Jdi na obsah Jdi na menu
 


Venuše

9. 9. 2011

Venuše

Venuše, sousedící se Zemí, je zahalená v husté atmosféře a dobře odráží sluneční svit. Proto a je proto snadné ji nalézt v některých obdobích na obloze jako Večernici nebo Jitřenku. Díky neměnnosti počasí se povrch planety téměř nezměnil ani za milióny let.


 

Charakteristika Venuše

Venuše je druhou planetou od Slunce a její dráha leží nejblíže Země. Má obdobnou velikost a hmotnost jako Země. Tím ale podobnost obou planet končí. Hustá oblaka obsahující i kyselinu sírovou zabraňují přímému pozorování povrchu. Díky skleníkovému efektu dosahuje teplota povrchu Venuše až 480 °C. Venuše krouží kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů km s periodou 225 dní. Otočení kolem vlastní osy (ve směru hodinových ručiček, proti oběhu, tzv. retrográdní rotace) trvá 243 pozemských dnů. To znamená, že na Venuši Slunce vychází a zapadá jen dvakrát za oblet Slunce.

Oblaka Venuše dobře odrážejí sluneční svit a proto je tato planeta ve vhodné poloze po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Někdy můžeme Venuši spatřit na západní obloze jako první objekt noční oblohy po západu Slunce – proto jí lidé říkají Večernice. O tři měsíce později je na východní obloze stejná planeta viditelná jako poslední svítící objekt noci – Jitřenka.
Povrch této „sestry“ Země, zahalený v husté atmosféře, nám umožnily pozorovat teprve kosmické sondy, které sestoupily až k jejímu povrchu. Kosmická sonda Magellan, vypuštěná na oběžnou dráhu Venuše, zmapovala radarem detaily povrchu a objevila obrovské krátery, způsobené dopadem meteoritů. Podmínky na Venuši jsou z pohledu člověka dosti nepříznivé: 95krát vyšší tlak než na Zemi, deště kyseliny sírové a teplota 480°C. Tuto vysokou teplotu způsobuje skleníkový efekt. Sluneční záření proniká hustou atmosférou a ohřívá Venuši. Tepelné záření jejího povrchu však atmosféra s velkým podílem CO2 nepropustí zpět do vesmíru. Ve vyšších vrstvách atmosféry by mohly přežívat nízké formy organismů (bakterie). Na Venuši je mnoho sopek, některé až 3 km vysoké a 500 km široké. Krátery, sopky a ztuhlé potoky lávy se za miliony let téměř nezměnily – nejsou tam bouřky, změny teplot, led ani jiné činitele, způsobující zvětrávání.

Venuše nemá magnetické pole, ionizovaná atmosféra ale odklání sluneční vítr obdobně jako magnetosféra u jiných planet. Hovoříme o existenci tzv. pseudomagnetosféře.

 

Základní data o Venuši

Důležité objevy

hmotnost 4,87×1024 kg
průměr 12 100 km
hustota 5250 kg m−3
povrchová teplota max. 480°C
doba otočení kolem osy 243 dní
doba oběhu kolem Slunce 224,7 pozem. dní
průměrná vzdálenost od Slunce 108×106 km
počet měsíců 0
atmosféra CO2 (96 %), N2 (3 %), 
SO2, H2O, CO,  
He, Ne, HCl, HF
1610 Galileo pozoruje fáze Venuše
1958 Rádiová měření teploty
1962 Mariner 2 jako první sonda, prolétající kolem Venuše, potvrzuje její vysokou teplotu
1974 Mariner 10 pořizuje 4 000 snímků oblak
1978 První podrobné mapy, pořízené sondou Pioneer
1990 Sonda Magellan zahajuje podrobné mapování
2006 Sonda Messenger prolétá poprvé kolem Venuše. Druhý průlet nastal v roce 2007.

Fotografie Venuše

Venuše ze ZeměVenušeVenuše - topologie povrchu. Sonda Magellan
Venuše - MagellanVenuše - MagellanVenuše - Magellan

Poslední dva snímky jsou velmi podrobné snímky povrchu Venuše. Byly složeny z mnoha set radarových snímků Venuše pořízených sodnou Magellan, ale i ze snímků předchozích sond Mariner a některých Veněr. Veškeré snímky byly počítačově zpracovány, projektovány na kulovou plochu a uměle převedeny do viditelné oblasti spektra.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář