Jdi na obsah Jdi na menu
 


Boj o zlínskou radnici

(zlínská politická přetlačovaná v letech 1908 - 1946)

 

Předchozí kapitola Iv., část 4 – baťovskou stezkou - 1931

 

kapitola IV.

politický boj 1924 - 1944

část 5. autostradou zlínský svět

 

Zdroje, informace a podklady pro stať

 

Autostradou – zlínský svět

Poměry v sovětském Rusku Tomáš Baťa znal. Přesto, snad z euforie, komentoval na prvním povolebním zasedání zastupitelstva zlínský stav věci:

„Jsme jistě jediným městským zastupitelstvem na celém světě, kde při všeobecném a tajném právu volebním bylo zvoleno obecní zastupitelstvo bez jediného člena oposice, neboť nejsem ochoten považovati našeho dobrého přítele a předsedu dnešní schůze, pana katechetu Úlehlu, za oposici.“

Na volbách 1935 se toto – snad – příliš srdnaté prohlášení mohlo negativně podepsat. Stejně i krise, jejíž projevy jednodušší povahy vztáhnuly k baťovské radnici. Či ztráta rozhodného, charismatického leadera Tomáše Bati, který byl na radnici nahrazen suchopárným Dominikem Čiperou a v podniku často nepřítomným, rozevlátým Janem Antonínem Baťou.

Život byl boj a komunisté v něm získali jeden mandát. 106)

Mimo vzpomenutou brožurku „Baťa bankrot“ světovou knihovnu obohatilo ještě jedno antibaťovské dílo: „Botostroj“ Baťova reklamního grafika Svatopluka Turka. Vyšlo mimo Zlínsko, v Praze (nakl. Bohumil Janda – Sfinx) a bylo též zabaveno. 107)

 

Následovala soudní rvačka, která rozdělila čsl. intelektuály do dvou táborů. Za persekuovaného autora se postavili např. Karel Poláček, A.M. Píša, Josef Hora, Marie Pujmanová a Marie Majero.

Výsledek causy? Turek s Jandou roku 1938 definitivně prohráli a autorská práva vč. rukopisu absurdně přešla na Jana A. Baťu. Spor ovlivnil tvorbu výše jmenované skupiny spisovatelů, např. M. Pujmanová se střehla cokoliv ze svých děl dějově umístit do Zlína.

Vlastní „Botostroj“, přepracovaný s ohledem na nové podmínky a vůči Baťům tvrdší, vyšel celostátně roku 1955. Autor čile přihodil další dílko, „Bez šéfa“, popisující poválečné zlínské poměry. Obé zfilmováno.

V Německu, kde konkurenti už od poloviny dvacátých let trefovali Baťu různými podpásovými prostředky, vyšla kniha „Der unbekannte Diktator Tomáš Baťa“ (1928) od Rudolfa Philippa. O nestrannosti stále více nacionálně-socialisujících německých soudů se dalo úspěšně pochybovat – Jan A. Baťa neměl se svou žalobou šanci. Dílčích úspěchů dosáhnul Tomáš v Československu – mohl alespoň ukázat křiváctví nepřátel veřejnosti.

Autor hanopisu proti Baťovi Philipp před olomouckým krajským soudem.

Před časem způsobil velký rozruch neslýchaný hanopis jakéhosi Rudolfa Philippa „Der unbekante Diktator Thomas Baťa“, vydaný v Německu proti Baťovi.

Soudním řízením bylo zjištěno, že se Philipp dostal do Baťových závodů podvodným způsobem, vydávaje se za reportéra světového nakladatelství Ullstein v Berlíně, které však na pozdější dotaz firmy Baťa odpovědělo, že se musí jednat o nějakého podvodníka.

Výsledkem třídenního pobytu Philippova ve Zlíně byl pak obsáhlý hanopis téměř o 500 stránkách, obsahující nejpustší lži, pomluvy a nejhrubší urážky Tomáše Bati, snižování a hanobení našeho státu a obyvatelstva; hanopis – mající za účel vyvolati boykot  Baťovy obuvi v zahraničí – byl rozesílán určitými německými organisacemi zdarma veřejně činným osobnostem u nás a v celé řadě evropských států.  

