Za Švandou dudákem 29.1.2014
Nemocnice Strakonice - Restaurace Sokolovna 0,6 km - Pivovar Strakonice 1,4 km - Restaurace Bílá Růže 1,7 km - Restaurace Na Zborově 2,2 km - Nemocnice Strakonice 3,1 km
Popravdě řečeno výlet do Strakonic jsme vůbec s Matesem neměli v plánu. Jistě, několikrát jsme se o něm bavili, protože Mates si ve Strakonicích kroutil základní vojenskou službu, ale bylo to spíš ve sféře co by, kdyby někdy náhodou v budoucnu... No, my míníme, blbá náhoda mění. Kolega z práce uklouznul tak nešťastně, že si zlomil nehezky nohu. Padlo tedy rozhodnutí ho navštívit, což je ideální příležitost k alespoň bleskovému průzkumu Strakonic. Mates měl ovšem trošku smůlu, protože se nakonec jednalo o služební cestu a při výběru řidiče na něj padla jasná volba . Nakonec se k nám přidal další kolega Vlasta, což byla pro nás výzva...Vlasta je vyhlášeným konzumentem a znalcem piva!
Ráno se mi teda moc vstávat nikdy nechce a dnešek není vyjímkou. Ještě, že mám odvoz, Mates s Vlastou mě vyzvednou doma. Ani to moc dlouho netrvá, pes startuje k brance pro svou dávku drbání, já hážu bundu s batohem do auta a jedem směr Jižní Čechy. Pánové na mě mysleli se snídaní, jitrnice z horoměřické masny se dvouma rohlíkama je sice nálož, ale zároveň těžká kvalita. Nad Barrandovem už zbyly jen dva dřevěné konečky a moje mastná huba, výborná záležitost. Cesta ubíhá v pohodě, času máme dost, tak stavíme u známého stánku na odpočivadle pod Cukrákem. Mates už několikrát vyprávěl legendy o místní klobáse, co ji teda nezkusit. Trošku jsem ale přecenil síly a musel jsem ukecat Vlastu, aby mi s ní pomohl. Kroutil se, že je plný, ale tím mě zrovna on známý jedlík neopije. Splachuju to lahvovým Bernardýnem, žádný zázrak, ale na odmaštění to stačí. Pokračujeme dál kolem hald u Příbrami, které připomínají dřívější těžební doby. Cesta ubíhá krásně, meleme pantem jak nějaké staré Blažkové, takže brzo opouštíme píseckou autostrádu u Předotic. Sedm kilometrů do Strakonic je nic, nemocnici jsme našli okamžitě a místo na parkování taky. Trošku jsme zakufrovali při hledání chirurgického pavilonu a celý jej obešli kolem dokola, než jsme zjistili, že jsme stáli kousek od vchodu. Ochotná sestřička nás usazuje ve společenské místnosti, a už je tu náš sportovec na supermoderním kolečkovém křesýlku . No probíráme vše horem dolem, David si dává panáka srůstového hormonu v podobě mojí vlastní hruškovice...zítra už po ní bude běhat jak zajíc.
