24. kapitola
9. 10. 2011
V hloubce ukryté jeskyně byly daleko zpustlejší, než Viper očekával. Na zdech se srážela vlhkost, kamenná podlaha byla plná kaluží a všude se vznášel těžký pach smrti a rozkládajících se těl. Viperovy instinkty byly napjaté. Byl blázen, že se s Shay pustil do těchto míst. Každým okamžikem je mohl objevit Styx a předhodit je Anassovi ke svačině bez nejmenších výčitek svědomí. Měl by Shay vzít přes rameno a prchat jako o život.
Bylo to k uzoufání. Bohužel nemohl popřít fakt, že je žádný útěk nespasí, dokud nezjistí, zda není Evor ve spárech Havranů.
Pokud ho mají... tak by ani nejrychlejší běžec na světě nedostal Shay do bezpečí.
Sakra, sakra, sakra.
Přiblížili se k velké jeskyni. Ucítili lidský pach, ve kterém se mísilo zoufalství se zkázou.
Viper na chvíli zaváhal, jako kdyby nechtěl, aby byla Shay svědkem takové hrůzy. Jeho zakolísání však přimělo paličatou Shalott, aby kolem něj proklouzla a podívala se do míst, odkud ona beznaděj přicházela.
"Lidé," vydechla překvapeně, když v temných stínech rozeznala vyzáblé postavy, válející se na vlhké zemi. "Proč neutečou?"
Viper se ušklíbl a ukázal na podlahu, posetou injekč-ními stříkačkami. "Podívej se zblízka, zlato."
"Drogy." Zmateně se k němu obrátila. "To jsou narkomani?"
"Ano."
"Ale... co tady dělají?"
Tesáky se mu prodloužily, když ho dostihla syrová pravda. I když si vytvořil jistou hypotézu, na co potřebuje Anasso Shayinu krev, stejně jí nechtěl uvěřit. Část jeho mozku se odmítala smířit se skutečností, že kdysi výjimečný mocný vůdce klesl tak hluboko.
Těkal pohledem po vyhublých postavách blízkých smrti. Jeho naděje umřela.
Anasso se už dostal za okraj propasti.
"Ničí kdysi velkého vůdce," odpověděl na otázku roztřeseným hlasem. V srdci cítil zradu. "Kvůli tomu jsi pronásledována, Shay. Náš... vůdce se stal závislým, stejně jako tito lidé jsou závislí. Jejich krev ho pomalu, ale jistě zabíjí."
"Zabíjí?" Obrovské překvapení v její tváři by u něj jindy vyvolalo úsměv, ale okolnosti byly tragické. "Nevěděla jsem, že je to možné."
"Upíři se s takovými věcmi moc nesvěřují," řekl ironicky. "Před našimi nepřáteli by nám to mohlo ublížit."
"Takže když pijete lidskou krev, můžete se nakazit od infikovaných jedinců a stát se závislými?"
"Toto nebezpečí hrozí," přiznal. "Nestává se to často, ale takový upír je potom potrestán smrtí."
"Ale proč ho zabijete, když už je stejně odsouzen k smrti?" divila se Shay.
"Protože před smrtí zešílí. V minulém století se jednomu závislému upírovi podařilo zmasakrovat celou vesnici v Číně, než za ním bylo vysláno komando, aby ho zlikvidovalo."
Shay se na něj nehnuté dívala. "Očividně ne všechny čeká trest smrti."
Viper sebou trhl. "Všechny ne."
Zachvěla se a objala rukama svůj štíhlý pas. "Stále nerozumím tomu, jak to se mnou souvisí. Moje krev není nečistá."
"Právě naopak."
"Co tím chceš říct?"
"Léčí," řekl prostě a zaťal pěsti. Jak rád by sevřel prsty kolem Anassova krku. "Sama jsi to říkala, lásko. Kromě mrtvých může tvá krev vrátit zdraví všem. Máš být obětována, stejně jako tvůj otec."
Zbledla, když si uvědomila opravdové nebezpečí, které jí hrozilo.
Pouze ona mohla spasit legendárního vůdce. A který upír by neutopil celý svět v krvi, aby ji přinesl jako oběť?
Chtěla něco říct, ale vzduch se náhle ochladil. Viper ji bleskurychle ukryl za svá záda a otočil se k přicházejícímu upírovi.
"Viper má pravdu," řekl Styx. "Tvoje krev má nedozírnou cenu."
"Poznal jsem tvůj příchod podle odporného zápachu, který tě doprovází," štěkl mu do tváře Viper.