Čsl. veřejnost a tisk z velké části odmítly s největším rozhořčením takový způsob konkurenčního boje pomocí řemeslných nactiutrhačů a celá řada našich listů vyslovila nepokrytě své mínění.

Troufalost Philippova šla tak daleko, že na několik těchto listů a na Dra. Podlipského, kterého pokládal za informátora tisku o jeho pamfletu, podal žalobu.

Jedna z těchto žalob a sice proti zodpovědnému redaktoru „Moravského Večerníku“ projednávala se před krajským soudem v Olomouci.

Obžalovaný redaktor Píšek a Dr. Podlipský odmítli jakýkoliv pokus o smír a nastoupili důkaz pravdy o obsahu článku, v němž tvrzeno, že Philipp vkládá svým informátorům do úst lži, které oni nepronesli.

Po provedení obsáhlých důkazů osvobodil krajský soud oba obžalované a odsoudil Philippa k náhradě všech útrat.

V odůvodnění rozsudku zjišťuje soud, že se oběma obžalovaným důkaz pravdy zdařil a to způsobem jak se to zřídka stává.   

V.P.

 

Zlín 15. května 1931

 

Všechny tři uvedené případy nesou několik společných znaků:

1.    Nejsou – vyjma „Baťa bankrotu“ – původně komunistické, i když KSČ se případů chopila a velmi ráda o nich na stránkách Rudého Slovácka informovala. Tím se dikce používaná  dílech stala nejen pevnou součástí předválečné protibaťovské slovní zásoby, ale pronikla i do senátu, parlamentu, poválečných odborných a ideologických textů.

2.    Jsou celorepublikové až nadnárodní.

3.   Jsou spoludílem konkurence. V případě německého „Neznámého diktátora Tom. Bati“ nešlo pouze o výrobce německé, ale o snahu zabrzdit celosvětovou expansi Baťova koncernu v době krise (nacismus se v plné síle vynořil až po prvních vydáních).

4.  Všechny vyšly za života Tomáše Bati, případně se jej osobně dotýkaly (Botostroj). Táhnoucí se soudní spory ale museli dořešit Marie Baťová s Janem Antonínem Baťou a teamem spolupracovníků.

Ekonomicky úmrtí Tomáše Bati 12. července 1932 neznamenalo přílišnou změnu. Baťovy závody šlapaly dál, krise zavírala kapacity konkurence a nutila propouštět. Nové vůdčí osobnosti v čele podniku – Jan A. Baťa, Dominik Čipera, Josef Hlavnička, Hugo Vavrečka a další přechod zvládnuly.

Jan Antonín Baťa k volbě starosty po komunálkách roku 1938

„Milí přátelé, pan Čipera to pěkně napsal,

děkuji Vám za tak nadšený projev důvěry. Hned však k návrhu musím prohlásit, že starostou nebudu. Pan Čipera píše, abyste zvolili za starostu z našeho středu muže, který je k tomuto odpovědnému úkolu nejschopnější a nejpovolanější. Když to tak chce mít, nemějte mi to za zlé, že vám navrhuji, abyste starostou města Zlína zvolili pana Čiperu. Já sám jsem velmi často přemýšlel nad tím, jak dobře obec vede a jak se zdarem vyřizoval to, o čem se mnohde silně pochybovalo. (…) Své úkoly plní pan Čipera dobře hlavně proto, že má k tomu vytrvalou a tvrdou povahu a dobré srdce k tomu.“

Mám tu několik čísel...

---------------------------------------------------

„Zkrátka je to muž, kterého Zlín potřebuje. Mám tu několik čísel za dobu, po kterou Zlín vedl:

Počet obyvatel ve Zlíně stoupl ze 26 350 v r.1932 na 45 000 v r.1937.

Počet domů vzrostl z 2480 na 3057. Živností bylo v r. 1932 na 500, letos 1118.

Obecní dluh klesl z 1 245 782 K na 1 095 349 Kč.

Obecní investice činily od roku 1932 do roku 1937 celkem 105 079 961 Kč.

