Koncert UDG v opavském Artu
Koncert UDG
Kdy: 8.dubna 2012
Kde: v klubu Art v Opavě
A co se bude dít, to se popravdě nikdy u kapely UDG neví, co se ale ví jistě, že předkapelou UDG je kapele Kofe-in, což je opavská kapela, která bude hrát ve svém rodném městě, což bude určitě stát za to. Poté příjde pro mě dlouho očekávaná kapela UDG, od které vám mohu slíbit energii, radost a skvělou atmosféru, kterou umí navodit. Já se teda nesmírně těším, kdo přijde, uvidí sám, co kluci umí. A kdo prostě nemá možnost dorazit, či nemá čas, tak ho na svém blogu budu určitě informovat, jak se akce vyvíjela.
RECENZE
Dne 8.4.2012 se uskutečnil nejenergičtější a nejedinečnější koncert kapely UDG v Opavě v klubu ART. Všechno vyšlo jak mělo. Já i přes můj zdravotní stav dojela v pořádku na místo činu, policajti nás nestavěli a cesta z Krnova do Opavy byla dobře průjezdná, takže co víc jsem si mohla přát. Klub jsem v pohodě našla, řada z kasy stála až ven, takže mě trklo, že jinde to snad být ani nemůže. Když jsem vstoupila do klubu byla jsem ohromena, je to moc pěkný útulný klub, mám takové příjemné kluby ráda, mají takové osobité kouzlo. Jen byla opravdu nevýhoda malého prostoru, ale každý klub má své nevýhody.
Nejenže jsem věděla, že zažiji skvělé koncerty dvou velice sympatických kapel, ale mě čekal ještě jeden úkol, a to oslovit Jugiho, připomenout se a dozvědět se od něj něco podstatného pro mou spisovatelskou činnost. Nejdříve bylo v pláně se sejít po koncertě, ale shoda okolností mi dala možnost se s Jugim (bubeníkem kapely UDG) seznámit ještě před koncertem. Měla jsem opravdu štěstí, protože kluci po koncertě měli v plánu hned odjed. Po třech dnech na cestách se jim ani nedivím.
Sedli jsme si společně na bar a řešili jsme mé nesrovnalosti v oboru, kterému Jugi rozumí. Dávala jsem mu otázky a on velice slušně odpovídal, a to mě nabývalo jistoty, že opravdu má nejoblíbenější kapela má srdce na správném místě. Když Jugi musel na chvíli odejít, tak za mnou přišla slečna a ptala se jestli dělám s Jugim rozhovor do novin, musela jsem se smát, bylo to miloučké. Musela jsem ale upřesnit, že to tak není, ale pod určitým slečniným nátlakem zvědavosti jsem ji dala odkaz na můj blog a slíbila ji, že vždy píši k akcím recenze, tak možná něco z našeho rozhovoru prozradím. Přiznám se, že mě její otázka potěšila a pocit, že někomu můžu dát odkaz na můj blog, byl uspokojující.
Abych splnila, co jsem slíbila, tak tedy něco prozradím. Myslím, že řeči o chodu kapel a nástrojek by vás asi nezajímal, ale že kluci poctivě pracují na svém budoucím novém albu a že v Doubici se tím protloukávají a každý se na tvorbě nějak podílí, a proto se z toho kluci mají takovou radost, tak to za zmínku stojí. Víc toho prozradit nemůžu, protože některé věci jsou ještě v průběhu jednání, a tak bych nerada prozradila něco, co bych neměla, už tak jsem neskutečně ráda, že měl Jugi ve mně důvěru a řekl mi i to, co nemusel.
Mluvili jsme společně nejmíň hodinu, při našem rozhovoru za bubeníkem přicházeli nadšení fanoušci a padly slova, které se chválou rozplývala po usměvavých rtech fanoušků. Dobře znám pocit, když něco odehraji a pak jsem pochválena. Byla jsem ráda, že lidi kolem nás nešetří krásnými slovy na kapelu UDG, kapela UDG má správné fanoušky.
