Toulání Prahou 6 - 1.díl
Letenské náměstí - Hostinec Jirečkova 0,1 km - Dejvická sokolovna 1,6 km - Dejvická nádražka 2,1 km - Na Urale 2,9 km - Na Slamníku 3,4 km - Bubenečská nádražka 3,9 km - Staré zátiší 4,8 km - U Adély 5,4 km
Neuplynul ani měsíc, a už tu máme další díl našeho putování za českým národním mokem. Vzhledem k pokročilému zimnímu počasí jsme upustili od klasického výšlapu, ale rozohodli jsme se spojit pravidelnou návštěvu transfuzní stanice ve vojenské nemocnici s couráním po městě. Praha 6 pak byla vzhledem k její blízkosti jasná volba.
Mates dostal hned na začátek značnou výhodou, protože nebyl do křesla připuštěn vzhledem k nadbytku krve jeho krevní skupiny. No, nedivím se, konzerv jeho nitrožilní tekutiny je v každé hospodě v podobě KEG sudů dostatek . Já zkusil úbytek krve nahradit klasickým občerstvením v podobě párků s hořčicí a chlebem, snad to trošku pomůže.
Tramvají jsme se přemístnili na Letenské náměstí, kde začíná naše dnešní putování. Mimopražští návštěvíci neznalí pražské MHD se sem mohou dostat tramvají, ti fyzicky zdatnější pak pěšky ze stanic metra Vltavská, popř. Hradčanská. Obejdeme levou stranou blok budov stojících naproti supermarketu, a hned na začátku další ulice po pravé ruce máme první zastávku dnešního toulání - Hostinec na Jirečkově. Nelze si jej splést, jiná podobně zelená budova poblíž není. Protože začalo slušně mrholit, na nic nečekáme a jdeme dovnitř. Poutníka neznalého místních poměrů jistě překvapí, že je nálevna už půl hodiny po otvíračce plná, ale chytrému napověz... Už před výčepním pultem popíjelo několik žíznivců nastojáka, nám se podařilo urvat dvě místa u stolu a jdeme na to:
Bohuš: výborný začátek dnešního pivního dne. Pěkně hustý materiál, příjemně hořké pivo, optimální teplota. Má to i přírodní říz, není třeba plynové bomby. Laťka je dneska nastavena zatraceně vysoko...1-
Mates: jistota kvalitního piva! Plná, hořká chuť, skvěle oštřené a natočené! Pravé, poctivé pivo! Mám chuť na dalších šest...1
Čeva: super teplota a plná, lehce nahořklá chuť. Velmi dobrý materiál v rukách odborníka může jen chutnat...1
Cyra: teplota super, vůně příjemná, vizáž výborná. Hranatý krýgl dodává na vzhledu, chuť svěží. Výborné pivo...1
Začátek je teda svižný, Klášter dneska rozhodně nezklamal. Člověk hned pochopí, proč se tady pije i nastojáka, přestože jindě by si člověk radši ani nesedl a šel by jinam. Zaplatili jsme a vyrazili dál. Nicméně na konci ulice si vzpomínáme, že dnes točí i strakonický speciál, a to na nás zapůsobilo jako kšandy přivřené do dveří nálevny. Během chvilky se otáčíme a už sedíme u stejného stolu. Hospodská nám s pobaveným úsměvem dodává dva kousky, tak jaké to bude:
12° Zlatý Otavský Strakonice 30 Kč
Bohuš: opět kvalitní kousek. Trošku míň studené, lehce hustší a hořčí pivo, chuť je však jemnější. Stále ovšem kvalita, která chytí a nerada pouští...1-