Nové školní budovy dostaly ve Školní čtvrti Masarykova pokusná škola obecná a nově založené školy: obchodní akademie, odborná škola pro ženská povolání, jinojazyčná škola měšťanská, reorganisované živnostenské školy pokračovací a vyšší škola průmyslová (nové reálné gymnasium našlo zatímní útulek v budově Masarykových škol měšťanských).

Nové budovy dostaly ve Zlíně nově zřízené školy obecné na Letné, na Zálešné a na Dílech a měšťanská škola na Zálešné, pak v Prštném.

Počet žáků stoupl ze 2393 v roce 1932 na 8340 v roce 1937.

Na budování školství bylo zaplaceno přes 11 milionů Kč.

-----------------------

Řídit tak rychle rostoucí město, to opravdu vyžaduje muže

odpovědného, schopného a povolaného. Chcete-li pro starostenský

úřad muže nejlepšího, tož vám vřele doporučuji, abyste zvolili

Dominika Čiperu.“

dle prof. Milana Zeleného 

 Jiná situace nastala politicky. Zahynul zastupitel, radní a starosta.

Nástupce? Otázka do pranice. Nový majitel akcií podniku - Jan Baťa - se do funkce nehrnul. Jeho uvažování byla bližší skupinová práce a celosvětová mobilita. Jiný způsob aktivity nežli u spoluzakladatele firmy obnášel především dlouhodobé nepřítomnosti.

 5. srpna 1932 obecní zastupitelé zvolili do starostenského křesla vycházející hvězdu Baťových závodů Dominika Čiperu. Na politickou práci měl relativně více času, osobní přítomností dokázal město presentovat i v méně důležitých společenských aktivitách. Představoval pracanta v jádru lidského, který byl schopen poskytnout živobytí a určitý asyl těm lidem z továrně-městského teamu Tomáše Bati, kteří nedokázali vycházet s Janem (Gahura).  

V rychlosti dodejme, že Dominika Čiperu považujeme od 20. května 1938 za starostu Velkého Zlína, a to až do 2. září 1944. 108)

 

letani-egypt-37-(2)-web.jpg Major Ambruž jest po návratu do Baťova vítán starostou Zlína Dominikem Čiperou (vpravo).

 

Ve volebních výsledcích roku 1935 můžeme zaznamenat drobné překvapení – do hry se na okrese opět dostala jediná strana, schopná ve zlínské sféře oposice – KSČ. Tehdy – 19. května – se volilo současně do

16 ODPŮRCŮ VLÁDY V SSSR POPRAVENO.

z cyklu „Svět v srpnu"

 

Vojenské kolegium nejvyššího soudu Sovětského svazu provedlo ve dnech 19.-23. srpna přelíčení se skupinou trockistů, kteří se svými vůdci Zinoněvem a Kameněvem usilovali o odstranění nynějších politických vůdců Sovětského Ruska.

Obžalováni byli Grigorij Jevseněvič Zinověv, nar. 1893, Lev Borisovič Kameněv, nar. 1883, Grigorij Jeremijevič Jevdokimov, nar. 1884, Ivan Petrovič Bakajev, nar. 1887, Sergěj Vitaljevič Mračkovskij, nar. 1883, Ter-Vaganjan (Vagaršak), nar. 1893, Ivan Nikitič Smirnov, nar. 1880, dále Vitam Alexandrovič Drejcar, nar. 1894, Isaak Isaakěvič Reingold, nar. 1897, Richard Pikel, nar. 1896, Eduard Solomovič Golcman, nar. 1882, Fric David Krugljanskij, nar. 1897, Valentin Pavlovič Olberg, nar. 1907, Berman-Jurin (Alexander Omič), nar. 1897 a Nathan Lazarjevič Lurje, nar. 1901.

Podle oficiálních moskevských zpráv se zjistilo v předběžném i v soudním řízení, že na podzim roku 1932 došlo ke sloučení trockistických a zinověvských skupin a že teroristé v letech 1932 až 1936 soustředili všechnu svou činnost proti sovětské vládě a komunistické straně  a že podle pokynů Trockého a Zinověva provedli 1. prosince 1934 vraždu člena předsednictva ústředního výboru Sovětského svazu Sergěje Mironoviče Kirova a že připravili plány úkladných nástrah proti Stalinovi, Vorošilovi, Ždanovi, Kaganovičovi, Ordžonikidzemu, Kosiorovi a Postyševovi.