I když jsme společně mluvili více než hodinu, vůbec jsem nepřišla o předkapelu Kofe-in, jelikož začali hrát o hodinu později, než-li měli. Když kluci začali hrát, tak jsem Jugimu poděkovala a rozloučili jsme se a já se rychle přemístila do předních řad, abych o opavskou kapelu nepřišla. Předkapela to ze začátku rozjela velmi dobře, lidé kolem byli dobře naladění, a proto atmosféra stála za to. Bohužel měl zpěvák Jan Kunze problémy s hlasem, a tak se hned na začátku za své nedostatky omlouval. Popravdě bych si toho ani nevšimla. Když dozněl song Levituju, publikum jásalo a pak už to šlo všechno samo. Při písni Kladu tě na vodu jsme my publikum kapele pomáhali při refrénu a bylo vidět, že kapela má svou práci neuvěřitelně ráda. Kapelu jsme povzbudili do přídavku a opět zazněl song Levituju. Potleskem jsme se s kapelou Kofe-in rozloučili a čekali na dlouho očekávaný koncert kapely UDG.
Co přišlo potom, tak to snad nejde ani citově vyjádřit. Neuvěřitelná dávka emocí a show. Jejich koncert byl magicky kouzelný jako vždycky. Skákala jsem, zpívala jsem a neuvěřitelně jsem si to užila, stejně tak jako spousta lidí kolem mě. Kapela UDG rozdávala svou napruženost do okolí. Mohli jsme sledovat, jak Volt hraje v různých postaveních na svou elektrickou kytaru, jak se různě válí po zemi a přiznám se, že tohle mě těší z koncertu úplně nejvíc, tady se vidí, jak si to kluci užívají. Baskytaristovi Pájovi pořád padala čepice na oči, ale ke své hře na svůj hudební nástroj oči nepotřeboval, a tak vypadal jen komicky a mi to vytvořilo ještě větší úsměv na tváři. Adam skákal se svým saxofonem a vždy svým nástrojem navodil neuvěřitelnou krásu melodie dané písničky. Zpěvák Petr zpívá tak zvaně očima. Takový výraz se používá v herectví a Petr zkrátka svýma očima vyjadřuje duši písničky a manipuluje s publikem. Je krása to všechno naráz pozorovat. Bohoušek byl bohužel tak nějak schován v rohu, kde jsem neměla možnost něco specifického vypozorovat. Pódium bylo opravdu malinké na šestičlennou kapelu, ale hlavní je, že svou roli kytaristy zvládá na výbornou. A nakonec zbyl Jugi, který je neuvěřitelný showman. Je kouzelné, když můžu vidět bubeníka s pokyvující hlavou do rytmu u svých bicích. Kluci jsou team, který vidět pohromadě, je ten nejhezčí zážitek.
Při písni Beduín přišla soutěž, která strana publika je lepší, kdo vyhrál, tak o tom se můžeme dohadovat ještě do teď. Při songu Ruská raketa přišli za kapelou UDG kluci z Kofe-in, a tak jsme mohli vidět jedenáct skvělých hudebníků pohromadě. A protože žádný koncert netrvá věčně, tak jsme se vyžádali o přídavek v podobě tří písniček a mezi nimi samozřejmě nechyběla píseň Hvězdář. Píseň s duší a posmutným příběhem, ale stejně je to ta nejemocionálnější píseň nakonec.
Kluci se po koncertě pomalu, ale jistě balili. Já chvíli pozorovala lidi kolem sebe a přátelský přístup kapel k fanoušků. Vypila jsem litr čisté vody, protože mi po tom všem jásání dosti vyschlo v krku. Poté jsem ale musela opustit tento úžasný okamžik a útulný klub, čekala mě cesta domů a hlavně druhý den na to mě čekala zdlouhavá šestihodinová cesta do města mého studia, takže jsem se potřebovala aspoň na chvíli prospat. Ale popravdě se mi usnout moc nedařilo, po takové radosti, úsměvů a energii, kterou jsem obdržela při koncertě se mi usínalo špatně.
Na závěr bych řekla jen to, že se už nemůžu dočkat na další koncert kapely UDG, který mě čeká na Majálese v Hradci Králové. Už aby to bylo! =D
S nezapomenutelným zážitkem Sára Rejdová