"Nemusíš být tak hrubý, Vipere," řekl Styx chladně.
Shay se bez rozmýšlení prosmýkla kolem Vipera a s rukama v bok a rozzuřeným obličejem se ohradila. "Že nemusí? A proč ne, ty podlý, slizký, odporný zjeve?"
"Shay, nedělej to," varoval ji Viper, popadl ji kolem pasu a znovu ukryl za svým mohutným tělem.
Co si ta ženská myslí, že dělá? S šéfem klanu nemohla soupeřit, zejména s tímhle ne.
Náhle ucítil, jak mu vsunula do dlaně dýku.
Nu... to bylo něco. Záměrně odvedla Styxovu pozornost, aby mu potajmu předala zbraň. Jednou ji bude muset přestat podceňovat.
Držel dýku podél těla. Styx přistoupil blíž a pozoroval Shay téměř smutným pohledem.
"Duchaplná a krásná," řekl. "Není divu, že tě upoutala, starý brachu."
"Shay pro mě znamená víc než pouhou zábavu," opravil ho Viper. "Kde jsou Havrani?"
Styx se nenechal rozptýlit a zastavil se dost daleko od Vipera, aby na něj nemohl nečekaně zaútočit. Vždycky byl velmi obezřetný.
"Poslal jsem je, aby zablokovali všechny východy."
Viper lehce zvedl obočí. "Přišel sis pro Shay sám? To je od tebe velmi milé."
Bronzové rysy Styxova obličeje maličko změkly, ale stejně vytáhl meč z pochvy. "Nechci s tebou bojovat, Vipere."
"Taky nejsem z našeho souboje nadšený, Styxi, ale nejsem jeden z tvých poslušných Havranů. Nevzdám se lehce."
Manévrujíc doprostřed jeskyně, kde bylo víc prostoru pro práci s mečem, ho Styx pozoroval s nečitelným výrazem na tváři. "Jak jste našli tuto jeskyni?"
"Podle pachu. Jak jistě víš, Shalott je schopná všechno vyčenichat." S těmi slovy bleskurychle vyrazil s namířenou dýkou proti Styxovu meči. Byl lehce odražen, ale podařil se mu prudký úder pěstí do nepřítelova žaludku.
Styx zamručel, ale zůstal pevně stát a oháněl se mečem nad hlavou tak prudce, že donutil Vipera k ústupu. "Ani já jsem lidský pach nezacítil," řekl.
"Tvrdíš, že jsi o téhle žumpě nevěděl?" zeptal se pochybovačně Viper.
"Nevěděl. Možná jsem měl podezření, to ano. Strach, to ano. Ale nic jsem nevěděl."
Viper učinil další výpad, i když neměl velkou šanci Styxe zranit. Toužil pouze ochránit Shay.
Bude je muset odsud dostat. Nějak.
S neporušenou tělesnou schránkou.
Šance byly mizivé.
"A stále ještě věříš, že Anasso může být vzkříšen do své minulé slávy?" Prudkým pohybem hlavy ukázal na pro pletenec lidských těl na podlaze. "Už ho nelze zachránit. Styxi. I když bude vyléčen, sám před sebou se nespasí. Popíráš to?"
Styx potichu zasyčel. "Ne. To nepopírám."
Viper překvapeně zamrkal. Nebyl si jistý, jestli slyší dobře. "Chceš tím říct, že i pro tebe je Anasso beznadějný případ?"
Tmavé oči pomalu zabloudily k lidským troskám. ,,Přiznávám, že jsem byl oklamán a zmanipulován. Oporou mi vždycky byla víra, ale teď jsem ji ztratil."
"Mluv jasně, Styxi," vyzval ho Viper a pevně svíral dýku. "Nechci, aby mezi námi došlo k nedorozumění."
Styx vzdychl a sklonil meč. "Nebudu ti stál v cestě jestli vezmeš Shalott a odejdete odsud."
"A co Havrani?" zeptal se Viper.
"Já..." Všichni ztuhli, když vzduch zaplavil odér odporné hniloby. Viper se přikrčil a připravil se na útok. Styxův napjatý výraz mu prozradil, že zřejmě dojde k boji. Zamrazilo ho v zádech.
Nebezpečí však jen cítil, ale neviděl vůbec nic.
Pohlédl na Styxe. "Co je to?"
"Anasso. Ucítil Shalott."
"Sakra. Musíme vypadnout."
Otočil se k Shay, ale uviděl, jak ji halí temnota. Vztáhla k němu ruce. "Vipere," zašeptala, ze rtů jí unikl výkřik a sesula se k zemi jako hadrová panenka.
