Kapitola 21
21.
„N |
o, a tak nás tu máte,“ zakončil vyprávění Chalat. Obrovitý muž se opřel v křesle, které mu narychlo donesli z horního pokoje, a naposledy si ukousl z jehněčí kýty, kterou třímal v ruce. Pak ji požitkářsky hodil za sebe. Kost narazila do zdi a spadla na zem, kde se na ni vrhl pes. Zvuk psích zubů drtících kost prolomil ticho, které zavládlo, když Chalat domluvil. Skupinka jeho posluchačů mlčky přemýšlela o tom, co právě slyšela.
Osm mužů sedělo kolem kulatého stolu v pokoji ve spodním patře Semarské věže. Bahl ke stolu pozval jen nejbližší – Kerina, Lesarla a Lahka. Isak s sebou vzal Vesnu. To by možná vzbudilo reptání ze strany ostatních šlechticů v paláci, ale Bahl významně ignoroval, že se Vesna ke skupině připojil. Hrabě se jednou mimochodem zmínil o tom, že dluží Lesarlovi nějaké peníze a službu, a je tedy zavázán i Bahlovi. Pán Farlanu byl jen rád, že Vesna je Isakovi tak oddaný.
Co se Carla týče, Isak se rozhodl, že než ho zatáhne do politických záležitostí Země, nejprve si s ním promluví o samotě.
„Mihne,“ ozval se náhle Isak. Chetsův společník ho fascinoval. Muž se choval tak klidně a tiše. Zdálo se, že plně důvěřuje svým schopnostem. „Lord Chalat říkal, že pocházíš z klanu ze severního pobřeží.“ Mihn přikývl.
„Jak je v tom případě možné, že mluvíš tak dobře farlansky?“ Isak se rozhodl, že muže přinutí konečně také něco říct. Dosud jen pokyvoval hlavou. Na tom, jak Mihn mluvil, bylo cosi, co Isakovi vrtalo hlavou. Jen pořád nevěděl, co to je.
„Všechny klany mluví farlansky,“ řekl Mihn a téměř tak zdvojnásobil počet slov, která od svého příchodu řekl.
„Ale proč? Jste moc daleko na to, abyste s námi mohli být v kontaktu.“
„Farlanština je pramáti našeho jazyka. Velký les je od nás jen hodinu jízdy. Musíme udržovat kontakt s ostatními kmeny,“ odvětil muž.
„Všechny jazyky Země pocházejí ze stejného zdroje,“ poznamenal Lesarl zamyšleně. „Vzhledem k tomu, že Mihn mluví i chetsky, jistě se rychle učí i jiné jazyky.“
Mihn se tvářil podezíravě. Vrchní správce si ho pozorně prohlížel, skoro ani nemrkl. Isak věděl, že Lesarl nevěří nikomu. V tomto případě s ním ale souhlasil. Náhle si uvědomil, co mu na Mihnově řeči nesedí. A to vyvolalo jen další otázky.
I po šesti měsících v paláci tahalo Isaka za uši, jak přehnaně pečlivě šlechtici vyslovují. Sami si to zřejmě ani neuvědomovali. Mihn mluvil jako šlechtic. Takovou intonaci a výslovnost nemohl mít žádný nekulturní barbar ze severního klanu. Mihn určitě nebyl Farlan a něco o sobě tajil.
„Můj pane,“ prolomil zamyšlené ticho Kerin, „ten ďábelský šíp napovídá, že šlo o schopného nekromanta. Ale Malich už je mrtvý moc dlouho na to, aby v tom mohl mít prsty. Myslel jsem si, že Malichovy schopnosti jsou velmi vzácné. Takže buď to byl některý z jeho následovníků, a nebo Malich nějak vstal z mrtvých.“
„To by mě dost překvapilo,“ řekl Bahl. „Přemoci smrt je mnohem těžší než donutit mrtvoly k pohybu nebo posednout lidi démony. Podle toho, co vím o kříšení mrtvých, zbavili jsme se těla dostatečně dokonale. Tuhle variantu bych zavrhl.“ Na rtech měl náznak úsměvu. Isak si vzpomněl, jak Genedel hltal těla na bojišti, a usmál se také.