Mates: pro veterána VÚ 1729 Strakonice příjemné překvapení! Péče o pivo je dokonalá, jak je zde zvykem. Hořké pivo, jemnější nasládlý dozvuk než u předešlého. Navzdory mým vzpomínkám je to solidní pivo, které se nemá za co stydět...1-
To jsme si teda pošmákli . Doufám, že si cestou nepokazíme dobrý dojem. Hospoda si na nic nehraje, což je její nejsilnější stránkou. Pivo bezvadné, obsluha funguje bez problému, interiér příjemně starý, prostě atmosféra jak má být. Hladovec může svůj pivní výkon podmazat klasickými pivními chuťovkami, vůbec nevadí, že se zde nevaří. Kdo si jen tak chce posedět s někým známým u pivka, výborná volba! Takže suma sumárum:
Hostinec Prašivka, Jirečkova 18, Praha 7 Holešovice
Hospoda | Bohuš | 1- |
Mates | 1- | |
Čeva | 1- | |
Cyra | 1* | |
Obsluha | Bohuš | 2 |
Mates | 1 | |
Čeva | 2 | |
Cyra | 1 | |
Pivo | Bohuš | 1- |
Mates | 1 | |
Čeva | 1 | |
Cyra | 1 |
Tímto jsme ukončili malé odbočení do sousední Prahy 7 a pokračujeme už do avizované šestky.. Vydáme se směr Letenská pláň, přecházíme na pravou stranu široké a rušné třídy Milady Horákové. Po pravé ruce míjíme sparťanský stadion, který v jednom budí nadšení, jinému zase otevírá kudlu v kapse . Legendární pláň, která zažila spoustu velkých událostí, je nyní rozkopána stavbou městského tunelového komplexu Blanka. Procházíme podél celé třídy, na prvním železničním přejezdu odbočujeme doprava a hned doleva do ulice Slavíčkova. Užíváme si nečekanou oázu klidu bulvárku pod stromy obklopeni starými vilami. Míjíme veslvyslanectví Jižní Koreje, posléze nově vzniklou krkonošskou hospůdku (bude popsána v dalším díle, otvíračka v 15:00 nám dnešní návštěvu neumožnila) a přes Muchovu ulici přicházíme na náměstíčko, kde už vidíme druhou naši zastávku. Dejvická sokolovna je zde tradiční knajpou, která si zaslouží naši návštěvu. Zvláště když se chlubí dvěma tankovými pivy, což by mělo signalizovat kvalitu vytáčeného moku. No, po vstupu dovnitř vidíme, že je to v tento čas trošku fabrika na hotovky, ale místo jsme našli a objednáváme:
10°Kozel 28 Kč
Bohuš: no je to změna. Výrazně řidší záležitost (doufám, že to nebude řídké aj ve vyměšovací místnosti jako po Krušném ), ale nelze tomu upřít jistý říz a dokonce chuť. Dobrá záležitost pro cyklisty či pěší turisty zchvácené letním parným dnem, ale já se posunu asi o hospodu dál. Nejsem uražen, ale nadšení se nějak ne a ne dostavit...2-
Mates: Tak to už je slabší . Hospoda hezká, stylová, čistá. Kozlík dost slabý, vodový. Na zahnání slušný, ale nenadchne. Někde v pozadí se najde i hořká chuť, ale tipuji to tak na 8°- 9°. Pro taviče v Poldi SONP Kladno by to byl hit, ale ti dali za směnu 25 - 30 kousků. Sem tedy příště chvátat nebudu...3
Tak tomu se říká rychlý návrat na pevnou zem. Ovšem dalo se to v Praze čekat, koncentrace výrobků megapivovarů je tu poměrně značná. No ale když už tu sedíme, okoštujeme ještě další kousek z místní nabídky...sem s ním.