"Ne!" Poklekl k ní. Měla pravidelný tep, ale ve tváři byla bledá, pokrytá studenými krůpějemi potu. "Shay! Mluv se mnou!"
Po jeho boku stanul Styx. "Je v moci Anassa."
Chlad sevřel Viperovi srdce. Věděl, že starý upír disponuje většími pravomocemi než obyčejní démoni, ale nenapadlo ho, že by na dálku mohl dosáhnout na jiného tvora.
Přitiskl si Shay k hrudi. Její dlouhý cop se mu ovinul kolem paže.
"Jak ji mohu zachránit?"
"Musíme ji vzít k němu," řekl tiše Styx.
Viper zvedl prudce hlavu a nenávistně se na bývalého přítele podíval. "Nikdy."
"Jenom Anasso ji může zprostit své nadvlády."
Viper ustoupil a zuřivě vycenil zuby. "Podvedl jsi mě."
Styx zvedl ruce. Vypadal, jako že se vzdává, ale stále držel llouhý lesklý meč. Ale i beze zbraně by vypadal hrozivě.
"Ne, Vipere, nepodvedl jsem tě," zaprotestoval a v očích měl smutek. "Jen jsem si neuvědomil, že by mohl být Anasso ještě tak silný."
"Jak ho můžu zastavit?"
"Nemůžeš ho zastavit," sklouzl Styx pohledem na
bezvládnou Shay ve Viperově náruči. "Musíš ji vzít k němu."
"Řekl jsem ti, že to nepřichází v úvahu," odsekl Viper. "Nemáš na výběr. Zabije ji."
Viper přimhouřil oči. "Nemůže ji zabít. Potřebuje její krev, jinak by nepřežil."
"On už není... jeho myšlení je nepředvídatelné."
Viper ztuhl strachem. "Začíná šílet?"
Styx neodpověděl hned. Skoro sto let maskoval pozvolný úpadek svého pána. Nikdy mu za to nebylo poděkováno, ale vykonával svou povinnost s nezměrnou oddaností.
Nyní bojoval se svým vnitřním já, má-li si přiznat holou pravdu.
"Ano," řekl nakonec.
Viper zabořil svou tvář do Shayiných voňavých vlasů. Proklel svůj osud.
"Ať si tě vezme samo peklo, Styxi."
Ze stínu tiše vystoupil Damokles. Pozoroval dva upíry, jak nesou Shalott k Anassovi. Maličko se usmál.
"Myslel jsem si, že cítím Shalott, a měl jsem pravdu."
Za ním se ozvalo zachřestění řetězů. Znechuceně se obrátil k zavalitému trolovi, který na něj zíral ze vzdáleného rohu.
"Shay?" zablýskaly Evorovi rudé oči. "Je tady?"
Damokles se posměšně zasmál. "Myslíš si, že přišla zachránit tebe, můj milý Evore? Bojím se, že v současné době je tak trochu v bezvědomí. Nemůže ti věnovat jedinou myšlenku. Ale všechno jde přesně podle mého plánu." Nespokojeně se podíval na své, podle něj velmi obyčejné roucho. "Kéž bych si vzal zlatý plášť. Tato zelená není dost slavnostní."
Evor si olízl rty. Byl dost chytrý na to, aby pochopil, že ať už ho čeká cokoliv, nebude se mu to líbit.
"Co máš v plánu?"
Damokles se široce usmál, jako kdyby si představil kýženou budoucnost. Už brzy uvidí svého nepřítele na dně. A všichni ostatní upíři se budou svíjet v bolestech.
I když maličko pozměnil plány, konec bude stejný.
Anasso zemře a on dosáhne klidu, po kterém toužil už mnoho století.
Zvedl ruku a odemkl řetězy, které visely na zdi. Postrčil nic nechápajícího trola doprostřed místnosti. "Ty, můj milý příteli, teď budeš svědkem mého triumfu, vrcholu brilantního plánu a bezchybné organizace."
Evor zuřivě zacloumal pouty, která držela jeho zápěstí pohromadě, ale nic nesvedl. V obličeji se mu objevila zuřivost, ale zakrátko zbaběle padl na kolena a žebral o milost.
"Můj dobrotivý pane, myslím si, že bude lepší, když zůstanu zde. Skromnost mi nedovoluje účastnit se oslav."
Damokles ho lebce plácl přes ústa. "Ty jsi však nedílnou součástí mého plánu. Nemůžeš zůstat stranou."
"Opravdu bych raději..."
