Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cygnusův úvod:

Projev šéfa Baťových závodů ku zárodečným příznakům světové hospodářské krise.

 T.B. se chopil odporování krisi opravdu razantně – hodlal řídit nejen výrobu, ale mít rovněž pod plnou kontrolou veškeré fáze obchodu se svými výrobky. Vše za předpokladu proslulé baťovské zainteresovanosti a pružné organizace práce.

S lehce ironickým průhledem ke způsobu obchodování dnešnímu můžeme vyzvat producenty čehokoliv, distribuující přes obchodníky/řetězce – zkuste si dělat vlastní cenovou a sortimentní politiku, prodejovou reklamu a t.p.!

Jak to vše dopadlo dnes víme – pár měsíců od níže vydané proklamace se všechny státy světa ponořily do temnot celních barier, volný obchod byl přiškrcen až vynulován. Nezbylo, než budovati závody v zahraničí. Tak se také stalo - Tomáš Baťa se svým nevlastním bratrem Janem vyrazili, plně v intencích Tomášova interview pro Hiradó (viz stať "Současné hospodářské problémy") burcovat liknavé kolegy v zahraničí vlastním příkladem.

Celní bariery nebyly zcela odstraněny až do druhé světové války.

Dnešní firma Baťa stále vyznává jako hlavní „konzervativní“ způsob prodeje – přes vlastní prodejny, které fungují v pronajatých prostorech i vlastních objektech. Určité, nevelké procento produkce běží do světa po linii velkoobchodníků-zprostředkovatelů, stejně to platí i naopak (Baťa prodává obuv cizích značek).

Obrazek

 

„A pak to půjde zase nahoru

 

K projevu Tomáše Bati, zveřejněnému ve Sdělení ze dne 15. června 1929

 

 

Dnes uveřejňuje náš šéf p. Tomáš Baťa výrazný projev. Jeho slova nám v prvé řadě osvětlují, proč ke krisi došlo, ona nám oznamují, jak dlouho potíže – (pokud lidská soudnost odhadnouti může) potrvají a ona nám prohlašují, že po tomto poklesnutí zase nastane doba rozmachu a velké výroby. V dnešním projevu

jest také ještě něco jiného. Tomáš Baťa poprvé veřejně oznamuje svůj záměr a své plány. Chce se odloučiti od dosavadního způsobu prodeje obuvi prostřednictvím velkých kupců, kteří svým spekulativním způsobem nakupování se snažili prospěti v prvé řadě sobě a pak teprve zákazníku – čímž v jedné době zahrnovali továrnu objednávkami až nad míru, jindy nepřicházeli s ničím a ohrožovali tím rytmický chod podniku.

To má nyní přestat.

Všude mají být stavěny prodejny, jimiž bude „odtékat“ denně určité množství párů bot. Toto pravidelné rozmísťování obuvi mezi zákazníky bude mít blahý účinek na stejnoměrný chod továrny, na stejnoměrný nákup surovin, čímž bude tovární kolos ušetřen od otřesů.

Chef neřekl, do jakých rozměrů půjde, kde si klade hranice, v kolika zemích, v kterých zemědílech budou zřízeny prodejny.

Jistě, že pracuje podle plánu, neboť praví: „do zimy budeme míti vybudovaných tolik prodejen, abychom vyráběli aspoň tolik, jako dříve a pak to půjde opět nahoru jako dříve.“

Jisto jest, že typické naše obchody, s černobílým, velkým „Baťa“ nad výkladem se dříve nebo později zjeví ve všech dílech světa. V Německu to již započalo. Pak snad přijde na řadu Francie, Anglie, Amerika také nebude opomenuta a asi se má rovněž osázeti prodejnami.

Budovat prodejny!

Zřizovat mnoho prodejen!

Otevírat je všude na celém světě, to jest, co čteme dnes v řádcích i mezi řádky Tomáše Batě. Jest to program a dílo, jež by vyžadovalo roky, ale chef s tím chce být hotov do zimy.

Úkol jest veliký a obtížný.

Obrazek

 

 

Nový projev našeho šéfa

Spolupracovníci!

Slyším a čtu mnoho dohadů o naší nynější situaci.

OCHRANNÁ OPATŘENÍ PROTI BAŤOVI

 

Předsedající:

Jaká ochranná opatření byste německému obuvnickému průmyslu navrhnul?
 

Walter Lövendahl:

Na to je pouze jediná odpověď: pracovat, pracovat a sice s rozumem. Podle mého mínění tkví devět desetin Baťovy síly v systému pásové výroby. Kromě toho si musejí němečtí průmyslníci konečně přivyknout na určitou míru specialisace. Pokud se ovšem alespoň vyzkouší to, aby se němečtí podnikatelé vzdali společných úmluv, což je asi to samé, jako by člověk dával dohromady psy a kočky a k tomu navíc i potkany a myši.
 