„Ať je to tak nebo tak, máme problém,“ navázal Vesna. „Buď má Malich natolik schopného učedníka, že takové kouzlo dokáže, což bychom se asi dozvěděli už dávno, a nebo…“
„Nebo to s ním nemá nic společného,“ dokončil Kerin.
„Souhlasím.“ Generál Lahk se cítil značně nesvůj, když se na něj obrátily všechny oči. Snažil se držet od Bahla a Isaka dál. Být v jedné místnosti se třemi bělookými, přičemž každý byl mnohem silnější než on, mu bylo krajně nepříjemné.
„To vaši armádu dost oslabí, lorde Chalate. Charr je pořád ještě na Kranna moc mladý a navíc, podle toho, co jsme slyšeli, příliš rozumu nepobral. Jenom proto ho mohl elf vylákat. Pochybuji, že démon, který se ho zmocnil, bude o vojenském řemesle vědět víc.“
„Siblis?“ vyštěkl Chalat. Isak cítil, jaký vztek z Chalata při vyslovení toho jména sálá.
„Víme, že vyslali skupiny na sever, aby pátraly po zbraních. Možná místo nich našly spojence. Elfové mohli vytvořit zbraň, kterou potřebovali. Zabít vás, lorde Chalate, by bylo nesmírně těžké. A stejně by ani tak válku nevyhráli, protože by jim stáli v cestě vaši generálové. Ale ovládnout velitele a vést válku z obou stran…“ Generál se odmlčel a nechal ostatní, ať si sami vyvodí důsledky.
Chalat zuřivě zaťal pěsti. Žíly na svalnatých pažích mu naběhly. Oproti tomu Bahl měl ruce položené na stole a tvářil se zasmušile, ztracen ve vlastních myšlenkách.
„Lahku, to, co jsi řekl, dává smysl,“ ozval se Bahl. „Nenapadá mě žádný pravděpodobnější důvod. Tak si říkám, co dalšího ještě Siblisové vyjednali a jakou cenu budou muset zaplatit.“
„Tohle všechno jde mimo mě. Zaklínadla, kletby, zaříkadla – k čertu s nimi. Takhle jsem já nikdy nebojoval,“ zahřímal Chalat.
„Teď to ale vypadá, že budete muset změnit taktiku.“ Lesarl ignoroval, jak se na něj Chalat za tu poznámku zamračil. „Vím, s kým byste si měl promluvit.“
„Kdo je to?“ vyhrkl Chalat. „Kde je? Na Akademii magie?“
Lesarl se usmál. „Bohužel ne. I když jsem si jistý, že vám Vrchní mág milerád pomůže, jak jen bude moci – pokud se vám podaří nevypadat tak bělooce. On je na lidi jako vy dost vysazený.“
Isak čekal, že se Chalat na Lesarla osopí, ale ten se jen usmál. Běloocí, kteří vládli dlouho, byli očividně ti, kteří se dovedli ovládat.
„Ten pravý odborník má ke svému oboru blíže. Invriss Fordal je už desítky let expert na elfí magii. Říká se sice o něm, že je trochu divný – sám se účastní výprav do Velkého lesa – ale je to určitě ten pravý člověk, kterého hledáte. Vévoda z Lominu vám jistě poskytne pohostinství tak dlouho, jak jen bude třeba.“
„Lomin. Takže kdybych se začal nudit a dostal chuť někoho zabít…“
„Tak Les je dost blízko. Slyšel jsem, že poslední Slavnost mečů byla celkem nudná.“
„Ha ha. Ale podle toho, co se mi doneslo, je vévoda dobrý člověk…“
„Ach,“ Lesarl se ani na chvíli nepřestal usmívat. „Tak to mám pro vás špatné zprávy.“
Chalat si odfrknul. Znal Lesarlovu pověst stejně dobře jako všichni Farlané. Obrátil se na Bahla, ale ten se jen usmíval. Pán Chetsů naoko rezignovaně rozhodil rukama.
