Jak začalo přejídání
Jako malá jsem byla vytáhlá tyčka s nízkým sebevědomím. To sebevědomí zůstalo a při stresech (písemky, maturita, zkouškové, ...) mi dělalo dobře, když jsem se hodně najedla. 2 porce místo jedné, teplé jídlo na svačinu, druhou, případně třetí večeři. Nemělo to vliv na postavu, protože jsem byla aktivní - plavala jsem, chodila po výletech, ...Stal se z toho návyk, že jídlo mi pomáhalo dostat se do většího klidu, pocitu spokojenosti. Seznámila jsem se s manželem, váha stoupla, když ubylo sportu, ale nic dramatického to nebylo, protože ubylo napětí a potřeby zajídat ho.
Těhotenství byla katastrofa, ve 20 týdnu zjistili na ultrazvuku, že miminko v bříšku neroste. 7 týdnů jsem byla hospitalizovaná, ale prognóza byla hrozná. Dcerka podle ultrazvuku nerostla - sražená krev způsobila infarkty na placentě, ta nezásobila dobře krví miminko, aby rostlo, nevědělo se, zda bylo dostatečné zásobení kyslíkem. Takže jsme se dověděli, že pokud dcerka přežije porod císařským řezem, bude těžce tělesně nebo mentálně postižená. s možnou těžkou vadou zraku a sluchu.
Narodila se plánovaným císařem ve 29. týdnu s váhou 440 gramů. A já se začala cpát. Přece já nemohu mít tu kliku, že mi dcera tohle přežije. Přežila. Určtě umře na náhlé selhání srdce, nebo na ucpání střev ...prostě mé nízké sebevědomí mi vnutilo tu nejhorší variantu vývoje a já bojovala s nejistotou a proti psychickému kolapsu potravinovými orgiemi. Během tří let jsem přibrala 50 kilogramů. Nemohla jsem uvěřit, že je dcerka v pořádku.