.... byly i některé jiné hodiny zajímavé.

Kadlčík, pěvec z Moravských učitelů .... učil nás zpívat, učil nás technice zpěvu, jak jej pěstovali ve sboru.

Nadýchni se. Nevydávej více hlasu nežli potřeba, abys vydržel pasáže. Nadýchni se dosti, abys nevyšel z dechu. Všichni naráz. Otevírej ústa tak a tak. Á zpívej jako á, ne jako ó. Co tě napadá. Á, to je knedlík v ústech. Ó, to je knedlíček. Pro Ú musíš sešpulit ústa, takto, pohleď – Ú, ještě jednou. Ostatní ticho – Ú ....

Učitel Kadlčík ve svém zpěvném rozhorlení byl celý rozčilen.

No, naučili jsme se to nakonec mnozí. Někteří ne.

A s těmi se ani moc neobíral.

I to jeho do-re-mi-fa-so-la-si-do, ačkoliv to bylo jako kus slámy v hubě, jsme sežvýkali. Však on tomu rozuměl, že takového haranta žádná sláva sboru neudrží v pozornosti dlouho, a proto nás nechal zpívat – a zase jako Moravské učitele – „Večerní zvon" nebo „Zahučaly hory".

Tří, pěti, sedmihlasně? Pane, když jsme  šli ze školy, bavil se o tom celý Zlín, jaký to byl ve škole zpěv. Nezavírali, otevírali okna.

 A hleďte: ta samá třída, jako byla, když před naším zpěvem okna zavírali ....