Všech šestnáct obžalovaných bylo odsouzeno k smrti zastřelením. Presidium ústředního výboru SSSR zamítlo žádost o milost, kterou všech 16 obžalovaných mu podalo. Rozsudek na všech odsouzených byl vykonán 25. srpna. O popravě všech šestnácti spiklenců se zachovává největší mlčení. Poprava prý se konala při úsvitu dne, a to v hlavním stanu GPU.    

Výběr 1936, str. 1132

Národního shromáždění, zemského zastupitelstva země Moravskoslezské a okresního zastupitelstva (politický okres Zlín ustaven k 1. říjnu 1935).

Mohlo za to (určitě) usilování o novou „Lidovou frontu“ proti nacismu, potom také (možná) sebevědomé vítězné prohlášení Tomáše Bati po uplynulých volbách a (snad) i politická nečitelnost nového zlínského teamu v čele s Janem Baťou za podnik a Dominikem Čiperou za podnik a město.

Baťovci proti „Lidové frontě“ spustili kontraakci – vlastní pojetí zajištění bezpečnosti republiky. Začali formovat „Klub průmyslové spolupráce“. Cílem stanovili rozvíjení společenských styků podnikatelů, působení na širší veřejnost v duchu spolupráce, odstranění třídního uvažování zaměstnanců a jejich nenávisti k velkopodnikatelům.

Oficiálně byl „Klub ...“ ustaven 1. listopadu 1936 na shromáždění moravských podnikatelů ve Společenském domě v Baťově. Zde odsouhlasili stanovy, které na jedné straně vytýčily úkoly a na straně druhé akceptovaly požadavky shromážděných aktérů (80 osob). Do konce roku se zaregistrovalo celkem 102 členů, společenstvo fungovalo až do r. 1942.

Konání „Klubu prům. spolupráce“ nevyvinulo na obyvatele tak výrazný politický tlak, jaký představovalo hitlerovské nebezpečí a postupná národnostní demontáž Československa.

Oblíbeným cílem komunistické propagandy se stal Jan Ant. Baťa a jeho dodnes tradovaná přízeň mussolinismu. Prapříčinou se může zdát objednávka italské armády z r. 1935 na polokanady v hodnotě cca 160 mil. Kč.109) Když k tomu vedoucí představitel závodů přidal organisování návštěvy berlínské olympiády (1936), měl na dlouhodobé hanění zaděláno. V komunistickém tisku se coby označení batismu okatě zabydlel termín „sociálfašismus“ a posloužil  i v následujících letech. 110)

Pověst nevylepšila a pomluvy nezastavila ani snaha německé obuvnické konkurence vytlačit Baťu z území „Říše“ – nacistický bulvár „Der Stürmer“ jej označil za žida 111) a vyzval obyvatele, aby ignorovali jeho zboží.

Svou knihou „Za obchodem kolem světaJan A. Baťa myšlenku batismu také příliš nepodpořil. Nadšení z čistých ulic, světa pořádku, rovných autostrad a bez žebráků vystřídala pochvala Italů : „Toto je to, co zde udělalo z národa lenochů a žebráků národ aspirující státi se prvním národem světa, nebo alespoň Evropy.“ 112)

trockiste-sssr-web.jpg

 

Zalekl se při editaci autor vlastního vzývání operetního mussoliniovského zřízení? Vzápětí ujišťuje, že není fašistou! Bombastický, časově posunutý návrat, navíc v jiném letadle, v textu neprobírejme.

 

V usilování o ochranu zlínských obyvatel před válečnými útrapami bychom upřímných snah ze strany Baťových závodů mnoho nenašli. Akce příliš zaváněly komerčním nátlakem:

1.         Závodní rozhlas minimálně dvakrát šlápnul značně vedle v souvislosti s anšlusem Rakouska.113) Poprvé vyzval k nákupu potravin a masa (15. března 1938), podruhé k pořízení ochranných protiplynových masek.

