Deník jedné malé ztracené existence

Chtěla jsem psát o něčem, co se mi stalo, o tom, jak mě na divadelním představení Rychlých šípů nazvali sosnou nebo tak. O něčem, co se mě dotýká, co je hezké nebo ošklivé, zkrátka o něčem, o čem můžeme mluvit. 

Myslím, že nebudu. Svět se zbláznil, držte se. Dnes se budu rozohňovat nad nespravedlivostí světa. Že nic nového? Že to dneska dělá každý? Jako odpověď na utajené podepsání dokumentu ACTA možná. Ale kdo vám řekne, o co všechno doopravdy přijdete? Ani já ne.

Asi většina víme, o co jde v dokumentu ACTA. (Kdo neví, googlí.) Většina taky víme, že v ČR byla tajně podepsána. Má bránit pirátství. Ale jak? 

Představte si situaci - stejně jako já milujete hudbu. Stáhnete si skladbu Rammstein a v nejlepším případě jste pokutováni. Situace druhá - máte malou blbou sestru, kterou z duše nenávidíte. Ona si stáhne písničku od Justina Biebra. Jako by nebyl dostatečný trest za to, že jste jí naučili stahovat hudbu, když vám ona písnička hraje dvacetkrát u ucha. Ještě musí přijít policie a drapnout vás. 

Tímto nechci říct, že je Justin Bieber špatný. Jen si osobně myslím, že dvacetkrát dokola slyšet Baby baby ohhhh... je mnohem lepší z nekvalitního porna než od něj. 

A o co všechno přijdu já? O možnost stáhnout si další díly 5. série Stargate (SG1), které jsem nestihla dokoukat v svobodném světě. O možnost, stáhnout si další písničky od Taylor Swift, které si pouštím, když mám deprese a přemýšlím, jestli neopustit mého jediného *Anděla*. 

Jo, je to tak. Občas - čím dál častěji - nad tím uvažuji. Miluji ho šíleně a asi i věčně, ale dělá věci, se kterými nesouhlasí. A dělá je proto, že si myslí, že já bych je schválila nebo proto, že mě se budou líbit. Anebo proto, aby mě nezranil tím, že je neudělá. Nesouhlasím s tím, není z těch, co by měli ohnout hřbet. Když to nechce dělat, ať mi to řekne. Půjdu mu z cesty, když o to požádá.

O co ještě přijdu? Vzhledem k tomu, že jsem nevytvořila základní strukturu tohoto blogu, asi i o něj, tedy o poslední místo, kde mohu v klidu říct, co si myslím. 

Upřímně? George Orwel měl pravdu, když psal 1984. Alespoň v některých věcech. Big Brother vám začne prolézat maily, blogy, stránky. Všechno. Uvidí vás. Uslyší vás. Nebudete si moc ani zpívat ve sprše. Nebudete se ani moct nadechnout, vzhledem k tomu, že technicky vzato je to krádež kyslíku. Vy přece kyslík nevytváříte, nebo ano? 

BIG. BIG. BIG. BIG. BIG. BIG. BIG. BIG. BIG.

Vítejte ve světě zítřka. Vezmou nám právo stahovat muziku a filmy. Pak nám vezmou právo se k tomu vyjádřit. Pak udeme muset umět počítat, jak oni chtějí. A pak přijdeme i o právo existivat.

Přesně takhle to skončí. Válka je mír. Svoboda je otroctví. Big, big, big. Hodně štěstí. Uvidíme se v příštím životě, na té druhé straně. Až z nás budou zvířata.

Chci pro sebe malý průzkum. Kdybyste se měli k ACTA, SOPA apod. vyjádřit, vyjádřili byste se věřejně anebo byste něchtěli, aby někdo znal váš názor? Nezáleží na tom, zda jste pro anebo proti - každý máme právo na názor...