Smysl života
Vesmír, zrnko písku a spousta chemických prvků. Planety, planeta Země, voda, vzduch, kameny, skály, zemina, z které se vybují porost, stromy a keře, příroda! Zde začíná život, první rostliny, živočichové a my! Lidé. Jak těžké je probojovat se až na svět. Jak daleko sahá náš vývoj. Ohromné! Za vším však stojí velké Proč?
Dnem svého narození zahájíme svou existenci a pak rosteme a dospíváme, vzděláváme se, pracujeme, něco budujeme a až přijde náš čas, čas našeho lidského naplnění, jednoduše umřeme. Říkám si: Co je to za význam? Kde je ten zakopaný pes? Proč tohle všechno? Co je ten smysl našeho ne tak dlouhého života?
Nechápu to, možná to nechci chápat. Proč se mám narodit, celý život se učit, pracovat, navazovat vztahy, zakládat rodinu a pak nakonec to vše na tom světě zanechat a jednoduše a tiše odejít, jako kdybych nikdy nebyla.
Když nad tím vším tak přemýšlím, jsem přeci jedna spermie z tisíců, která s probojovala a dostala se do toho velkého nekonečného koloběhu. Musí v tom být přeci nějaký smysl. Musí, jinak netuším, co tady dělám. Každý jedinec na planetě je vyvolený, ať je to slavný herec, chytrý vědec či úplně obyčejný zedník. Každý je svým způsobem jedinečný, nebo se snad mýlím?
Začínám tomu rozumět, nad smyslem života nemusíme hledat nic velkého, jsou to maličkosti, jsou to pro nás věci sice rutinní, možná i stereotypní až tradiční, ale to je ten smysl, to je to, co nám bylo předurčeno.
Ano, už jen akce porod je velkolepý čin, který smysl naší existence odstartuje a věřte, že každý má na planetě Zemi svůj úkol, svou roli. Můžu být člověk se základním vzděláním a pracovat u technických služeb, ale sáhněme si na srdce a řekněme si, co bychom bez těchto lidí dělali? Kdo by naší zem uklízel a dělal ji čistou a krásnou? A tak je to se vším. Profesoři šíří vzdělání mladším generacím. Doktoři léčí a pečují o zdraví nás všech. Kuchaři vaří a naplňují naše žaludky pochutinami. Právníci hájí naše lidská práva a mohla bych takto pokračovat donekonečna.
Došlo mi, že smyslem lidského života je žít jeden pro druhého. Každý je jiný a každý má v životě svůj úkol, své postavení. Vše je rozděleno a vyrovnáno. Jeden bez druhého by nic nedokázal, to by se totiž samotný smrtelník musel rozkrájet, a to díky bohu nejde. To je ta krása, jeden bez druhého by neudělal vůbec nic! To je ten zakopaný pes, toť je ten smysl života. Hrozně složitý, ale vlastně tak prostý.
Komentáře
Přehled komentářů
Krásný. Opravdu (y) Já se řídím výrokem: " Je hloupost ptát se, zda-li má život smysl, či ne. Má smysl takový jaký mu dáme." A vdycky když si řeknu, že mě už život nebaví a že nic nemá cenu, tak si vždycky vzpomenu na toto a hned se vzchopím. :)
:-)
(Klárka, 9. 3. 2013 19:23)Pěkná úvaha. Pro mě je smysl života láska, aspoň si to myslím, ale nevím jestli tomu tak je a o smyslu života často pochybuju když mi čas utíká pod prsty. Ale asi to nejaký smysl má když to tak je. A nejlepší je to moc neřešit, prostě žít a třeba na to nakonec po té smrti přijdeme :-) ;-)
To je bomba :)
(Simona, 16. 2. 2013 23:43)Krásně napsaný a dobře vysvětlený, máš můj obdiv :)
Nemám slov :-p
(Týnka, 16. 2. 2013 22:24)
To je ten sloh, o kterém jsme mluvili ve čtvrtek? Nu, ani se nedivím, že už se pak nechtělo nikomu číst, asi bych si svou práci taky schovala za záda, kdyby jsi přednesla něco takového. Podobné myšlenky o smyslu života má asi mnoho z nás, ale ty jsi je vyjádřila skutečně bravurně, tak poeticky a lehce :-p
A ten poslední odstaveček to nádherně ukončil, je v něm velká pravda ;-) Dala bych ti za to jedničku i s hvězdičkou, kdybych byla pedagog! O:-)
(y)
(Já né ? :'D, 28. 8. 2013 19:53)