Celkově ale nevidím situaci německého obuvnického průmyslu jako bezvýchodnou. Spotřeba obuvi se může výrazně zvyšovat. Spolu s panem Baťou zastávám stanovisko, že je stále ještě velmi málo bot na světě. Jednotliví výrobci nemají vůbec zapotřebí si navzájem ubírat obchody; mohli by naopak všichni současně získat, pokud dosáhnou zvýšené spotřeby obuvi u zákazníků.

 

Citováno dle Die Deutsche Schuhindustrie; Berlin 1930, str. 212

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole  

 

Je třeba, abyste znali pravdu.

Opakuji, že nedostatek práce je tentokráte poprve, ale také naposledy zaviněn správou závodů.

Za hranicemi prodávali jsme naši obuv dosud hlavně velkým obchodníkům pro nedostatek vlastních prodejen.

Obchodníci mají tu zásadu, kupovati zboží ne dle toho, jak je potřebují, ale dle toho, jestli ceny stoupají nebo klesají. Vloni stoupaly ceny surových koží a následkem toho také ceny obuvi a proto kupovali obchodníci nad svoji potřebu ze strachu, že později by museli platit vyšší ceny. Letos surové kůže klesly a ovšem i ceny obuvi, a obchodníci nekupují ze dvou příčin, jednak, že mají ještě dosti zboží z loňska, nakoupeného ze spekulace, a za druhé myslí si, že později bude obuv ještě levnější.

U nás nekupují ještě z jedné příčiny. Zlobí se na nás, že otevíráme na celém světě vlastní prodejny a že jim tak budeme dělat konkurenci.

toho důvodu je u nás krise mnohem větší, nežli v závodech jiných, protože těm ostatním závodům připadly objednávky, které bychom dostali my.

Ale my za to proděláváme poslední krisi, protože obecenstvo kupuje boty v prodejnách ne ze spekulace, ale dle skutečné potřeby.

Naše krise potrvá tak dlouho, nežli nové prodejny budou vybudovány.

Všichni naši způsobilí spolupracovníci jsou u díla. Do zimy budeme míti vybudovaných tolik prodejen, abychom vyráběli aspoň tolik, jako dříve a pak to půjde opět nahoru jako dříve, jenomže bez krisí a přerušování práce.

 

Tomáš Baťa

Obrazek

 

 

 

Současné hospodářské problémy

 

interview listu „Hiradó“ s Tomášem Baťou

 

Zlín 29. června 1930

 

 V těchto dnech vyhledal chefa našich závodů p. Tomáše Baťu p. G. Herzog, člen redakce bratislavského listu „Hiradó“ a položil mu některé otázky, týkající se současného hospodářského života. Odpovědi i otázky jsou toho významu, že je uveřejňujeme také v našem listě:

Jaký jest Váš názor jako velkoprůmyslníka na světovou krisi a jak myslíte, že by se dala v Československu zmírniti?

Příčiny světové hospodářské krise? Jsou to papírové příčiny. Je to přece k smíchu, že mnozí lidé ztrácejí hlavu nad budoucností, že letos se očekávají znamenité žně.

Svět žil dlouho na základech neúměrně vysokých hospodářských čísel. Podnikatelé velkých států si zvykli na veliké řady nul ve svých knihách. Raději neprodávali, než by prodávali levněji. Dělníci si zvykli viděti v podpoře v nezaměstnanosti nejlepší záruku existence. Nynější stav je důkazem, že přirozené hospodářské zákony svojí váhou tlačí život na půdu skutečnosti.

Československo mělo štěstí, že se dostalo na tuto půdu již před 8 lety zásluhou ministra Dr. Rašína.

Jsme zemí, kde se žilo poměrně nejlevněji, která měla nejméně nezaměstnaných a která, díky své práci, byla na světovém trhu z nejlepších závodníků. Jsme pyšni v našem závodě, že k tomuto postavení pomáhala a pomáhá také naše práce.

Čím se má bránit Československo krisi? Prací! V krisi je třeba pracovat dvojnásob a za každou cenu, až konečně nalezneme základnu, kdy zákazník může kupovat, a tím obchod růsti. Naše zemědělská výroba by se měla zdvojnásobit a průmysl zečtyřnásobit – to by tak odpovídalo našim přirozeným podmínkám.

Považujete to za možné, že zamerikanisováním jiných podniků by se eliminovala vývozní krise v Československu?

Amerikanismus – to je prázdné slovo. Žádný -ismus ještě nikomu nepomohl a nepomůže. Především je třeba odhodlanosti, sebevědomí a optimismu podnikatelů a odpovědných hospodářských vůdců. Musí si uvědomiti, že za ně jejich potíže nevyřídí nikdo, a že jim také neutekou. Musí spoléhat na vlastní sílu a práci, protože jenom tak lze nalézti způsob, jak si trvale udržet export.