Bohuš: ač ležák, stejně řídký jako předešlá desítka. Je to čistý, aleto je asi tak všechno...umělá chuť, říz plynného prdu, hořkost chmelového extraktu. Platíme a mizíme vstříc dalšímu dobrodružství...3
Mates: tak míra se nedostavil, asi někde zaspal . Pivo mdlé, slabé, lehounce hořké. Je to slabota. Asi dobře ošetřené, ale kde nic není ani smrt nebere. Těžké europivo produkované v miliardách hektolitrů, vyrobené z bramborových šlupek, okurek a krmné řepy. Asi se neotrávím, ale fuj!...3-
Tak tady jsme se vrátili do reality. V hospodě to frčí, klidu tu moc člověk neužije. Za hodně peněz o dost míň muziky, než v předešlém případě. Kdo se chce nacpat, asi tady i dobře vaří, ovšem na pohodové posezení u pivka to tu teda moc nevidím:
Restaurace Dejvická sokolovna, Dejvická 181/2, Praha 6 Dejvice
Hospoda | Bohuš | 2 |
Mates | 1- | |
Obsluha | Bohuš | 2 |
Mates | 4 | |
Pivo | Bohuš | 3 |
Mates | 3 |
Vypadá to, že to bude dneska ještě slušný boj. Jdeme dál podél dejvického nádraží cestou, která nás neomylně k místní vlakové stanici přivede. V budově se skrývá nenápadná nádražka, jedna z posledních ve městě. To se musí rozhodně zkontrolovat. Procházíme přes zahrádku, která bývá v letních večerech i poměrně útulná, a vstupujeme dovnitř. První, co nás prásklo přes nos, je všudypřítomný duch legendárního televizního hlasatele Miloše Frýby. Ne, že by si tu uprdnul, ale na zdech visí jeho fotky, plakáty zvoucí na různé Frýbfesty a Frýbestry...no nevím, jak se na to z hlasatelského nebe tváří. My zalomíme do podivného interiéru, který večer bývá spíš pro silnější nátury, a dáváme vzorek místního piva:
Bohuš: klasické pivo pro místní pařanské dýchánky pochybných individuí. Jako bych dneska sestupoval z vrcholu do chřtánu sopky El Misti poblíž peruánské Arequipy. Dost kyselé, nepřirozeně ostré, zvláštní chuť. Opět průměr, opět...3
Mates: no jdu blejt, velebnosti. Hospoda je směsicí stylů od secese až po industriální socialismus. Smažírna! Žlutá kapalina svědí na jazyku, ale pivo to není. Doma uvařím lepší. Sem jen pro recesi. Krrrrk!....4+
Tak to je rachot. Trajektorie kvality dnešního toulání má silně sestupnou tendenci a děsíme se, kam ještě povede. Nádražka je celkem silné kafe, i když je to celkem čistá hospoda. No, za zkoušku to určitě stojí:
Dejvická nádražka, vlakové nádraží Praha Dejvice
Hospoda | Bohuš | 3 |
Mates | 4 | |
Obsluha | Bohuš | 3 |
Mates | 2 | |
Pivo | Bohuš | 3 |
Mates | 4 |
Vrrrrrrrrr, frčíme rychle dál. Jdeme kousek dále podél nádražní budovy, na jejím konci odbočíme doprava do Eliášovy ulice. Prohlídneme si místní klasické stavby a pomalu se docouráme až na Puškinovo náměstí. Zde se najednou Matesovy zornice rozšířily jako moje obzory při studiu vysoké školy. Vytřeštil oči, zalapal po dechu, a namířil si to směrem Na Ural. Vlál jsem za ním po celém náměstí jak klasický hadr na holi, ale než jsem se stačil pustit, už jsme seděli uvnitř. Za chvilku mi bylo jasné, co se stalo. Mates se rozněžnil jako prasnice s osmi selaty a začal vzpomínat na akce, které tu podnikl za dob jeho vojenské základní služby. Objednáváme místní pražský mok a než stihnul zamáčknout slzu dojetí, stál před námi:
