Nebuďte blbý, děcka...
3. 8. 2011
Doplatíte na to, tak jako já. Nikdy (!) nechoďte na přednášku o jakémsi povstání v květnu 1945 s očekáváním, že si něco budete pamatovat nebo se aspoň pobavíte. Pamatuji si, že pátý květen toho roku byla sobota. Jinak jsem byla sice dějepisně obohacena, ale pochybuji, že si za týden z přednášky toho pána něco pamatovat budu... Hrůůůza.
A proč já blbka tam šla? Protože jsem byla nadšená, že nebudu sedět doma, ale budu něco dělat. Že začnu žííít!
Bezvadný žačátek, jen co je pravda. Ale na stranu druhou, měla jsem sama ze sebe dobrý pocit.
Pořád si myslím, že Praha je nejlepšejšiovatější, ale začínám víc chápat domorodé obyvatele...
Taky se s nima víc bavím. Spolužáci jsou vlastně veselá kopa, jen nesedět s pohledem zavrtaným v lavici. Na tohle jsem měla přijít dřív! Bože, díky, žes mi dal život, díky že mám možnost ho prožít. A já moc chci.
Proto odsud vypadnu při nejbližší možnosti do Prahy, třeba studovat. A hlavně se bavit!
Ne že bych se potřebovala opít do němoty... Nepiji.... Ale... Bodl by vaječňák. Nebo rum a nebo whisky.
Slečna je fajnšmker... ;) Když už, tak ať mi to za to stojí.
Život. Takhle voní život. Ahoj, živote!
Jakže? Po večeru, po prázdné ulici, po stmívání a po lehkém větříku. Miluji tu vůni... A po benzinu...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