Jeho slova se proměnila v nářek, když ho Damokles popadl za hrdlo a snadno ho zvedl do vzduchu. S nechutí se díval, jak trolův obličej mění barvu do fialová.
"Nerozčiluj mě, ošklivče, nebo ti vytrhnu jazyk. Chci si vychutnat své vítězství bez tvého kvákání." Zatřásl s ním. "Rozumíš mi?"
Evor ze sebe na několikátý pokus vypravil pokorná slova. "Rozumím ti."
Damokles rozevřel prsty a trol padl na podlahu. "Věděl jsem, že budeš na všechno nazírat mým pohledem. Pojďme se tedy pobavit." A skřítek se znovu usmál.
Viper by si později nevybavil ani jednu z chodeb, kterými se ubírali k příbytku Anassa. Jistě, stěny byly pokryté holandskými tapisériemi a svícny nabízely jasněji osvětlený prostor, ale ve vzduchu se vznášel pach zkázy.
Jeho pozornost však byla upřena k ženě, jejíž tělo svíral v náručí.
Nedovolí, aby zemřela. Ani kdyby musel zabít každého upíra, trola a člověka, který by se mu v jejím oživení snažil zabránit.
Nakonec ho Styx zavedl do obrovské ložnice, ve které žhnul krb a jediným zařízením byla mohutná postel s nebesy. Viper se zděšeně zadíval na křehkou postavu, která ležela na saténových polštářích.
I když byl připraven na velkou změnu, šok, který zažil při pohledu na někdejšího mocného vůdce, byl obrovský. Jak kdyby pod pokrývkami ležela mrtvola, ne živá bytost.
Anasso byl na pokraji smrti, ale bitva, kterou chtěl svádět, mohla dospět do hořkého konce. Jak je možné, že stále disponuje takovou mocí? Viperovi se to zdálo nepředstavitelné, dokud se nesetkal přímo s jeho pohledem. Jako kdyby mu četl myšlenky, Anasso si dovolil malý úsměv, který zasáhl Vipera v samotném středu srdce.
"Věděl jsem, že nakonec přijdeš, Vipere," zakrákoral.
Svíraje Shay křečovitě na hrudi se na něj Viper neohroženě díval. "Zařídil jsi to tak, abych neměl na výběr."
"Takže jsi rozzlobený." Vychrtlý upír si povzdychl. "Cožpak nemáš ani krapet soucitu se svým pánem? Chybí ti snad oddanost vůdci, který celý svůj život zasvětil boji za mír upírů všech klanů?"
"Vidím pouhý stín kdysi velkého vůdce, jehož zahubila vlastní slabost."
Křehké rysy se napjaly, ale hlas si Anasso udržel měkký a přesvědčivý. Tímto tónem po celá století vábil upíry do bitev za svobodu.
"Máš pravdu. Jsem slabý. A zachoval jsem se pošetile. Jakmile se však uzdravím, slibuji ti, že už neselžu. Znovu se dám dohromady a povedu všechny upíry ke slávě, jak jsem činil dřív."
Viper pomalu potřásl hlavou. Styx a jeho Havrani možná takové přísaze uvěří, pro něj však znamenala jen prázdná slova.
I lidé se takhle nechávali nachytat.
"Už jsem od tebe takové sliby slyšel, pane."
Tentokrát se starý upír nepokoušel zastřít svůj hněv. "Nepokoušej se mě soudit, Vipere. Nevíš, co jsem si musel prožít." Dokázal i svým hlasem šlehnout tak, že Vipera zabolela kůže.
Zaťal zuby. Sakra, to bolí. A to ho zranil pouhou myšlenkou.
"Všichni víme, co jsi pro nás udělal," procedil skrz sevřené rty.
Znovu ho zasáhla bolest. "Jak bys to mohl vědět? Jak bys mohl rozumět ceně, kterou jsem za to zaplatil?" Namířil na Vipera prst. "Není jediné noci, kdy bych nebyl pronásledován přízraky přátel a blízkých, které jsem nechal zabít, protože nechtěli přijmout změnu. Slyším nářek příbuzných, kteří zemřeli mou vlastní rukou. Chceš mi snad vnutit vinu za to, že se chci zbavit duchů minulosti ?"
Viper musel přiznat, že vůdce používá mistrnou tak tiku. Kombinace hrozby další bolesti se mísila s jemnou manipulací. Nechal by se ohromit, kdyby konec tohoto představení neznamenal také konec pro Shay.
"A co otec Shay?" zeptal se. "Také tě pronásleduje ve snech?"