Bohuš: chuť podobná dejvickému nádražnímu, takže co dodat. Sedli jsme na samé dno dnešní křivky kvality a trajektorie snad konečně nabere růstovou tendenci. Smrt europivu!!!...3
Mates: jsem v extázi!!! Tady jsem byl jako voják základní služby někdy v zimě 95/96. Vzpomínky mi derou slzy do očí...Pivo průměr, jde to pít. Trochu slabší, ale jde to. Lepší než nádražka...2
Mates řádně prozkoumal každý kout místní nálevny, bezpečně identifikoval místa, kterých já bych si v životě nevšiml...no akce asi byla slušná, když má na ni ještě dneska živé vzpomínky . Ural není špatná knajpa, rekonstrukce interiéru nebyla příliš zásadní a pohodě moc neublížila, dá se tu vydržet. I když stále jsou lepší volby. Takže:
Restaurace Na Urale, Uralská 9, Praha 6 Dejvice
Hospoda | Bohuš | 2 |
Mates | 1 | |
Obsluha | Bohuš | 2 |
Mates | 2 | |
Pivo: | Bohuš | 3 |
Mates | 2 |
Od Matesa se plný počet asi dal čekat, návaly nostalgie byly příliš silné. Jdeme dál. Procházíme náměstím rovnou za nosem, na konci pak odbočíme doprava do Českomalínské ulice. Nenecháme se zastrašit jejím zdánlivým koncem, projdeme pod místním školním nadchodem a vyjdeme v dalším hezkém pražském koutě. Jsme v místní části Bubeneč a před námi další legenda - zájezdní hostinec Na Slamníku. Malebné údolíčko s kostelem sv. Gotharda, starou budovou obchodní akademie a blízkostí parku Stromovka veme pravověrné turisty u srdce. Kdo chce, projde se a porozhlédne, my znalí vcházíme do starobylé budovy hospody a dáváme jedno místní:
Bohuš: zatím nejlepší Staropramen. Návrat k jeho klasické chuti. Je jemnější, má hořkost a říz, čistota je samozřejmá. Ano, zde bych večer strávil, nebýt všudypřítomné ruštiny .Nicméně to lehce nadprůměrné chuti nic neubírá, je to solidní Esko...2-
Mates: nejlepsí "S" dne. Asi tak by mělo chutnat. Není to zázrak, ale dá se u toho vydržet. Lepší průměr...2
Slamník dopadl dobře. Interiér je snad už 600 let stejný, čas se tu vleče stále stejně líně, jako obsluha...prostě neskonalá pohoda. Kdo před modernou upřednostňuje klid, pohodu a atmosféru, je na správném místě. Jedlíky uklidní obsáhlý jídelák a fakt, že se tu kdysi i dobře vařilo...snad to platí i dnes. Hodnocení je tedy jasné:
Hostinec Na Slamníku, Wolkerova 12, Praha 6 Dejvice
Hospoda | Bohuš | 1 |
Mates | 1 | |
Obsluha | Bohuš | 2 |
Mates | 2 | |
Pivo | Bohuš | 2- |
Mates | 2 |
Když už jsme tady, bylo by škoda nevyzkoušet jednu klasickou záležitost. Pokračujeme kolem kostela na Sibiřské náměstí, držíme se Stromovky a Goethovou ulicí dojdeme k nádraží. Správně, je tu dobře schovaná klasická nádražka, to se nesmí vynechat . Nálevna je situovaná na boční straně nádražní budovy, s malou sympatickou zastřešenou zahrádkou. Letní posezení s výhledem na železniční provoz I. rychlostního koridoru nemusí být určitě k zahození. Tak až bude tepleji, my se jdeme podívat dovnitř. Rozhodně jde o diametrálně odlišnou nádražku, než je ta dejvická. Tady se už dlouho nic nezměnilo, útulná atmosféra nikam nevymizela. Za malou místností s výčepem je takový spíš pidisál, kde jsme úplně sami. Neva, dáváme jedno v místních končinách netradiční pivko:
Bohuš: vzestupný trend dnešního výšlapu potvrzen. Plnější chuť, hořčí a zároveň poněkud sladší záležitost. Nicméně je to pitelná a zajímavá alternativa pražskému, beru...2