Co soudíte jako člověk o následujícím: Podle usuzování mnohých lidí, při racionalisaci továren způsobují stroje to, že se lidé stávají zbytečnými, čímž vzrůstá nezaměstnanost a klesá nákupní síla, což může vésti k úplnému zhroucení dosavadního hospodářského a společenského řádu lidstva?

To jsou zbytečné obavy. Pracovat racionelně znamená vykonávat s vynaložením malého množství námahy mnoho práce. Znamená to pracovat rozumně a rozumná práce nikdy není nebezpečím. Potíže jsou pouze v tom, že se racionalisuje málo. Potřebovali bychom zejména racionelní práce v obchodech. A o co jde, je rozdělovat správně výsledky práce mezi zákazníky, levnější cenou, mezi zaměstnance vyšší mzdou a mezi závody správnými investicemi.

Vedoucí politikové všech evropských států jsou proti celním zdem, a přece jsou tyto zdi stále zvyšovány. Jak si představujete možnost: teorii a praxi přivésti v soulad?

Tento rozpor mezi teorií a praxí spočívá v tom, že zákonem a politickými zákroky lze mnohem spíše nadělat z výkonných podnikatelů nevýkonné, nežli naopak. Přemrštěná cla jsou hradby, ze které se schovávají neschopní podnikatelé, kterým se podařilo přesvědčiti státníky, že zájem státu je, chrániti jejich neschopnost. Odpomoc tu mohou přinésti stateční státníci, kteří si uvědomí, že stát může růsti a vzkvétat jen schopností a silou a stateční podnikatelé, kteří v každé zemi vyburcují liknavé kolegy.

Obrazek

 

 

 

Morální aspekt současné krise

 

Tomáš Baťa proslul mimo spoustu jiných výroků i větou, že žádná ekonomická krise neexistuje, že vidí pouze krisi morální. Dnes se touto větou mnozí ohánějí a v nejvyšším vytržení zadávají internetové odkazy, aniž by hlouběji chápali, co tím měl největší zlínský továrník na mysli.

Za prvé:

Tomáš Baťa nesnášel spekulaci. Uznával práci, která přináší hodnoty, t.zn. těžbu, zemědělství, tovární výrobu a služby. Z poslední skupiny vylučoval parasitní činnosti jako (dnešní terminologií napsáno) finanční poradenství, makléřství a pojišťovnictví.

Jde o to udělat z podnikání á a obchodu celoživotní zaměstnání, ne pouze příležitost olupovat v něm po několik let lidi a pak se odebrat na odpočinek.

T.B.

Pokud přihlédneme k tomu, které instituce nejvíce tyjí z dnešní hospodářské situace státu a podniků, je tento přístup stále aktuální.

Za druhé:

Míněním T. Bati bylo, že továrnu nebuduje ku zvýšení blahobytu vlastního, ale celé oblasti, resp. Moravy, resp. Československa. Úspěšný podnikatel si z prosperity neměl pořídit Ferrari, Lamborghini, tryskáč a začít budovat hrad na Šumavě.

První podmínkou prospívání našeho závodu je, abyste se nedomnívali, že závod je jen Váš a jen pro Vás. Závod náš také nebyl k tomu účelu zbudován, aby zajistil existenci jen jeho zakladatelů.

Nebylo to jednou, co jsme byli odhodláni životy své obětovat ve prospěch závodu, a jeden také z velké části jemu za oběť již padl. To se nedělá jen proto, abychom si zajistili chléb.

Závodem naším přinášíme nový, do toho času nepoznaný život do našich krajů, všeobecný blahobyt a vzdělání našemu lidu.  

T.B.

Zisk měl být užit ve prospěch obcí, ve kterých probíhala výroba a zaměstnanců v továrně, na jejichž bedrech spočívala veškerá činnost. Ubytování, nemocnice, kina a volný čas, funkční infrastruktura – tak znělo baťovské morální využití podnikání.

V současných zbytcích post-baťovských podniků nepozorujeme intensivní činnost ve prospěch trojměstí Zlín – Otrokovice – Napajedla. Po obuvnických závodech se slehnula země, kuponové ZPS vlastní Italové a mimo drobností se zde neangažují, PSG (bývalé stav. oddělení fy. Baťa/Stavosvit) mimo pozůstatků „gottwaldovského“  názvu sponsorují pro ně reklamně přínosné, rozvojově ovšem nesmyslné hokejisty, Centroprojekt (projekce Baťa) alespoň spolufinancuje baťovskou literaturu, německý Barum Otrokovice pro obec také nestaví, stejně jako napajedelská Fatra.  

Abychom jednostranně nekřivdili – současný daňový a odvodový systém přímé financování neumožňuje. Podniky musejí využívat cestiček reklamy, popř. nadací a občanských sdružení. To jim ale nebrání investovat do vlastních projektů, které by mohly sloužit veřejnosti.