Krásnou chatičku, výborné výletní počasí a úžasné výhledy z tisícových vrcholů nám nabídl čtyřdenní pobyt v Kořenově u Harrachova...
Děcka šlapaly jak hodinky, někteří na kolech, někteří pěšky. Bylo dost mokro, ale dohlednost, hlavně v sobotu, kolem 100 km. Takže by snad byla vidět i matička Praha. Jenže většinou se kouká z Prahy do hor. Nejspíš jsou kopce lépe rozlišitelné od mraků než domy mezi stromy. My jsme vylezli na rozhlednu Štěpánka nad Kořenovem. Byl vidět Ještěd, Bezděz, spousta Krkonošských kopečků, dvě přehrady, spousta vesnic a městeček a spousta čehosi dalekého a ještě vzdálenějšího, co nedokážu pojmenovat. A pak někteří, kterým bylo líto třiceti korun, byli k vidění dole pod rozhlednou.
Zdolali jsme Harrachovský skokanský můstek s jeho 980 schody. Mimochodem, jen pohled dolů je příšerný, nechápu, jak to můžou sjíždět, vlastně slétávat, na lyžích... a vydrápli se dál na Čertovu horu (1021 m n. m.). Dolů jsme jeli lanovkou (bylo to o polovinu levnější než nahoru a navíc, nahoru jezdí každý, hlavně v zimě, a ten pohled do údolí je nezapomenutelný. Došli jsme Liščí stezkou k Mumlavským vodopádům, obešli vrch Ptáčinec a vrátili se pro změnu Včelí stezkou zpět do Harrachova. Celkem asi 11,5 km. V pohodě.
V pětidevítinové sestavě jsme šli proti proudu říčky Černé Desné až k přehradě Souš. Na koupání fakt nebylo a stejně se tam nemůže. Prý je tam voda pitná, ale to co vytéká dole pod hrází, potažmo pod vesnicí bych opravdu pít nechtěla. Mumlava byla 100x čistší. Změřili jsme "nejdelší" pampelišku na světě (na obrázku). Pak jsme se sesypali mimo značenou cestu zpátky do Desné, alias Děsné, jak pravil tatínek celou cestu, a naše "unavené" děti lítaly hodinu na hřišti a posilovcích strojích.
Čtyři devítiny naší skupiny vyzkoušely Singletreky v Novém Městě pod Smrkem a byly taky náramně spokojení. I se zmrzlinou. A bez deště!
Poslední den jsme se přehoupli přes další tisícovku, přes Bukovec (1005 m n. m.), prošli rašeliniště na Jizerce... je to tu samá kleč a bažina. V promáčených botách a s troškou závlahy shora jsme zdolali Pytlácké kameny (975 m n.m.) a Jelení stráň (1018 m n. m.). To byla už třetí tisícovka, tento den druhá. Takže děcka: výborně! Shora je krásná vyhlídka na Jizerku a okolní kopečky. Seběhnout dolů už nebyl problém, hlavně když nás dole v Pyramidě čekal vydatný a výtečný oběd. Jedenácti a půl kilometrovou etapu si děcka vydatně prodlužovala různým schováváním, vracením, obíháním a hrami, takže se jim po vyzutí totálně promáčených bot slušně kouřilo z ponožek. Zima jim určitě nebyla, přestože teplota nevyšplhala moc před 10 °C.
Mapičky cest jsem dala do fotoalba, stejně tak několik skupinovek. Těšíme se, tatínek méně, na zdolání dalších Českých vrcholů. Jen musíme dětem nakoupit lepší boty, když přes zimu ze všech vyrostly. Ovšem troje pohorky velikosti 32 nejsou žádnou výhrou. Kdo bude dědit, má výhodu, letos máme asi sedmery jednatřicítky...
Vzhůru nad tisíc !!! :-)
Jde někdo s námi?
St.