Mates: no, milé překvapení! Je tu tma jak v prdeli... Pivo je výborné, Podkováň se dá pít. Solidní, české, normální pivo. Akorát hořké, tady by se dalo zapařit celé odpoledne...2
Bubenečská nádražka nabízí hlavně pivo, utopence a klid. Návštěvnost je nepochopitelne malá, ale možná je to i celkem časnou dobou. Prozkoumáme někdy jindy navečer. Každopádně je na hezkém místě, v klasicky staré budově, a s klasickým interiérem. Zastávku na uhašení žízně lze určitě doporučit, takže:
Bubenečská nádražka, železniční stanice
Hospoda | Bohuš | 2 |
Mates | 3 | |
Obsluha | Bohuš | 2 |
Mates | 2 | |
Pivo | Bohuš | 2 |
Mates | 2 |
Dneska to frčí, platíme a jdeme dále. Vracíme se zpět do víru velkoměsta, zpátky na Sibiřské náměstí a odtud Rooseveltovou ulicí až na křižovatku s Terronskou, kde se hned po levé ruce skrývá nenápadná nálevna s romantickým názvem Staré zátiší. Stejně prší, jdem se tam schovat a rovnou to zhodnotíme. Vítá nás opravdu útulná mininálevnička se třemi mikromístnostmi, tady by se v takovém nevlídném počasí dalo sedět dost dobře. Hlad nás nehoní, tak vynecháme nabídku hotovek místní kuchyně a dáme si jedno:
Bohuš: klasický Staropramen, lehce hořčí chuť, decentní plnost. Na střechu jsem radostí nevyskočil, ale proč zrovna tady u tohoto piva nestrávit večer?...2-
Mates: na "S" dost solidní. Průměrné pivo pro studenty. Nezuju se z toho, ale dá se to pít. Na svou svatbu bych si ho ale neobjednal...2-
No už aby ses, panáčku, oženil . Su zvědavý, po jakým sudu na svíci sáhneš. My zatím vychutnáváme pohodu nálevničky hned vedle výčepu u privilegovaného stolu štamgastů, kteří přijdou později. Jedním slovem pěkná zastávka:
Restaurace Staré zátiší, Terronská 578/23, Praha 6 Dejvice
Hospoda | Bohuš | 1- |
Mates | 2 | |
Obsluha | Bohuš | 2 |
Mates | 2 | |
Pivo | Bohuš | 2- |
Mates | 2- |
Prozatím vyrazíme za posledním cílem dnešního toulání. Rooseveltovou ulicí dojdeme až k rušné třídě Jugoslávských partizánů, přejdeme na druhou stranu fekventované komunikace a dáme se kole menzy ČVUT dolů směr Podbaba. Tam až ale nedojdeme a zastavíme se v restauračce U Adély. V menší nálevně je celkem plno, ale místo si najdeme a dáváme si jedno. Pohled do jídelního lístku napoví, že se název hospody inspiruje známou českou filmovou parodií amerických detektivek. Tak co tu točí?
Bohuš: mám žízeň jak prase, bohužel . Nebo bohudík, kdoví. Každopádně tohle únětické je pěkně svěží pivo. Přírodní hořkost, na desítku příjemná plnost, o čistotě nemluvě...výborné pivo a dnešní pivní vítěz...1
Mates: Výborné pivo! Není co dodat, akorát hořké a pitelné. Dobrá kvalita, cítím chmel, sladkost ječmenu. Kdyby bylo každý pivo takový, je ráj na zemi...1
Adéla je hospoda sice ne nějak stará, ale přesto pohodová, s dobrou kuchyní a skvělým únětickým. V Dejvicích jasná volba kousek od kulaťáku s bezproblémovou možností dopravy MHD. Hodnocení podle toho asi bude vypadat:
Restaurace U Adély, Jugoslávských partyzánů 1427/5
Hospoda | Bohuš | 2 |
Mates | 3 | |
Obsluha | Bohuš | 2 |
Mates | 2 | |
Pivo | Bohuš | 1 |
Mates | 1 |
Tak pro dnešek konečná! Odcházíme směr kulaťák, kde nás pozřou chřtány autobusů a odvezou nás k drahým polovičkám a chlupatým členům rodiny .