Interpelace senátora Mikulíčka ohledně protiplynových masek

Apel č. 1 vysloužil podniku senátní interpelaci (Nedvěd) k zahájení trestního stíhání v souvislosti s hlášením závodního rozhlasu.

S maskami to bylo složitější. Do říše absurdit brzy zapadly snahy vyplatit formou tohoto zboží odměny za práci. Pak problematický krok korunoval starosta Dominik Čipera – pořízení masek přikázal úřední vyhláškou. Uvedl v ní i místo nákupu – Obchodní dům Baťa.

2.         Mladí muži z BŠP byli zapojeni do předvojenské přípravy; současně se rozeběhla akce „1000 pilotů republice“. Branecká příprava postrádala švih, účast na ní bývala vynucována a scházeli lidé, kteří by ji kvalitně zajišťovali. Komerční skvrnu představoval povinný nákup uniforem v Obchodním domě Baťa za vlastní prostředky. Jak celé školní zaměstnání skončilo, dovedou si hlavně absolventi vojenských kateder živě představit – pořadovou přípravou a předváděním.

bsp-predvojenska-priprava-37-web.jpg

 

Baťovci byli nuceni vsadit - s ohledem na předchozí „šedivé“ causy a pod tlakem výsledků voleb 1935 – na psychologicky účinnější propagandu. Nabízely se dvě eventuality. Prvá představovala „starý“ styl – poukazování na to, čeho bylo dosaženo a co je nutné ještě udělat pro naplnění snu o „Velkém Zlínu“, tentokráte již stotisícovém. Druhá aktuálně do popředí vysunovala otázku záchrany republiky a hodnot v ní obsažených.

Optimum stálo někde uprostřed. Mnozí již brali překotný rozvoj města jako samozřejmost; navíc se po zeměkouli „neviditelně“ rozrůstaly desítky „malých Zlínů“, které absorbovaly většinu investic. Rezultát: zhodnotit, pochválit se, naznačit budoucnost.

Propagačně divočejší možnosti skýtala pomoc republice. Firma Baťa aktivovala zaměstnance a uskutečnila iniciativy v několika viditelných akcích:

1.         V červenci 1935 nabídla ministerstvu národní obrany, že pro zajištění ochrany před leteckými útoky zakoupí osm těžkých kulometů pro Zlín a stejné množství pro Otrokovice. Osud tohoto návrhu není znám.

2.         Jan Ant. Baťa se na spolupracovníky obrátil s výzvou k upisování půjčky na obranu státu. Do značné míry šlo o povinnou akci, ne nepodobnou pozdějším Fondům solidarity.

Důstojnické listy, 28. května 1936, č. 22, str. 6

Půjčka na obranu státu

Vojenská obrana potřebuje uskutečnění prací všech druhů a při nich najde chléb velký počet nezaměstnaných. Půjčka na obranu státu bude tedy novou půjčkou práce s tím toliko rozdílem, že její výnos bude mít konkrétní určení. Tato okolnost posílí důvěru občanů, neboť každého jejich haléře bude využito k obraně vlastních států hmotných i morálních.

Půjčka bude vydávána v dluhopisech 3% a 4,5%. Oboje dluhopisy budou umořeny slosováním v 50. letech, počínajíc rokem 1938. Ministr financí je zmocněn umořování kdykoliv zesílit a neumořenou posud část půjčky kdykoliv splatit dílem anebo zcela po tříměsíční výpovědi. Upisovací kurz určí ministerstvo financí. Úrokový výnos 3% dluhopisů půjčky na obranu státu jest osvobozen od daně důchodové a nemusí být uváděn v přiznání k této dani. Upisovatelé 3% půjčky obrany státu jsou také účastni daňové amnestie. Amnestie záleží v tom, že zatajené příjmy a výtěžky, jichž poplatník použil k úpisu půjčky obrany státu, jakož i zatajené obraty, odpovídající těmto zatajeným příjmům a výtěžkům nesmějí být dodatečně na léta 1935 a předchozí podrobeny přímým daním a dani z obratu a přebytkové, a proti upisovateli nesmí být zavedeno trestní řízení pro zkrácení těchto daní.