Hodina uletěla jak voda, takže se loučíme, přejeme brzké uzdravení a jdeme se podívat do města. Nejdříve prověřujeme nálevnu hned vedle nemocnice, kde se kdysi Mates ocitnul, ven nás ovšem vyhání místní tabákový odér. Je to dost silné kafe, takže vynecháváme a jdeme dál. Mates nás vede neomylně jako zkušený indiánský stopař, takže jsme po chvilce na místním Velkém náměstí. Mates pátrá po místech, které si matně pamatuje ze záklaďáckých lihových oparů. První podnik poznává bezpečně, bohužel z původní nálevny s krásnými klenutými stropy je nonstop bar. Opět vynecháváme, snad na nás dneska čekají lepší časy. Mates mizí v infocentru pro turistické známky a my s Vlastou jdeme prověřit místní Sokolovnu. Tady to vypadá solidně! Strkáme Matesa před sebou, zatímco on zamačkává slzu nostalgie, skrz dveře nálevny. Sedáme a objednáváme pivko a oběd:
Bohuš - strakonická desítka překvapila! Pro mě naprosto přesná teplota, čistá chuť a příjemná hořkost. Navíc vůbec nekrkám, naprostá spokojenost...1
Mates - pivo překvapivě skvělé! Čistá chuť, plnost a hořkost poctivého piva!...1
Vlasta - pivo výborný, chutný a studený jak má být. Plnění knedlíky taky skvělý...1
Tak to je start jak hrom! Výborné pivko, ochotná a příjemná obsluha, příjemný interiér klasické, avšak čisté nálevny. A taky pochvala kuchařce, protože můj řízek naruby je výborný a pánové si u plněných knedlíků pomlaskávají jak čuníci Bertíci. A co na to Mates pamětník? "Nostalgické vzpomínky se mi derou do očí. Stará známá hospoda změněná k nepoznání. Výborné knedle s uzeným nemají chybu!" Tak tady by se fakt dalo posedět a případné další podniky budou mít velký problém Sokolovnu překonat!
Restaurace Sokolovna, Na Stráži 340, Strakonice
Hospoda | Bohuš | 1 |
Mates | 1- | |
Vlasta | 1 | |
Obsluha | Bohuš | 1 |
Mates | 1 | |
Vlasta | 1 | |
Pivo | Bohuš | 1 |
Mates | 1 | |
Vlasta | 1 |
Prostě a jasně, doporučujeme! Chtěl jsem si dát ještě dvanáctku, ale slečna nám to rozmluvila, že ten sud není nic moc. Body navíc pro ni! Třeba příště, teď odvalujeme plné bachory vstříc dalším Matesovým vzpomínkám. Jdeme k řece a dáváme se podél ní k místnímu pivovaru. Tady nás žádná restauračka nečeká, nicméně ve velmi dobře zásobeném firemním stánku kupuju manželce pozdrav z výletu...dva strakonické lahváče! Jistě bude ráda. Očumujeme, ale není velice co, takže se vracíme, podchodem procházíme na druhou stranu rušné komunikace a vracíme se směrem k Palackého náměstí. Mates tu někde čichá podnik, kterému se prý říkalo Na štábu či jak, kde kdysi prokalil snad aj lodičku od stejnokroje. Nějak si to už ale nedokáže upamatovat a marně to svádí na to, že už je to spousta let. Možná je to U Papeže, možná vedlejší Vagon, ale není si jistý. Jdeme teda dál, Mates vzpomíná na výbornou pekárničku, místo které je klasicky debilní banka. Na Palackého náměstí zkoumá vojenskou ubytku, kam chodíval na dozorčí služby vyvalovat špeky, a konstatuje, že se tam zhola nic nezměnilo...ani ta dozorčí kukaň . Kousek dál je další Matesův podnik, ale je zavřeno. No nic, nakonec končíme v historické budově hotelu Bílá růže, který Matesovi matně utkvívá v paměti. Trošku nás nalákala venkovní cedule s nabídkou místního piva, takže jdeme dovnitř. Restauračka je celkem příjemná, čistá s původním historickým interiérem, přesto si tu nehrají na nějaké mišulínské hvězdičky. Obsluha je hned u nás, takže objednáváme:
Bohuš - jiná záležitost než na Sokolovně. Trošku je cítit menší výtoč, ale teplota piva je zřejmě strakonickou specialitou...je přesná. Hořčí pivo, nekrkavé, pěkná plnější chuť. Aj toto by se dalo pít celý večer...2-
Mates - nehodnoceno kvůli ovlivnění chuťových buněk kofolou
Vlasta - nakyslý...3
Nejlínější hodnotitel na světě odmítá psát delší komentáře, u mě se po oteplení piva projevuje lehká krušovická nakyslost...bohužel. Mates už nekonzumuje, aby stihl odbourat alkohol, než usedne za volant, ale já se držím a objednávám další vzorek:
Bohuš - lepší záležitost než dvanáctka. Teplota stále konstantní, kyselost už nějak necítím. je to příjemně hořké, celkem plné a hezky nekrkavé. To by šlo...2
Vlasta - nevýrazný...2
Vycepovat Vlastu k podrobnějším hodnocením bude úkol hodný bájného Sysifa, ale třeba se nám to někdy podaří. Mates nehodnotí a leje kafe, což teda rozhodně hodnotit nebudeme. Restauračka je celkem příjemná, klidná a pohodová, a taky se tu nehulí (minimálně přes oběd). Mates tahá ze servírky rozumy ohledně náleven, ale nakonec se mu to daří až u vrchního, který je ošlehaný mnoha hospodskými průvany a zocelený cisternami piva, které vytočil a možná aj vypil. Matesova štábní hospoda se prý jmenuje U Zborova, to musíme vyzkoušet! Platíme a vyrážíme, Bílá růže není špatná zkušenost.
