Lektorský posudek ke knize
Sára Rejdová: Svět nenormálních
Posuzovaný text je – jak o něm uvádí v průvodním mailu i sama autorka – určitou sondou do světa mladých lidí, kteří se snaží o uměleckou dráhu, a také do samotného tohoto světa rockových (a jiných) kapel, koncertů v klubech apod.. Hlavním hrdinou příběhu, psaného ich formou (možná poněkud překvapivě s ohledem na to, že autorkou je žena), je kluk, který ze všeho nejvíc touží po tom mít vlastní kapelu (a pochopitelně se stát slavným) a za tímto cílem si opravdu tvrdě jde, až ho nakonec dosáhne. U toho ovšem pochopitelně řeší i běžné problémy dospívajícího, školu, volbu povolání, vztahy k rodičům a jiným dospělým, stejně jako ke svým kamarádům, vrstevníkům a – samozřejmě – také k příslušnicím opačnému pohlaví. Přičemž se nedá říct, že by to měl v jakémkoli ohledu lehké, v knize je poměrně syrově ukázána současná běžná realita, kdy rodiče často nejen, že své děti nechápou a chápat nechtějí, ale ani se jim nijak nevěnují, případně pokud se jim náhodou věnují, tak rozhodně ne k jejich prospěchu, v tom lepším případě jim „pouze“ komplikují život a vyrábějí mindráky, v tom horším je dokonce týrají a zneužívají.
Text až překvapivě vyzrálý, téměř se nechce věřit, že autorce je opravdu pouhých 17 let. Samotný příběh je dosti čtivý a je vidět, že autorka si opravdu dala záležet na tom, aby popisované reálie zobrazila co nejvěrohodněji, opravdu jí lze věřit, že se rok zabývala zkoumáním současné mladé hudební scény, bavila se s členy různých kapel, majiteli hudebních klubů apod. Stejně tak se v posuzovaném textu vyskytuje poměrně málo stylistických chyb, navíc většinu z nich lze spíš než za chyby považovat za zvýšení autentičnosti celého vyprávění, které je poskládáno částečně z vnitřních monologů a částečně z dopisů hlavního hrdiny, takže při čtení nikterak neruší. Pokud jde o gramatiku, tak tam už se nějaké ty chyby najdou, v zásadě se ale nejedná o nic, co by nebylo možné snadno odstranit při korektuře.
Příběh je samozřejmě velmi atraktivním svým námětem, na zajímavosti mu navíc dodává i skutečnost, že vše je posuzováno očima nikoli dospělého, ale dospívajícího, tedy člověka, jemuž je tato hudba primárně určena, a také že se nejedná o (poměrně časté) memoáry nějakého známého a slavného zpěváka a hudebníka, ve kterých se takováto osoba většinou značně stylizuje a skutečnosti zkresluje, ale o relativně nezaujatý pohled člověka (nevím, zda je autorkou zcela vymyšlen nebo má nějaký svůj reálný předobraz – ať tak nebo tak, působí jako postava dosti věrohodně), který se do tohoto světa snažil dostat „zvenčí“, nakonec se mu to povedlo, začínal v něm „od píky“ a postupně dosahoval stále větších a větších úspěchů, až se dostal na samotný vrchol (účast na nejslavnějších rockových festivalech, natáčení dokumentárního filmu o kapele a dokonce cena Anděl), ovšem přesto, že se stal vlastně „profláklou“ mediální hvězdou a „celebritou“, si stále zachovává jistý odstup a nadhled. Dá se říci, že tímto způsobem a z tohoto úhlu pohledu problematika české hudební scény nebylo zpracovaná snad ještě vůbec nikdy.
Vydání vlastním nákladem autorky pod hlavičkou Beletrisu lze jenom doporučit, takovouto knihou si rozhodně ostudu neuděláme a při vhodné reklamě by naopak mohla být i dost komerčně úspěšná.