Jdi na obsah Jdi na menu
 


ČESTNÉ OBČANSTVÍ ZLÍNA A GOTTWALDOVA

(Naše pravda, asi 1988)

 

Udílení čestného občanství má v našich městech a vesnicích už dlouhou tradici. Také město Gottwaldov, bývalý Zlín, má své čestné občany a sledujeme-li udělování této zvláštní pocty zpět do minulosti, setkáme se s dvaceti osobami, které byly takto vyznamenány. V době trvání rakousko-uherské monarchie udělili ve Zlíně čestné občanství šesti osobám, za první republiky se tento akt uskutečnil také šestkrát, po r. 1945 jmenovali dalších osm čestných občanů. O udělení čestného občanství vždy rozhodoval nejvyšší representativní orgán správy města – městské zastupitelstvo, po roce 1945 plénum městského (místního) národního výboru.

 

Prvním čestným občanem byl jmenován profesor T. G. Masaryk. Jako poslanec vídeňského parlamentu zvolený v roce 1907 ve volebním obvodu, do kterého patřil také Zlín, udržoval Masaryk trvalé spojení se svými voliči a v zájmu rozvoje Zlína podnikal potřebné intervence a jednání u centrálních úřadů ve Vídni. Čestné občanství Zlína mu udělili 25. února 1910 jako ocenění „jeho zásluh nejen o město a vůbec celý volební okres, nýbrž o celý národ, jeho zásluh o pokrok a očistu“. I v dalších letech trvalo spojení Zlína se svým poslancem a Masaryk měl významný podíl i na tom, že r. 1913 státní orgány ustanovily Zlín sídlem soudního okresu.

 Za první světové války, v době nejhorší persekuce, rozvinuly rakouské úřady nenávistnou kampaň proti emigrantu a velezrádci Masarykovi a zlínské městské zastupitelstvo muselo pak pod hrubým nátlakem v únoru 1916 prohlásit, že Masaryka nelze považovat za čestného občana. Toto vynucené prohlášení anulovali ještě za monarchie: na samém sklonku jejího trvání, dne 27. října 1918, na veřejné schůzi proklamováno, že Masaryk „městu nikdy čestným občanem býti nepřestal“.

 Stejného dne, 27. října 1918, ještě před pádem monarchie a vyhlášením československé samostatnosti, jmenováni další čestní občané Zlína: GUSTAV HABRMAN, VÁCLAV KLOFÁČ, KAREL KRAMÁŘ, FRANTIŠEK STANĚK a ALOIS JIRÁSEK. V atmosféře nadcházejících převratných změn tak Zlín udělením této pocty vyjádřil vděčnost a znání přením českým politikům „za neochvějnost a svornost v boji za svobodu národa“, tedy za jejich činnost v zápase proti nenáviděné monarchii, především v letech 1917-1918. A. Jiráska čestným občanstvím uctili coby představitele „českého spisovatelstva, které k tomu velikému boji učinilo první vyzvání“. Dodnes se dochovaly některé děkovné dopisy za udělení čestného občanství, např. list A. Jiráska.

 Obrazek

 V radostně vzrušené atmosféře po vyhlášení samostatné republiky čestné občanství udělili dvěma zdejším občanům. Stalo se tak 12. listopadu 1918 a prvním z vyznamenaných se stal FRANTIŠEK ŠTĚPÁNEK, původně učitel a posléze zakladatel jedné z významných zlínských obuvnických továren. Od roku 1908 a svým rozhledem, hospodářskou aktivitou i pokrokovou politickou orientací se výrazně zasloužil o mnohostranný rozvoj města. Zároveň s ním čestným občanem jmenovali i TOMÁŠE BAŤU a ve zdůvodnění této pocty se u něj vyzdvihují především zásluhy o zajištění pracovních příležitostí pro dělníky.

 Příští akt udělení čestného občanství Zlína se uskutečnil až po šestnácti letech, když městské zastupitelstvo přiřklo 26. ledna roku 1934 tuto poctu JANU ČERNÉMU, moravskoslezskému zemskému presidentovi a ministru vnitra. Motivy tohoto jmenování jsou dosti zřetelně vyřčeny v příslušných dokumentech – od vlivného funkcionáře státní správy totiž město očekávalo pomoc při svém úsilí umístit ve Zlíně sídlo politického okresu (dodejme, že v příštím roce 1935 se tento záměr uskutečnil a Zlín se stal správním centrem nově vytvořeného okresu).