Restaurace Bílá růže, Palackého náměstí 80, Strakonice
Hospoda | Bohuš | 2 |
Mates | 1- | |
Vlasta | 2 | |
Obsluha | Bohuš | 2 |
Mates | 1 | |
Vlasta | 1- | |
Pivo | Bohuš | 2 |
Mates | 3 | |
Vlasta | 2- |
Kam teď? Jasně, míříme vypátrat hospodu Matesova armádního mládí. Jdeme zpátky na Velké náměstí a dáváme se do ulice Bavorovy. Mates větří a větří, a najednou radostí povyskočí asi tak metr nad zem...ten zelený barák, to je ono!!! Je to tak, a tak jdeme dovnitř. Nabídka je klasická, takže objednávám:
Bohuš - tak tady už hodnotím jenom já. Nakyslejší varianta strakonického piva, nicméně opět výborná teplota, solidní říz a zakulacená chuť. Škoda pěny, která už není. Možná nádražní chuťové dozvuky, ale šlo by to...2
Malé pivo ve mě zmizelo asi jak jednohubka ve Vlastově papuli, takže testuju ještě druhý vzorek místního moku.
Bohuš - skoro jsem nepoznal rozdíl, ale má to silnou příchuť sterilovaných dýní, kterých jsem jako malý zbodnul tuny. Nevadí, má to silný říz, bezva teplotu, žádná nakyslost, fakt je to solidní pití...1-
Zborov je hustá knajpa, ze které přímo stříkají všechny ty více či méně dávné kalby. Interiér snad ani za ty roky nedoznal změny, Mates vrní blahem a poškytává po točené malinovce kolínské sodovkárny. Ač čtyřka jak řemen, není těžké si představit delší večerní posezení u solidního strakonického piva.
Restaurace U Zborova, Bavorova 20,Strakonice
Hospoda | Bohuš | 2 |
Mates | 2 | |
Vlasta | 2 | |
Obsluha | Bohuš | 2 |
Mates | 2 | |
Vlasta | 2 | |
Pivo | Bohuš | 1- |
Mates | 1 malina :-) |
|
Vlasta | xxx |
Zborov je poslední zastávka. Řekl bych, že Strakonice nabízejí mnohem víc pivních příležitostí, zároveň bych řekl, že se nám podařilo vyzobnout ty pravé...v případě Sokolovny možná ty nejlepší...podniky. Jdeme zpátky nad náměstím a brzo už jsme u auta. Vyrážíme směr Praha a tím dnešní rychlé putování po jihočeských Strakonicích končí. Tohle město si zaslouží víc času, možná se sem někdy s Matesem vypravíme vlakem a provedeme řádný a vyčerpávající průzkum. Vy nečekejte, vyražte a napište svoje postřehy!
A co nás čeká příště? Pražské Kobylisy byly pouze odloženy, další termín je pondělí 3.2. se stejným rozšířeným osazenstvem, takže se máte na co těšit!