Babušáci

Ranní teplota 3°C a docela slušný vítr neslibovaly příjemné zážitky z koupání v hradeckém Stříbrňáku, kde nám naplánovali pořadatelé GR další zastávku. Počasí bylo vskutku aprílové – vítr spíš zesiloval, teplota jen neochotně stoupala, sluníčko jen pomrkávalo zpoza mraků. Vyhlášení jsme už zvládli v mikině, ovšem dopoledne jsme byli rádi za zimní bundu, rukavice a teplé boty.

Dvoukilometrová trať pro starší děti byla trochu náročnější než obvykle. Byly několikrát po kolena ve vodě, podlézaly molo, vodou táhly obligátní hasičák (Máťa s ním vcelku zápasil a na této překážce hodně ztratil). Dokonce převalovaly těžkou pneumatiku tam a zpět. Prý už chyběl jen Monkey bysnys (musíme poprosit, aby ho starším příště zařadili). Na trati strávil zhruba 20 minut a stačilo to na umístění někde v polovině startovního pole.

Mně se do vody taky moc nechtělo, ale aspoň jsem nemusela z oblečení a bot seškrabávat bláto. Ortoped zakázal výběhy a seběhy, což jsem díky rovinatému terénu byla schopna dodržet. Pouze „nuda“ na nuda-pláži dva kraťoučké nabídla. Kyčel vydržela, s plícemi to bylo, po více než měsíční běžecké pauze, o dost horší... Většina překážek byla víceméně klasicky známá (Corny, Monkey, Shybuj, závěrečný Skatepark...), vtipné bylo prolézání trubkou s kládou v náručí a „minitaxis“ z kontejneru (skok do pytlů s molitany, který si zkusili i děti). A nejlepší byly tentokrát loďky!

Moc dobrý výsledek jsem neočekávala, řekla jsem si, že to přinejhorším dojdu, když už jsem měla zaplacené startovné... Že ale výsledkem bude nejlepší čas v ženách (těsně pod 36 minut na 4,5 kilometrové trati), jsem fakt nečekala. Vypadá to, že jsem si místo na bedně předplatila, ale není tomu tak. Asi mě „zachránila“ plavba na kánoji, jelikož mám díky svému muži na vodě slušnou průpravu, a s děckama už pár let jezdím na kormidle. V tom protivětru to sice bylo celkem náročné, ale chválím super nápad. Pár závodníků, včetně Pepy Žižky, se cvaklo, takže se asi spousta diváků bavila jak v Krumlově na jezech. Někteří drželi pádlo spíš jako vařečku, byli tací, kteří seděli v lodi čelem k sobě :-o.

A jedno dítě, žádné dítě... když už bylo protivné, vrazila jsem mu foťák, ať dělá dokumentaci (vyšly mu celkem pěkné fotky), půjčili jsme na chvíli šlapací káru, spucli palačinku a do vyhlášení už vydrželo. Cestou domů jsme ještě stihli hradecký bazén (přece jen byl o něco teplejší než ten rybník) a nákup pamlsků pro koledníky... a půlhodinovou zácpu v omezení na D11. Bohužel jsem zapomněla včas odbočit na starou silnici (myslela jsem, že tam ještě jeden sjezd bude – a bohužel – NEBYL!!!)