Daňová amnestie, s níž bude spojeno upsání půjčky na obranu státu, ulehčí svědomí mnohých poplatníků a každý příspěvek na tuto půjčku bude také přiznáním ke státu a projevem vůle přinést hmotnou oběť k obraně hranic.

http://www.smolkov.web2001.cz

Městskému důchodnímu úřadu začaly na účet přicházet příspěvky – v roce 1936 činily 129 017,40 Kč a v r. 1937 356 459,- Kč.

3.         Roku 1938 proběhla řádově větší operace, kterou jsme popsali v životopise Jana A. Bati – 30 mil. Kč republice.

4.         Politiku a možné válečné hospodaření probíraly některé odborné veřejné programy. Např. na Záložně proběhla přednáška dr. Jaroslava Stránského o mezinárodní politické situaci a postavení Československa. Nastalý stav hodnotila vcelku bez příkras a objektivně, bohužel nenašla hlubší odezvy.

Stejně nepatrný efekt přinesla přednáška v „Klubu průmyslové spolupráce“ 23. června 1938 na téma „Hospodářství a obrana státu“, kterou presentoval důstojník československé armády.

Odsunuté volby léto 1937 – květen 1938 /viz kap. Protibaťovské cestičky – Lidová fronta/ si nesly velmi, velmi zvláštní atmosféru. Tradiční prvomájové oslavy se nekonaly. Jan A. Baťa pouze přednesl projev v závodním rozhlase, odpoledne pod Velkým kinem nastoupili mladí muži a mladé ženy. Při volbách lidé splnili touhy levicových agitátorů a spojili se – kolem nejsilnější kandidátky, baťovské. Ta, i díky absenci komunistických zájemců, získala 100 % hlasů.

Málokdo si uvědomil, že nastalé rozložení sil  představuje optimální řešení pro příští vývoj – rušení standardních politických stran za druhé republiky, popř. jejich přímý zákaz v době okupace. Zlínského zastupitelstva se to citelně nedotknulo a dosavadní baťovský starosta D. Čipera mohl pod německou kuratelou vykonávat práci oficiálně až do září 1944, ve skutečnosti do 12. května 1945.

1.maj-38-web.jpg

Politickou akcí lokálního rozsahu (celostátně ji zaštiťoval Sokolský slet) se staly III. slovácké slavnosti (Hodonín; 5. a 6. června Hluk a Petrov; 13. a 14. srpna Lanžhot ...). Pod heslem: „Slováckem nepřítel neprojde – Slovácké slavnosti se musí stát mohutnou manifestací za obranu republiky“ se sešlo 4000 lidí. Vynořila se – jako vždy v letech ohrožení – husitská tradice.

Ve Zlíně proběhlo též několik veřejných akcí vyjadřujících odhodlání k obraně, např. valná hromada včelařů.

mobil.reservy-38-web.jpg

 

Po akceptování Mnichovské dohody dopadly na Zlín stejné potíže jako na zbytek Československa. Především bylo třeba pomoci vyhnaným z pohraničí. Ubytovací situace ve městě se dočasně horšila – po pár měsících se ji podařilo nedokonale vyvážit další špatností, nuceným odchodem Slováků do nové, klerofašistické Slovenské republiky. A emigrací židů, levice a antinacistů.

Na veřejnost se začaly obracet výbory pro pomoc vyhnancům. Šlo především o získání co největšího množství šatstva, prádla, obuvi a potravin.

Firma Baťa, aniž mohla počítat s připsáním nějakých politických bodů, se zapojila také. Bedny s potřebnými věcmi rozesílala do Ostravy, Valašského Meziříčí a Rožnova pod Radhoštěm. Do konce roku 1938 tato pomoc představovala hodnotu 80 tis. Kč; vše běželo i v roce následujícím.

Další republikově/protektorátně – zlínské politické vazby možno promítnout v určité míře kvality i na tomto webu, není třeba je zde opakovaně rozkrývat. Ministr Dominik Čipera, ministr Hugo Vavrečka, SNP, ....