Pražská šestka má opravdu co nabídnout. Je to zase trošičku jiné toulání, od staré zástavby ke stavbě naprosté moderny tunelového komplexu. Jednou na nás dýchá duch historie, hned nato zase závan budoucnosti. Hospody mají povětšinou stále svou atmosféru, nehledě na jejich velkou četnost. Určitě všechny nejsme schopní obejít, nicméně v dalším díle se k několika dalším určitě vrátíme...těšte se!
Aktualitka č.1
Po toulání Žižkovem jsme zvolili pro cestu domů vlak z dejvického nádraží. Vzhledem k tomu, že nám jel až za půl hodiny, zbylo trocha času na kontrolu relativně nové Krkonošské hospůdky. Směrem od vlakového nádraží míjíme dejcivkou Sokolovnu a pokračujeme rovně do Muchovy ulice. Po pravé straně nezle přehlídnout poutač trutnovského pivovaru, takže scházíme do suterénu. Místnost nálevny je prostě, ale účelně vybavená. Sedáme rovnou k baru a objednáváme Rampušáka z pivovaru Dobruška:
Bohuš: troška příchuti dejvické nádražky, ale jinak docela dobré pivo dálného východu. Stojí za vyzkoušení, je to příjemná změna...2
Mates: zajímavé pivo z dálky! Po prvním napití cítím chuť pozinkového okapu nebo parapetu. Nová neznámá chuť je zabita plechovým odérem. Je to premiéra. Pivo 1, plech 4. Takže výsledek...3
Příjemná nálevna vlastněná jedním pivním nadšencem nabízí k ochutnání krkonošská a podkrkonošská piva, která jsou až na místní stálici 12° Krakonoš z Trutnova průběžně obměňována. K zakousnutí opět krajové specialitky, co víc si v šedi univerzálních hospod s univerzálními pivy vlastně přát. Trošku vyšší cenová hladina je kompenzována možností konzumace regionálních piv, takže vše v pořádku. Škoda, že majitel nebyl zrovna přítomen, jistě by sme ho vyzpovídali. Snad příště, ještě se zastavíme!!! Tak jaké si tady vyslouží hodnocení?
Krkonošská hospůdka, Muchova 6, Praha 6 - Dejvice
Hospoda | Bohuš | 1 |
Mates | 1 | |
Obsluha | Bohuš | 1 |
Mates | 1 | |
Pivo | Bohuš | 1- |
Mates | 2 |
Pěkné hodnocení, jen co je pravda . Hodnocení piva trošku sráží podivná plechová příchuť, ale věříme, že je to jen vyjímka. Mě osobně se to tu nikdy nestalo. Takže pokud chcete ochutnat zase něco jiného, vzhůru do Dejvic!
Aktualitka č.2
Tak jsme s Matesem opět po tansfuzce zavítali do pro nás končin typických pro doplnění odebraných tekutin. Sestřička nám důsledně kladla na srdce, že musíme doplňovat tekutiny, čehož jsme samozřejmě jako vždy uposlechli. Po příjemné procházce ze Střešovic na letenské náměstí nás vcucla klasická zahulená Prašivka v Jirečkově. Změnilo se tu vůbec za těch pár let, co jsme psali tohle hodnocení, něco? začneme tím, co je nejdůležitější:
B - ne závan, ale průvan starých časů. Kvalita neměnná snad po staletí. Pivo čisté, správný říz, stredni horkost, pěna držela až do konce...cž tady zas tak velký problém není, takový materiál jen syčí. Mňam mlask chrocht...1
M - Co dodat...Super čisté,nebrkavé pivko plné chuti a řízu akorát. Inspektor Ledvina z Adély by zamlaskal blahem! 1
Podezříváme obsluhu, že mají cinklé krýgly, protože klášterské z nich zmizelo rychlostí blesku. Zkoušíme proto druhý materiál ve stabilní nabídce, kterou se nedávno stalo chotěbořské:
B - míň žíznivé, hustší, krapet silnější říz, aromatičtejší. Poctivý kus škopka, který pasuje k poctivé hospodě, jakou Prašivka bezesporu je. Možná je aj lepší, než vlajkový Klášter, ale stejně se k němu asi vrátím...1
M - Mno,lepší není,nicméně je výborné! Je takové hrubější. Víc štípe na jazyku. Pěna opadla rychleji než u Kláštera.Cítím víc sladu v chuti i vůni. Jako mñamka super...1-
Tady se kromě ceny nezměnilo vůbec nic. Prašivka je pořád stejná zahulená čtyřka, kde už hodinu po otvíračce sedí plná hospa žíznivců. Jedinné, co se tu může změnit, kromě krapet nechutné obsluhy, je snad prostředí. Pokud vstoupí v platnost nekuřácký zákon, mohla by se tady z té knajpy rázem stát jedna z nejlepších, a možná dokonce nejlepší knajpa v Praze. Tak snad to tu do té doby nezavřou.
