichta, Miroslav Černý, Pavel Chrastina a Ivan Hlas. Na pultech prodejen se objevuje 12.října. Ovšem nikoliv jen tak. V onen den v 16:00 se vydává karavana šesti velbloudů z Jungmanova náměstí přes Ovocný trh na Staroměstké náměstí a veze - Olympic. Každý z členů jede na vlastním velbloudu (dva zůstali prázdní) až na "Staromák", kde se v Café Milena koná křest nového, v pořadí již patnáctého, studiového alba. Atmosféra je výborná, ale bohužel se splašil velbloud s Milanem Peroutkou a ten spadl tak nešťastně, že mu naraženou ruku museli dát do sádry. Takže minimálně měsíc nemůže skupina hrát a všechny koncerty se ruší! K písni "Ajajajaj" natočí Olympic vcelku pěkný klip. Se závěrem roku je tu opět Český slavík a s ním stříbrná pozice pro Olympic. Vánoční Lucerna se koná 19.prosince a hosty jsou Vladimír "Boryš" Secký, Petr Přibyl a čtyři dudačky, které skutečně zahrají na pravé dudy novou úpravu písně "Můza, co mně volá" ze sólové desky Petra Jandy.