„Nu dobrá. Určitě najdete něco, co bych pro vás mohl udělat. Nějakou malou službičku, něco nenáročného… Jen se pak nedivte, když to dopadne tak, že dám novému vévodovi pořádnou nakládačku. Já mám vždycky špatnou náladu, když prší, a tady prší v jednom kuse.“
Lesarl nedokázal zakrýt, jak ho Chalatova odpověď potěšila. „Lorde Chalate, ujišťuji vás, že v tom případě by se o té záležitosti nikdo ani slůvkem nezmínil.“
Bahl vstal. „Lesarle, zajisti lordu Chalatovi ubytování. V Tirahu jistě najde mnoho zdrojů zábavy. Isaku, ty se také potřebuješ nachystat na cestu. Vezmi si s sebou gardistů, kolik bude třeba, aby uvezli šatník tvé služebné. Lesarl mě informoval, že do týdne dorazí noví koně. Zatím tě Kerin jistě zaměstná.“
Všichni povstali a Mihn se držel za Chalatem, kterého odváděli pryč. Chalat si toho všiml a zastavil se. Obrátil se na Bahla a vyhrkl: „Lorde Bahle, mám prosbu.“
Bahl pozvedl obočí.
„Mihn má nějaký zvláštní smysl pro čest a nedal jinak, než že se stane mým poddaným. Já už jsem ale moc starý na to, aby za mnou jako ocásek pobíhal nějaký pánbíčkářský podivín. Ale zabít ho by byla škoda. To vám potvrdí i vaši strážní.“
„A jaký si dal závazek? Vylákat Charra?“ Bahl mrkl na Isaka. To, co viděl v tunelu, ho přesvědčilo, že Mihn určitě nebude tak tichý a nenápadný, jak se tvářil. Pohyboval se s takovou grácií, že by mu mohl závidět i hrabě Vesna, kterého začali cvičit v šermířském umění, jakmile udržel v ruce zbraň.
„Přesně tak. Já toho chlapíka moc nemusím, ale to je mu jedno. Vím ale, že má v budoucnu sehrát důležitou roli a že to nebude po mém boku.“
„Každopádně nemůžeme jednat proti vůli našeho hosta. Navrhuji, abychom jeho závazek převedli na mého Kranna.“ Obrátil se na Mihna. „Vaše jazykové schopnosti by mu cestou mohly být k užitku.“
Odmlčel se, aby se k tomu mohl Mihn vyjádřit, ale ten jen přikývl. Vypadal, že je mu to úplně jedno, což Bahla překvapilo. Bude muset Isaka instruovat, aby se snažil o Mihnovi dozvědět co nejvíc, než vyrazí. Teprve v tu chvíli si uvědomil, že se ani Isaka nezeptal, jestli s tím souhlasí. Pohlédl na něj a odpovědí mu bylo pokrčení rameny. Isak si zjevně chtěl se svým novým poddaným promluvit, ale v tu chvíli se vedle něj vynořil Kerin. Teatrálně si mnul ruce radostným očekáváním a pak je položil Isakovi na mohutná ramena.
„Můj Kranne, mám nový tréninkový program. Jistě vás potěší, že mám pro vás místo meče trubku naplněnou olovem a brnění vyrobené speciálně pro vás. Bude se vám to moc líbit.“
Isak zaúpěl a svezl se zpátky na židli. Kerin se zasmál a pokusil se nohu židle podkopnout. „No tak, chlapče, tento týden budu prozměnu já vaším pánem. Tak s chutí do toho.“