"Byl pouze nezbytnou obětí."
"Jako bude Shay?"
Žádný náznak výčitek svědomí. "Ano."
Viperovy paže se instinktivně ještě víc sevřely kolem jejího těla. Jeho vlastní síla začala plnit vzduch. Možná není tak mocný jako starý upír, ale dokáže vystrčit růžky.
"A co se stane, až ti krev Shalott dojde?" Hlas zazněl tak hořce. "Kdo ti poslouží potom?"
Kostky byly vrženy a řada byla na Anassovi. Zvedl se z polštářů a hněvivě se na Vipera zahleděl.
"Dost! Pojd ke mně, Vipere."
Viper opatrně položil Shay na zem a přistoupil k lůžku. Neodvažoval se s ní do pánovy blízkosti. Mohl udeřit bez varování.
"Nevzdám se ženy, kterou miluji," zapřísahal se a vytáhl z boty dýku. "Za žádných okolností."
"Odvažuješ se odporovat svému vůdci?"
"Přestal jsi pro mě být vůdcem, když sis místo své rasy vybral jed, který ti proudí do žil. Trestem za takový hřích je pouze smrt."
Anasso na něj chtěl plivnout, ale námaha, kterou musel vynaložit na vymotání z přikrývek, byla příliš velká. "Styxi," zavolal ostře na svého strážce.
Viper se zdržel pohledu na svého bývalého přítele, který se před vůdcem hluboce uklonil. "Pane?"
"Přines mi Shalott."
Styx se pomalu napřímil, na tváři neutrální výraz. "Ta žena je Viperovou družkou. Je proti našim zákonům jí ublížit."
Viper jen šokované přihlížel, jak se situace změnila.
Otřes se zračil i ve tváři Anassa. "Takže zrada ze všech stran," zasyčel a pomalu vylezl z postele. Přidržel se sloupku a zvedl hrozící pěst Viperovým směrem. "Dostanu ji. Přines mi ji ty, Vipere, nebo se dívej, jak umírá na zemi."
Viper se přesunul mezi ležící Shay a svého bývalého vůdce. "Raději by zemřela, než by se od tebe nechala vysát."
Mocný závan vzduchu projel Viperovými vlasy a uhasil všechny svíce.
"Myslíš si, že jsem bezmocný?" přiblížil se k němu Anasso pomalými, ale pevnými kroky. "Doufáš, že mě můžeš porazit?"
Viper se bál.
Ne, o sebe neměl strach.
Rád by položil život za Shay. Ale kdyby zemřel, kdo by ji zachránil?
To by neunesl.
Nadechl se a koncentroval v sobě zbývající sílu. Připravil se na souboj.
"Jsem připraven na střet," procedil mezi zuby.
"I když bude opravdu znamenat tvou smrt?" zeptal se starý upír. Začala je obklopovat temnota.
"Ano."
"Blázne." Pohybem ruky poslal Anasso temný mrak směrem k Viperovi.
Ten zvedl obě ruce, aby zastavil černý příval, ale najednou se před něj vrhl Styx. "Ne, můj pane."
Zasažen temnou silou se zhroutil jako slaměný domek.
Užasli. Žádný z. nich si nedokázal představit, že by se oddaný služebník vrhl do cesty ohni. Ne po staletích loajality.
Anasso vzdychl. Určitě ještě nebyl natolik šílený, aby nezaznamenal oběť svého nejvěrnějšího druha.
Byl však příliš nemocný, aby ji rychle vypudil z hlavy a zaměřil se na Vipera.
Viperovy myšlenky dlely stále u Styxe. Nechtěl zbůh-darma zahodit jeho oběť. Vrhl dýku do Anassovy hrudi a lehce vytáhl Styxův meč.
Anasso překvapeně vydechl. Zavrávoral a podíval se na krev, která mu stékala po plášti. Jakákoliv naděje na obrat v boji byla zmařena, když si nůž z rány vytáhl a odhodil ho stranou. Pohrdavě se na Vipera podíval a znovu přivolal na pomoc své temné síly.
"Budeš skučet a prosit o smrt, než s tebou skončím," zvolal a zvedl ruku, aby na Vipera poslal smrtící záblesk.
Viper opravdu zaskučel.
Nic na světě ho nemohlo připravit na tak neskutečnou bolest. Svírala mu útroby a donutila ho padnout na kolena, aniž by si toho všiml.
Šermoval mečem, aby si udržel temnotu od těla.
Cítil, že se Anasso blíží.
Kéž by měl alespoň jednu kulku, která by ho zabila.