Vycházíme postivě vyuzení ven a dáváme se ulicí Milady Horákové kousek dolů do nedávno objevené sklepní knajpice U Skřetů se zajímavou skladbou piv. Po vstupu nenápadným vchodem scházíme do útulného interiéru v podobě kamenného sklepa. Usedáme ke stolu a z poměrně rozsáhlé nabídky vybíráme to nejlákavější:
B - opravdu qasnicové, vcelku hutné, průměrný říz, docela aromatické. Taková nějaká qasnivová hořkost, tipl bych to na sládka..jo proč ne, u tohoto bych vydržel, jen bych možná trošku dochladil...1-
M - Solidni práce. Příjemná chuť. Velice pitelné. Pěna zmizla rychlostí blesku...2
Náchodské vůbec není špatné pivko. trošku by chtělo dochladit, možná kdyby mělo údržbu jakona Prašivce, byla by to jednička. Ovšem aj tak jde pořád o nadprůměrný vzorek, proto jdeme otestovat další matroš:
10° Hron 26 Kč
B - eurohořkost přítomna. Čistá chuť, dobrý říz, solidní plnost, po čuchu docela chmelové. Pěna pravda mizí výrazně dřív, než na Prašivce. Výsledek...vcelku dobré...2-
M - Dobrá volba. Hodně slušný průměr.Není se za co stydět.Pěna zmizla rychle...2
Trošku slabší, možná su se známkováním zbytečně přísný. Určitě je to lepší, jak místní smíchovská eurosrágora..to bez diskuze. Takže zkusíme trošku přitvrdit ve výběru:
B - ku.... hustý vzorek. Aromatické, dobrý říz, chmelené furt stejně...harmonie?... Celý večer by mě zabil, ale teď a jedno...1
M - Huustý.Hodně poctivý pivo.Vůně normál,chuť hodně hustá.Člověk má pocit,že to musí ukousnout od sklenice...1
Brk krk...pardon :-). myslím, že koštování bylo dnes tak akorát, obzvláště bez půllitru krve v žilách. Můžeme v klidu odejít na vlak, ovšem ještě se podělíme o hodnocení putyky.
Restaurace U Skřetů, Milady Horákové 818/52, Praha 6
Hospoda | Bohuš | 2 |
Mates | 1 | |
Obsluha | Bohuš | 2 |
Mates | 2 | |
Pivo | Bohuš | 2 |
Mates | 1- |
Co dodat? Příjemné prostředí, rozhodně pohodovější obsluha než poslední dobou na Prašivce. Dokonce mám takový dojem, že se tu nehulí. Dost pádné argumenty k návštěvě, i když Prašivka nakonec přece jen vždy vyhraje...i přes to, že z ní člověk odejde jak pravý nefalšovaný uzenáč. jednou za uherák se to dá, ovšem pokud se v ní hulit přestane, návštěvy určitě budou častější. Komu hulení opravdu vadí a potřebuje v téhle lokalitě někde zapivnit, skřeti vůbec nejsou špatná volba.
Abych byl poctivý, stihli jsme ještě jedno v dejvické nádražce. Nicméně tady není třeba aktualizace. Pajzl je to stejný, jen smíchovské ještě horší, v podstatě taková eurovoda divných příchutí...