 Vzápětí po Černém hned 24. dubna 1934 jmenovali čestným občanem města i Jana Antonína Baťu. Pohnutky k tomuto aktu jsou zjevné, neboť šlo o všemocného člověka, který se krátce před tím stal šéfem Baťových závodů. Za své postoje v letech druhé světové války, kdy pomáhal hitlerovskému Německu a odmítal spolupráci s exilovým odbojem, potom J.A. Baťu odsoudili. V této souvislosti v červenci 1947 projednával zlínský Národní výbor návrh na „oduznání“ jeho čestného občanství, ale nedovídáme se už, zda otázka dalšího trvání čestného občanství J.A. Bati byla nakonec dořešena.

 Návštěva presidenta republiky Dr. Edvarda Beneše dne 18. června 1936 se stala příležitostí k udělení čestného občanství Zlína, které téhož dne schválila schůze městského zastupitelstva. Za nacistické okupace však německé orgány tvrdě prosazovaly požadavek na zrušení tohoto čestného občanství. Zlínské zastupitelstvo se pokoušelo nátlaku čelit a svým usnesením v září 1939 schválilo jen neslané nemastné prohlášení, kterým se vyhýbalo jádru věci. Vzápětí však okupanti přišli se striktním příkazem Benešovo čestné občanství zrušit; nezbývalo, než se podřídit a usnesení v tomto smyslu přišlo v lednu 1940. Po osvobození tento násilný čin anulovali a 7. září 1945 platnost čestného občanství E. Benešovi obnovili.

 Dalším čestným občanem Zlína se stal 9. května 1938 DOMINIK ČIPERA, starosta města od roku 1932 a současně generální ředitel (prokurista) Baťových závodů. Hospodářský a stavební růst Zlína ve 30. letech propojil s růstem významu města, které fungovalo od r. 1935 jako sídlo politického okresu a r. 1938 se připojením Kudlova, Louk, Mladcové, Prštného a Příluk rozrostlo ve Velký Zlín. Úsilí o spojení okolních obcí se Zlínem trvalo řadu let a úspěšné dovršení tohoto záměru v květnu 1938 se stalo příležitostí ke zvláštnímu ocenění starosty města.

Obrazek

V rušném ovzduší poválečné obnovy a budování republiky jmenovali dne 25. ledna 1946 čestným občanem Zlína BOHUMILA LAUŠMANA, a to, jak zdůrazňováno – jako „uznání jeho zásluh o znárodnění průmyslu“. Laušman jako ministr průmyslu stál tehdy v čele důležitého resortu, kam náležely znárodněné průmyslové podniky, mezi nimi i n.p. Baťa. (Později jej StB unesla z exilu, v roce 1957 odsoudila na 17 let žaláře a v roce 1963 ukončila jeho život ve věznici v Ruzyni. Pozn. C.)

 Na podzim téhož roku čestné občanství Zlína udělili ministerskému předsedovi Klementu Gottwaldovi. Stalo se tak na plenárním zasedání Místního národního výboru Velkého Zlína v den Gottwaldových 50. narozenin 23. listopadu 1946. V diplomu předaném Gottwaldovi se prohlašuje, že toto čestné občanství „jest projevem obdivu za Vaši neúnavnou práci při hájení zájmu všech pracujících vrstev našeho národa, za Vaši vynikající účast za války v zahraničním odboji v Sovětském svazu a za velké zásluhy, které jste získal jako spolutvůrce vládního programu košického a jako spolubudovatel a hlavní iniciátor dvouletého plánu výstavby naší drahé Československé republiky. Žádáme Vás proto, abyste přijal tento projev nejvyšší občanské pocty, kterou Vám demokratické obyvatelstvo našeho města Zlína může poskytnouti.“

 V novější době se významné pocty čestného občanství města Gottwaldova dostalo třem sovětským občanům, jejichž jména jsou spojena s partyzánským odbojem v době německé okupace a s osvobozením města. Čestným občanem jmenoval Národní výbor PETRA PETROVIČE JEGOROVA, který působil v roce 1945 jako vojenský velitel v osvobozeném Zlíně; spolu s ním je gottwaldovským čestným občanem i DAJAN BAJANOVIČ MURZIN, známý partyzánský bojovník a velitel 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky, a dále také TERENTIJ FOMIČ UMANSKIJ, jenž velel jednotkám Rudé armády, které osvobozovaly Zlín 2. května 1945.

 Obrazek

 

 V letech osmdesátých vyjádřilo město Gottwaldov udělením svého čestného občanství zvláštní úctu třem svým občanům, osobnostem, jejichž život a umělecká tvorba jsou pevně spjaty s naším městem, ale zároveň jejich dílo náleží celé naší národní kultuře. Od 23. října 1986 jsou čestnými občany Gottwaldova režisérka, národní umělkyně HERMÍNA TÝRLOVÁ, režisér, národní umělec KAREL ZEMAN a přední tvůrce našeho průmyslového návrhářství, národní umělec  ZDENĚK KOVÁŘ.

 

 Čestní občané města   Zlína S E Z N A M 

dle Zdeňka Pokludy