JAB-a-Pirelli-38-web.jpg

 

Věková skladba populace v roce 1938 podle pětiletých věkových skupin (udáno v )

Věková

kategorie

Muži Ženy Celkem

a.p.

a.p.

a.p.

O - 4 roky

1 366 37,7 1 266 34,9 2 632 72,6
5 - 9 let 1 270 35,0 1 185 32,7 2 455 67,7
10 - 14 let 999 27,6 985 27,2 1 984 54,7
15 - 19 let 4 025 111,1 4 718 130,2 8 743 241,2
20 - 24 let 1 682 46,4 2 192 60,5 3 874 106,9
25 - 29 let 3 207 88,5 2 641 72,9 5 848 161,4
30 - 34 let 2 577 71,1 1 650 45,5 4 227 116,6
35 - 39 let 1 549 42,7 968 26,7 2 517 69,4
40 - 44 let 753 20,8 658 18,2 1 411 38,9
45 - 49 let 418 11,5 341 9,4 759 20,9
50 - 54 let 244 6,7 282 7,8 526 14,5
55 - 59 let 175 4,8 236 6,5 411 11,3
60 - 64 let 141 3,9 199 5,5 340 9,4
65 - 69 let 90 2,5 142 3,9 232 6,4
70 - 74 let 60 1,7 87 2,4 147 4,1
75 - 79 let 36 1,0 40 1,1 76 2,1
80 a více let 24 0,7 37 1,0 61 1,7
neuvedeno x   x   x  
Σ 18 616 513,6 17 627 486,4 36 243 1 000,0
Zdroje:  ČR-MZA - Brno; SOkA Zlín, AMZ, inv. č. 10329
Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole, tab. č. 15

 

Pokračování kapitola V., část 1 – pád baŤovského zlína

 

106)   Sběr kandidátek pro komunální volby 1935 na Zlínsku zajišťoval vládní rada Januštík. KSČ svou odevzdala pět minut před skončením lhůty, aby nebylo možno reklamovat osoby na seznamu ručitelů.

107)   Firma Baťa vedla v letech 1932–37 s tiskovými orgány KSČ 108 sporů. Většinu vyhrála (pouze v pěti případech ne). Roku 1938 bylo podáno dalších dvanáct žalob proti „Moravské Rovnosti“ a „Moravskému Slovácku“. Současně se pracovalo na dalších dvou causách proti „Rovnosti“ a třech proti „Slovácku“ – tyto spory se staly bezpředmětnými zákazem činnosti KSČ.

108)   Po okupaci zbytkového Československa vzniknul (nejen ve Zlíně) paradox – v čele většiny obcí stála zastupitelstva, zvolená demokraticky za první republiky. S německým dozorem, různě rozbitá persekucemi, kriminály a emigrací.

  Když Třetí říše začala věšet hlavu a vyhlásila totální válku, přišel čas tento stav restringovat – vyšlo vládní nařízení č. 51/1944 Sb. z. a n. o úřednické správě obcí. Kvůli tomu musel Dominik Čipera formálně odstoupit a starostenské místo přenechat Jaroslavu Gelovi.    

Při osvobozování města opět vystupoval jako starosta. Zůstalo to v symbolické rovině a pouze pár dní nato – 12. května 1945 – jej ve funkci vystřídal Josef Vávra – Stařík. Zvláštní figura, zapletená do válečných aktivit mnohých stran, tragického konce.

Vávra vedl město pouze dva měsíce, pak jej odhalili při veřejném shromáždění.

109)   Rudé Slovácko č. 10 z 9. listopadu 1935

110)  Např. Bohumil Kučera – Ideologie sociálfašismu (1959); v novodobém pojetí např. studie Stanislava Holubce, který zprofanovaný termín maskuje vykonstruovanými pojmy biopolitika a biomoc.

111)   První německé útoky proti baťovské konkurenci lze datovat rokem 1925; Baťa musel továrny v Ottmuthu po nátlaku nacistů prodat do norských rukou.

112)   J.A. Baťa – Za obchodem kolem světa

113)   Obsazení Rakouska německou armádou proběhnulo z 11. na 12 března 1938.