Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice)
Malleus Maleficarum napsali v roce 1486 dva němečtí dominikáni: Jakub Sprenger a Heinrich (Institoris) Kramer. Kniha byla vydána roku 1487 ve Štrasburku.
Skládá se ze tří dílů. První dva díly představují souborné shromáždění všech oficiálních názorů na údajně zločinný charakter čarodějnictví a autoři zde seznamují čtenáře se všemi možnými druhy čarodějnictví. První svazek věnuje pozornost tomu, kdo všechno má účast na čarování (ďábel, čarodějnice atp.) a druhý svazek se zabývá rozličnými druhy a projevy čarování, dále tělesným obcováním s ďáblem, schopností proměňovat se ve zvířata atd.
Třetí díl Kladiva je v podstatě kriminálním kodexem, to znamená, že je prakticky podrobným návodem k přípravě, zahájení a vedení inkvizičního procesu s osobami podezřelými z čarodějnictví. Proto platí tento díl knihy za nejostudnější a nejhroznější součást celého díla. Členové inkvizičního tribunálu zde byli v 25 otázkách instruováni k tvrdému a nelítostnému postupu vůči osobám podezřelým ze "zločinu čarodějnictví" a "odůvodněnost obvinění měla být pomocí tortury celkem snadno a rychle prokázána. Nejhroznější přitom jsou v celé knize vysvětlení, jejichž účelem je snaha ospravedlnit mimořádně tvrdý a bezohledný postup proti obžalovaným, kteří za daného stavu věci měli přirozeně jen nemalou naději na vyváznutí.
Na rozdíl od většiny starších autorů zabývajících se čarodějnictvím uspořídali Kramer se Sprengerem celou látku a její interpretaci tak, že do popředí vystoupila jasná snaha přisoudit čarodějnictví převážně ženskému pokolení, takže pronásledování zločinu čarodějnictví se nakonec koncentruje hlavně na ženy. Čerpají přitom materiál z bible a církevních otců. Neopomíjejí připomínat výroky jako "kdyby nebylo špatnosti žen, byl by svět osvobozen od nesčetných nebezpečí" nebo že "žena je trpčí než smrt" atd.
Kladivo na čarodějnice dále zdůrazňuje, že žena předčí muže svým sklonem k pověrčivosti, žádostivosti, marnivosti a prolhanosti, dále svou vášnivostí a nenasytnou smyslností. Protože ženám prý chybí fyzická síla, hledají pomocníka v ďáblovi a v čarodějnictví spatřují prostředek k ukojení své pomstychtivosti. Ježto žena je od přírody špatná a mnohem rychleji podléhá pochybnostem ve víře, vzdává se prý mnohem rychleji než muž víry v boha.
Pro čtenáře Kladiva je rovněž zajímavé, že autoři soustřeďují svůj hlavní zájem nikoliv na "čarodějnický sabat" nýbrž na tzv. "maleficium". To je v podstatě označený a hromadný pojem pro větší množství následků z tzv. "škodlivého čarování" jako bylo zabíjení lidí a zvířat, ničení lidských a zvířecích plodů uvnitř těla matky, dále vyvolávání nemocí všeho druhu, pak také odnímání mléka kravám, ničení úrody, vyvolávání bouří, krupobití, vichřice apod.
K brutalitě svých předchůdců přidali autoři Kladiva svůj vlastní chladnokrevný cynismus a takřka sadistický sklon k surovému týrání lidí, který u dnešního čtenáře musí vyvolat hnus a odpor. Proti pochybovačům a "nevěřícím Tomášům" vytyčili autoři velice drsnou hrozbu: "Nevěřit v činnost čarodějnic je největší kacířství." Za touto hrozbou jako by se v pozadí zvedaly trestající plameny hranic a z nich jako by k nám doléhal nářek zaživa upalovaných namnoze nevinných obětí.
Německý historik Johann Diefenbach označil v roce 1886 Kladivo na čarodějnice za "Nejzlořečenější a zároveň nejpošetilejší, nejbláznivější a přesto nejzkázonosnější knihu světové literatury."
Komentáře
Přehled komentářů
Rád bych se vyjádřil k vašemu názoru, že knihu napsal také Jacob Sprenger. Pravda je ta, že on je tam sice napsaný jako autor, ale na sepsání knihy se nepodílel. Byl tam připsán pouze pod vlivem buly papeže Inonce VIII, který podporoval inkvizice.
Re: Kladivo na čarodějnice
(Jakub, 16. 5. 2015 23:33)A ještě připomínka: První vydání, kde byli autoři uvedeni bylo publikováno v roce 1519 v Norimberku (až 11. vydání). Úplně první v r. 1485, ale bez uvedení autorů. Někdo se také domnívá, že byla kniha vydána v r. 1487, ale to je jen odhad.
Kladivo na čarodějnice
(Jakub, 16. 5. 2015 23:24)