Kimono (
japonsky: 着物, doslova
"oděv",
"šat") je tradiční
japonský oděv. Původně slovo
kimono označovalo všechny typy
oblečení, ale později se začalo používat pro zvláštní typ tradičního plnně dlouhého
roucha. Originální a přesný název by měl být
wafuku (和服, doslova
"oblečení japonského stylu").
Kimona jsou rovně střižená roucha tvaru T sahající po kotníky, s límcem a širokými, plně dlouhými rukávy. Kimona se váží kolem těla, vždy levou stranou přes pravou (výjimkou je pouze oblékání mrtvého při pohřbu)
[a upevněná širokým pásem nazývaným
obi, který je obvykle vázán vzadu. Kimona se většinou nosí s tradiční obuví (především s dřeváky
geta nebo sandály
zóri) a "ponožkami" s odděleným palcem -
tabi.
Dnes kimono nosí především ženy, a při zvláštních příležitostech. Tradičně nosí svobodné ženy při zvláštních příležitostech kimono nazývané
furisode, které má rukávy až k zemi. Už jen velmi málo žen, hlavně starších, a ještě méně mužu nosí kimono jako běžné oblečení. Tradiční japonské oblečení rovněž nosí muži a ženy určitých tradičních povolání jako jsou např.
šintoističtí a
buddhističtí kněží, šintoistické kněžky
miko a
gejši a osoby věnující se tradičním uměním (
čajový obřad,
ikebana,
kaligrafie ap). Japonci si často oblékají kimono i při zvláštních a formálních příležitostech (svatbách, pohřbech, promocích…). Zvláštní druhy kimon pak nosí ženy i muži při určitých druzích sportu, jako je např.
kendó. Profesionální zapásníci
sumó jsou často vídáni v kimonech, protože je u nich vyžadováno nošení tradičního japonského oblečení, kdykoliv se objeví na veřejnosti.
Nadšenci pro kimona mohou také v Japonsku navštěvovat lekce jak oblékat a nosit kimono. Hodiny se týkají vybírání vzorů a látek odpovídajících ročnímu období a příležitosti, sladění spodních dílů kimona a doplňků, vrstvení spodních dílů kimona podle přesného významu, výběr a vázání obi a další témata. Existují i kluby zaměřené na kulturu kimona jako Kimono de Ginza.
Historie
První kimona byla silně ovlivněna tradičním čínským oblečením zvaným
hanfu kvůli značnému kulturnímu propojení mezi Čínou a Japonskem už v 5. století n. l. Čínská móda přišla mezi Japonce však až v 8. století a překrývající se límec se stal hlavně ženskou módou. Během japonského
období Heian (794 - 1192) začalo být kimono více stylizované, přestože se přes něj pořád nosila polosukně zvaná
mo. Během
období Muromači (1392 - 1573) se začalo nosit
kosode - spodní prádlo dříve na úrovni kimona, ale už bez kalhot zvaných
hakama, a tak se začalo upevňovat pásem
obi. Během
období Edo (1603 - 1876) se začaly prodlužovat rukávy, hlavně mezi svobodnými ženami a obi začala být širší, s různýmy novými styly vázání. Od té doby zůstala jak ženská tak mužská kimona v podstatě nezměněna.
Materiály
Dětské kimono
Kimona pro muže jsou dostupná v různých velikostech, ale kimona pro ženy jsou typicky stejně velká a jsou přizpůsobována různým rozměrům těla zahýbáním a skládáním. Ideálně ušité kimono má rukávy končící u zápěstí, když jsou ruce spuštěné. Mužské kimono by mělo být o něco delší než je mužova postava a přebytečná délka se v pase zapošívá. Ženské kimona je delší asi o 20 cm než postava jeho majitelky, aby bylo možné vytvořit ohašori - sklad, který je vidět pod obi.
Kimona jsou vyráběna z jednoho kusu látky zvaného tan. Jednotlivé kusy jsou přibližně 36 cm široké a 11,5 metru dlouhé (dostatečně pro kimono pro dospělého) a kimono se šije z celého kusu látky. Hotové kimono sestává ze čtyř hlavních pruhů látky: dva kryjí tělo a dva tvoří rukávy a další menší pruhy tvoří úzký přední díl a límec. V dřívějších dobách bylo při praní kimono obvykle rozpáráno na jednotlivé části, a poté opět ručně sešito. Díky tomu, že kusy látky zůstavají při výrobě kimona v celku, může být kimono bez problému přešito pro jiného člověka.
Maximální délka rukávu je určena šíří látky. Vzdálenost od středu páteře ke konci rukávu nemůže přesáhnout délku dvounásobku šíře látky. Tradiční látky pro výrobu kimona nebyly širší než 36 cm. Proto vzdálenost od páteře k zápěstí nemohla být větší než 68 cm. Moderní materiály pro výrobu kimona jsou tkány v šíři 42 cm, aby vyhovovaly současným rozměrům Japonců. Hodně vysocí nebo silní lidé, jako zápasníci sumó, musí mít kimona šitá na míru z více kusů látky dohromady, nebo z látek utkaných na míru.
mladá Japonka ve furisode
Tradiční kimona jsou ručně šitá a i látky jsou často ručně tkané a dekorované. Různé techniky jako barvení
júzen se používají pro aplikaci zdobení a vzorů na základní látce. Opakující se vzory, které pokrývají velkou plochu kimona jsou tradičně zhotovovány technikou
júzen a šablonou. Během let probíhaly různé změny v barvách, látkách, stylech i v doplňcích jako je obi.
Kimona a obi jsou tradičně vyráběna z
hedvábí, hedvábného brokátu, hedvábného krepu (jako
čirimen) a saténových tkanin (jako
rinzu). Moderní kimona jsou také široce dostupná v levnějších a na údržbu snazších materiálech jakou je umělé hedvábí, bavlněný satén, bavlna, polyester a jiná syntetická vlákna. Hedvábí je přesto považovánou za ideální materiál a je nutností pro formální příležitosti.
Podle zvyku jsou tkané vzory a opakující se barvené vzory považovány za neformální. Formální kimono má vzor ve volném stylu malovaný po celém povrchu nebo kolem okraje. V období Heian se kimono nosilo s až 12 barevně rozdílnými vrstvami a každá barevná kombinace měla svůj název a vzorec. Dnes má kimono obvykle jeden vrchní díl a jednu spodničku. Vzor kimona může také napovídat, ve kterém ročním období by se mělo nosit. Například kimono se vzorem s motýli nebo květy třešně by se nosilo na jaře. Vzory s motivy vody jsou běžné v létě. Oblíbeným podzimním motivem je červenohnědý list japonského javoru a na zimu mohou motivy znázorňovat bambus, borovice a květy švestky.
Stará kimona se často různými způsoby "recyklují": upravují se na haori, hijoku, nebo kimona pro děti, používají se na opravu podobných kimon, pro výrobu kabelek a podobných doplňků, na výrobu obalů, tašek a krabiček pro různý obsah - zvlášť na sladkosti pro čajové obřady. Kimono s poškozením pod úrovní pasu se také může nosit s kalhotami hakama, aby se skryla poškození. V minulosti zkušení řemeslníci pracně vybírali hedvábné nitě ze starých kimon a znovu z nich tkali látku pro výrobu heko obi pro mužská kimona. Metoda používání "recyklované příze" se nazývá saki-ori.
zdroj: wikipedie
Obrázky-Google.cz (klasika)
